Supersportovní modely Ferrari: Za kolik mění majitele?

Všechna Ferrari jsou šíleně drahá, to dá rozum. Co když se ale budeme pídit po cenovkách těch nejvýjimečnějších z výjimečných? Těch modelů, kde si inženýři dali nejvíc práce a obětovali jim nespočet bezesných nocí. Řeč je o bájné F40, silniční formuli F50, pojízdném pomníku „Starého Pána“ jménem Enzo, ale chybět nesmí ani frenetické a technologiemi napěchované LaFerrari.

Ferrari F40 netřeba dlouze představovat, takže opravdu jen v rychlosti – 2,9l V8 biturbo, zadní pohon, manuální pětikvalt, žádné zbytečnosti, „luxusní“ výbavu tvoří volant, pedály a skořepinové sedačky. Proč? Protože v opravdovém autě pro řidiče nic víc nepotřebujete.

To je jeden z důvodů, proč je pro řadu automobilových nadšenců tak výjimečná – nedokáže ji zkrátka „zkrotit“ jen tak někdo. V dražbě se neobjeví zrovna často, a když, tak jen s vidinou jasného výdělku. Pokud autům alespoň trochu rozumíte a máte dobré kontakty, na F40 se zkrátka nedá prodělat ani halíř. „Oficiálně nejdražší“ F40 byla závodní verze GTE za 121 milionů korun, která se zúčastnila slavného závodu Le Mans. Ovšem nedávno se dražila jedna F40 s nájezdem pouze 309 kilometrů, a ta tu závodní mohla klidně i překonat. Cenu tohoto skvostu ovšem z dražby do médií nikdy neprozradili.

Co si budeme povídat – vystoupit ze stínu F40 nebude lehké, a možná se to mladšímu „F“ už ani nikdy nepodaří. Nepomohl tomu ani vyšší výkon 530 koní díky atmosférickému 4,7l dvanáctiválci odvozenému přímo od jednotky z monopostu Ferrari 641, se kterým jezdili Alain Prost a Nigell Mansell.

Je také zajímavé pozorovat vývoj cen této silniční formule. Zatímco před deseti lety by vám na F50 ještě pořád stačilo krásných 500 tisíc dolarů, dnes už jsou ceny o celý milion dolarů výš. Ty se ovšem mohou lišit v záležitosti na stavu, případně najetých kilometrech – minulý rok se v americkém Monterey prodal jeden kus z roku 1995 za rovné 3 miliony dolarů, tedy přes 71 milionů korun.

Je zajímavé, že model „F60“, oficiálním jménem Ferrari Enzo Ferrari, šlape (co se týká hodnoty) svému předchůdci slušně na paty, i když je o celou jednu dekádu mladší. Stejně jako předešlé modely F je i Enzo výkladní skříní všech technologií, které tehdy byly pro silniční auto myslitelné. A že šlo o nějaké technologie – tehdy totiž Scuderia Ferrari dominovala F1 a Michael Schumacher se navíc přímo podílel na vývoji vozu.

I když jde o poměrně moderní Ferrari, může se na dnešní poměry jevit trochu starosvětsky. V Enzu se řadí jednospojkovým robotizovaným manuálem s řazením pádly, který má k hladkosti dvouspojkové skříně (která je třeba v LaFerrari) poměrně daleko – pokaždé vám uštědří pořádný kopanec do zad. Na zadní kola pak putuje síla 660 koní čistě z jeho 6,3l V12 – žádná turba, žádné elektromotory. Je to vrcholná ukázka technologií ze staré školy. Nedávno se prodal exemplář z roku 2003 za 2,6 milionu dolarů, tedy zhruba za 63 milionů korun.

Jméno LaFerrari se dá volně přeložit jako To Ferrari – a podle mnohých tohle jméno nosí právem. Jestliže Enzo bylo posledním velkým ohňostrojem na počest staré éry, hypersport LaFerrari je vlaštovkou úplně nové epochy nejen automobilky Ferrari, ale i našeho celkového pohledu na supersporty. Podobnými milníky byla i jeho konkurence ve formě Porsche 918 a McLaren P1.

Na rozdíl od svých soků však LaFerrari nikdy nejezdí jen na elektřinu, spalovací motor je vždy zapojen do hry. Ten sám o sobě dává výkon 800 koní – výkonnější dvancátiválec bez turba byste v silničním autě hledali jen těžko. Po přičtení síly elektromotorů je celkový výkon pohonné soustavy okolo 950 koní.

Nejdražším dosud známým případem LaFerrari byl brčálově zelený kus zpěváka z kapely Jamiroquai – který se nakonec v roce 2017 prodal za 3,4 milionu dolarů, tedy za 81 milionů korun. Bylo to však dáno i tím, že prvním majitelem byla slavná osobnost, běžně se ceny pohybují okolo 60 milionů.

Tak, za které z nich byste obětovali své orgány vy?