Článek
Každé malé děcko na pískovišti – nebo alespoň to, které si na pískovištích hrálo v devadesátých letech – vám řekne, že správné Subaru STI se má jmenovat Impreza, i když si výrobce posledních pár let myslí svoje. A že jediná správná barevná kombinace je modrá metalíza a zlatá kola. Správná Impreza má totiž vypadat přesně takhle!
Většině lidí se dodnes při vyslovení slova „Impreza“ vybaví tento pohled
K těmto poznávacím znakům si zarytí fanoušci rallye (případně závodních her) podvědomě přidají ještě žluté polepy plejád, které tvoří znak automobilky. A to vše ideálně ve výšce zhruba dva metry nad zemí, s vytočeným motorem boxer, a řítící se za co nejrychlejším časem rychlostní zkoušky. Mitsubishi Evo možná bylo soustředěnější, preciznější, a na okruhu snad i o chlup rychlejší, ale v souvislosti s málokterým autem se běžnému automobilovému maniakovi vybaví nějaké „válečné“ zbarvení tak automaticky jako právě u Imprezy.
Body v atraktivitě této verzi rozhodně pomáhá získat i dvoudveřová karoserie – tato 22B z roku 1998 je dost možná právě tou Imprezou, která se kdy nejvíce podobala soutěžnímu speciálu. V roce 1997 totiž Subaru zvítězilo v šampionátu WRC potřetí za sebou (ačkoliv mistrovský titul jezdců získal Tommi Mäkkinen na Mitsubishi), a tak nešlo jinak, než to pořádně oslavit, aby z toho něco měli také fanoušci. Vzniklo tedy 400 kusů Imprezy 22B STI pro japonský trh.
Auto má karoserii a nárazníky specifické pro verzi 22B a nalakovat ji jinou barvou než ikonickou „World Rally Blue“ by bylo snad až trestuhodné. O pohon se staral 2,2l plochý čtyřválec s turbem, který přenášel svou sílu na všechna čtyři kola skrz pětistupňový manuál s krátkými a natěsno poskládanými drahami řazení pro co nejrychlejší „sázení“ kvaltů. Nesmí však chybět ani středový diferenciál, parádní nastavitelné zadní křídlo, zlatě lakovaná kola BBS nebo červené brzdové třmeny.
22B poháněl 2,2l přeplňovaný boxer o výkonu tehdy „povinných“ 280 koní
Výkon? To je velmi prosté – vzhledem k gentlemanské dohodě mezi japonskými automobilkami v devadesátých letech činil výkon motoru 280 koní, stejně jako u soudobé Toyoty Supry nebo třeba Nissanu Skyline GT-R. Je však docela dobře možné, že v reálu to mohlo být i víc. Z podobného důvodu je tu i rychloměr cejchovaný pouze do 180 km/h.
Verze 22B nesloužila jen jako oslava „zlatého“ hattricku Subaru v rallye – automobilka tehdy slavila rovněž 40. výročí vzniku. K základní poznávacím znakům kromě dvoudveřové karoserie patří i hliníková kapota se zvětšeným nasávacím otvorem a rozšířené blatníky, vytvářející širší postoj. Mlhovky s integrovanými kryty už jsou potom poměrně dobře známá věc.
Po stránce výbavy je tu na svou dobu (a na poměry sporťáku oslavujícího úspěchy v rallye) slušná výbava jako elektrická okna nebo automatická klimatizace. Sedadla snad ani nemůžou být jiná než sportovní od firmy Recaro. Vůz v aukci má najeto 40 tisíc kilometrů.
Tento kousek s pořadovým číslem 156/ 400 se 19. dubna v online aukci prodal za těžko uvěřitelných (a relativně symbolických) 312 555 dolarů, tedy, snad zrovna sedíte, 6,7 milionu korun. Důvod? Jednak jde o vůz z omezené edice 400 kusů, jednak jde o kultovní auto a jednak též o „klasické“ auto – prakticky žádná elektronika, krátká manuální převodovka, motor více méně bez restrikcí, zkrátka čistý řidičský požitek. Na poměry klasických aut je navíc 22B celkem mladá, takže se nový majitel nemusí bát přílišné křehkosti – zvláště když uvážíme, že tu jde o techniku ověřenou zkušenostmi ze světa rallye. Dalším faktorem je potom stoupající zájem o klasické sporťáky z Japonska jako takové.