Článek
Všichni víme, že vedlejším produktem výroby a provozu auta jsou nějaké emise, zejména skleníkových plynů. Vyrobit auto bez emisí se prakticky nedá, ale někteří šikovní výrobci už vědí, jak postavit takzvaně „uhlíkově neutrální“ vůz. K tomu dochází tehdy, když je dosaženo rovnováhy mezi emisemi uhlíku a jejich pohlcováním z atmosféry do takzvaných úložišť uhlíku. Jenže nedávno sdružení zvané The Tyre Collective poukázalo na to, že jisté emise produkují také pneumatiky vozů. A ne úplně malé.
Uskupení The Tyre Collective pracuje na zařízení, které sbírá odpad z pneumatik, který se jinak běžně dostává do ovzduší. Prý do budoucna může jít o vážnější problém, než jsou emise vzniklé vnitřním spalováním
Je jasné, že pneumatiky se po čase chtě nechtě opotřebují. Ten, kdo na základní škole dával při fyzice pozor, ví, že hlavní faktor, který nás při jízdě chrání před sklouznutím do neznáma, je tření mezi pneumatikami a vozovkou. Kdo se pak dívá, nebo jen díval na Formuli 1 také ví, že opotřebený povrch pneumatik zůstává ležet mimo projížděnou stopu na zemi. Stejně tak i z našich běžných pneumatik ulpí podstatná část v asfaltu. Jenže jsou tu ještě mnohem menší částečky, tak malé, že zůstanou poletovat ve vzduchu – a říká se jim mikroplasty.
O mikroplastech jste už dost možná slyšeli zejména v souvislosti s ochranou matky přírody. Jenže sdružení univerzitních studentů zvané The Tyre Collective zjistilo, že tento „prach z pneumatik“ či „gumový prach“ je vlastně druhým největším znečišťovatelem mezi mikroplasty obecně. Tyto malinkaté částečky se dostanou do vzduchu pokaždé, když zrychlíme, brzdíme nebo zatočíme – zkrátka pokaždé, když dojde k rozdílu v tření mezi vozovkou a pneumatikou.
Jedním problémem nového „lapače gumových částic“ je i to, jak jej zabudovat do proporcí auta, aby neměl vliv na kvalitu jízdy.
Jeden by si hned položil otázku: „No jo, ale jak se nás to týká, nebo jak nás to může ohrozit?“ Ukázalo se, že pneumatikový prach by se neměl brát na lehkou váhu – může se dostat do našich vodních toků, do potravin, a pochopitelně také zůstává i ve vzduchu, který dýcháme. Sdružení The Tyre Collective dokonce tomuto problému přikládá takovou váhu, že jej považuje v budoucnu za větší problém, než je nám dobře známé znečištění emisemi, které vznikají spalováním fosilních paliv.
Jak si můžete prohlédnout v přiloženém videu, běžné auto za den vyprodukuje dva gramy prachu pocházejícího z pneumatik. A například linkový autobus za 24 hodin provozu vyprodukuje těchto miniaturních nečistot přes tři sta gramů. V kontextu osobních aut potom leckoho překvapí (staromilce možná i příjemně), že elektrická auta prachu z pneumatik vyprodukují více – hlavní podíl na tom má jejich obecně vyšší hmotnost.
Za účelem omezení šíření tohoto gumového odpadu proto vysokoškolští studenti vynalezli zařízení, které jej umí pohlcovat. Zjistilo se, že zbytková guma, která odpadává z pneumatik, má pozitivní elektrický náboj. Tento jakýsi „elektronický difuzor“ je tedy osazen destičkami s opačným nábojem, aby nečistoty přitahoval. Vynález potom bere energii ze stávajících alternátorů, přičemž sám o sobě má energetickou náročnost jen velmi malou.
Zařízení lze přimontovat jak k zadním, tak i předním kolům. Zachycené částice by se potom shromažďovaly v zásobníku, který by se vyprazdňoval při každé servisní prohlídce.
Vynález musí ještě před zavedením do provozu nějakou tu cestu urazit, ale vzhledem k tomu, že tento tým skončil naposledy druhý na mezinárodní designérské soutěži James Dyson Award, je dost pravděpodobné, že o uskupení The Tyre Collective ještě uslyšíme – nebo o jejich vynálezech.