Stručná historie východoněmeckých automobilů IFA

V této skupině byly třeba BMW Eisenach, Elite-Diamant (jízdní kola), Simson (motocykly) a závody na brzdové systémy v Berlíně a na valivá ložiska v Lipsku. Další skupinu tvořily především automobilky v Sasku, jež po znárodnění v roce 1946 přešly koncem roku 1947 pod křídla organizace IFA (Industrieverwaltung Fahrzeugbau), která nejen spravovala 17 továren na motorová vozidla, 8 karosáren a 22 opravárenských závodů, ale většině výrobků vtiskla označení IFA jako novou značku.

Průmyslové sdružení IFA Vereinigung Volkseigener Fahrzeugwerke se sídlem v Chemnitzu, záhy přejmenovaném horlivými komunisty na Karl-Marx-Stadt (nyní je to opět Chemnitz), se tedy stalo sdružením výroby motorových vozidel nejprve v Sasku, ale později v celé NDR. V mnoha případech nebylo možné použít původní značky, na které zůstala práva větší Německé spolkové republice, vzniklé spojením okupačních zón USA, Velké Británie a Francie, kam se přestěhoval obnovený Auto Union (značky DKW, Audi, Horch a Wanderer) a zůstalo tradiční mnichovské sídlo BMW. Proto poválečná vozidla v NDR vyjela s označením IFA na přídi, jež nejdéle vydrželo nákladním vozům z Ludwigsfelde (známé IFA W50 a novější L60) až do zániku NDR a sjednocení Německa koncem roku 1990.

První byly naopak lidové osobní vozy DKW F8 alias IFA F8 z bývalé továrny Audi ve Cvikově, zatímco výroba modernějších IFA F9 (rovněž na základě konstrukce DKW/Auto Union) byla v roce 1953 převedena ze Cvikova do Eisenachu, kde přetrvala do roku 1956, než ji nahradily Wartburgy. Obě automobilky daly přednost jednoduchým typům s dvoudobými motory, jež se staly typickými produkty NDR, reprezentovanými především Wartburgy, Trabanty a lehkými užitkovými typy Framo/Barkas.

Státní plánování NDR navzdory snaze konstruktérů neposkytlo prostředky na změnu výrobního programu, a tak zatímco už v roce 1965 západoněmecký Auto Union přeměnil dvoudobé tříválce DKW F102 na první Audi 72 zástavbou čtyřdobého motoru konstrukce Mercedes-Benz, soudruzi v NDR pokračovali s „dvoutakty“ až do roku 1990! Pravdou je, že už v roce 1988 vyjely první Wartburgy a Trabanty také se čtyřdobými čtyřválci podle licence Volkswagen, ale to už byla jejich konstrukce natolik nekonkurenceschopná, že poslední Trabant 1.1 opustil výrobní linku ve Cvikově 30. dubna 1991, zatímco poslední Wartburg 1.3 z Eisenachu vyjel do světa jen o dvacet dnů dříve! Dlužno říci, že jednoduché a spolehlivé Trabanty a Wartburgy poskytovaly svým uživatelům věrné služby po dlouhá léta, mnozí na ně s láskou vzpomínají dodnes, a to nejen v NDR, ale také v jiných zemích včetně Česka, Slovenska, Maďarska a dalších.

Během let vznikla řada odvozených typů a tyto vozy dnes drží čestné místo v historii motorismu. Trabantů vzniklo přes tři miliony (přesně 3 096 099, z toho 38 256 se čtyřdobým motorem VW 1,1 litru) a Wartburgů celkem 1 670 655 (z toho 152 775 se čtyřdobým motorem VW 1,3 litru). Podobnou historii měl také lehký užitkový Barkas, od roku 1961 vyráběný ve zcela nové trambusové verzi s pohonem předních kol. Poslední Barkasy B1000-1 se prodaly o třicet let později, rovněž rekonstruované na licenční čtyřválce Volkswagen 1,3 litru.

V roce 1949 sdružení IFA nabízelo nákladní vozy Horch 3,0 tuny a Phänomen 1,5 tuny, osobní vozy DKW F8 a F9, motocykly DKW RT 125, traktory 22 a 40 PS, stacionární a zástavbové motory značek DKW a Phänomen, jízdní kola a automobilové součásti všeho druhu. Pod ruskou taktovkou Awtowelo byla obnovena výroba v Eisenachu předválečnými motocykly BMW R35 a dvoulitrovými šestiválci BMW 321 a 326, z nichž vznikly modernizací nové sedany EMW 340 (Eisenacher místo Bayerische Motoren Werke); lahůdkou bylo 505 sportovních roadsterů a kupé BMW/EMW 327, považovaných za nejkrásnější předválečné vozy konstrukce BMW.

Také ve Cvikově využili dědictví původní výroby nejen pro nákladní vozy Horch, ale i pro prestižní sedany Sachsenring P240. Spolu s „dvoutakty“ DKW je vyráběli v někdejších továrnách Audi a Horch, jež byly spojeny do nového podniku VEB Sachsenring, který proslul produkcí Trabantů.

Změny značek byly nevyhnutelné z právních důvodů, z DKW se stala IFA, z Horchu byl Sachsenring/IFA, z Phänomenu nejprve IFA Granit/Garant a pak Robur, z motocyklů DKW nové MZ (Motorradwerk Zschopau), z BMW nakrátko EMW, Framo se změnil na Barkas atd. Zapomenuty jsou ovšem i jiné zajímavé pokusy, třeba silniční tahač LOWA s pohonem parním strojem ještě v roce 1951!

V roce 1960 byla výroba kapotových nákladních vozů IFA Sachsenring S4000 převedena z Cvikova do závodu ve Werdau, kde se pustili do dalšího vývoje trambusového W45 (Werdau 4,5 tuny), jenž jako IFA W50 (pětituna) byl schválen k sériové výrobě od roku 1965 v novém závodě v Ludwigsfelde a stal se nejznámějším automobilem, nesoucím značku IFA.

Do roku 1990 se vyrobilo 571 800 vozů, jež se hojně vyvážely do rozvojových zemí Asie a Afriky. Modernizovaný nástupce IFA L60 z let 1986–1990 už dosáhl jen dvaceti tisíc kusů, pak se podnik stal jedním ze závodů Mercedes-Benz a přešel na novou výrobu. Podobně postavil ve Cvikově velký závod Volkswagen a v Eisenachu zakotvil Opel, v Lipsku vyrábějí Porsche a BMW, takže automobilová produkce na území bývalé NDR neskončila. Z původních značek přežil do dnešních dnů jen univerzální Multicar!