Článek
V průměru každé desáté auto neprojde při kontrole na STK. Někdy to jsou fatální závady, kdy auto v podstatě nemá na silnici co dělat, jindy to jsou drobnosti za pár korun či pár minut. „Metodika pro provádění STK a měření emisí je jasně daná nařízením ministerstva dopravy. Kniha závad má asi sto stran, vše se musí fotit, kontroly nejsou výjimkou. Někdy by sice stačilo jen vyměnit žárovku nebo přitáhnout ruční brzdu, ale jediné, co můžeme na lince udělat, je drobná korekce předních světel,“ krčí rameny Martin Kutner, servisní technik ze stanice technické kontroly v Lounech.
Ročně mu projdou rukama stovky aut. Někdy v perfektním stavu, jindy jsou to staré vraky, které nemají na silnici co dělat
Důvody, proč auto neprojde kontrolou na STK, byly popsány mnohokrát. Stejně jako co všechno by měl motorista před návštěvou STK udělat a zkontrolovat. Jenže tohle je zpověď technika přímo z linky STK. „Přibližně třetinu aut, co k nám přijedou, tak přiveze servis. Jedno jestli autorizovaný nebo nezávislý. Tady v drtivé většině případů nejsou problémy žádné,“ říká servisní technik.
„Často se ale setkáváme s tím, že to lidé prostě jen zkusí. Od začátku tuší, nebo dokonce ví, že tam mají nějaký problém, nicméně opakování STK do jednoho měsíce stojí jen dvě stovky, takže to prostě risknou a pak si nechají v servisu opravit jen tu konkrétní věc, kvůli které jejich auto neprošlo kontrolou.“
Zašlé světlomety mohou být důvodem, proč neprojdete STK
Mezi časté závady patří nevyhovující osvětlení. „Nesvítí brzdové světlo, parkovačky nebo osvětlení SPZ, občas jsou nefunkční blinkry v zrcátkách, kdy stačí málo, plast praskne, do zrcátka zateče a pak přestane blikat. Většinu z toho by člověk rád a hned vyměnil na místě, ale nemůže, stejně tak to na lince nemůže udělat ani zákazník. Ostatně vzhledem k aktuální situaci ohledně pandemie na lince s autem a s námi ani být nemůže,“ objasňuje Kutner. „Větší část lidí si pak dá auto do pořádku venku, a když to jen trochu jde, tedy když nemáme úplně plno, rovnou si STK zopakuje a hned odjíždí.“
Dalším častým důvodem je nevyhovující rozměr pneumatik. Je to až dvacet procent aut, která neprojdou STK. Technik sice může vědět, že rozměr na autě je sice schválený výrobcem, ale když není zapsaný ve velkém technickém průkazu, tak je to stejně problém. „To je bohužel jasně dané. Když takové auto pustíme a kontrola to zjistí, dostanu pokutu napřed já, v případě opakovaných problémů celá STK,“ vysvětluje Kutner.
„Na druhou stranu je až s podivem, že nám má být úplně jedno, jak je pneumatika stará nebo jestli má sjeté bočnice, protože dle metodiky můžeme kontrolovat hloubku dezénu 1,6 mm jen v hlavní drážce, takže vše ostatní je jen naše doporučení.“
Koroze nosných částí ve finální podobě
Další zastávkou na lounské lince je kontrola podvozku. „Čepy na řízení a ramenou, koroze podvozku, prasklé pružiny… Těch závad může být spousta a pravda je taková, že mnohé z nich méně zkušený motorista nevnímá. Někdy se mi stane, že jen sednu do auta, otočím volantem a vím, že je problém, ale někteří řidiči to tak nemají.“
Není výjimkou, že technik až na lince objeví problém s výfukem, stane se, že emise jsou vyhovující, ale auto má třeba rozpojený výfuk. „Ta situace může nastat u naftových motorů, kde se měří kouřivost, a když má auto filtr pevných částic, tak by vlastně kouřit nemělo, takže emise jsou v pořádku,“ krčí Kutner rameny a dodává, že od léta se ale budou při emisních kontrolách používat nové měřicí přístroje, které poznají tlak výfukových plynů a tedy i případná podobná pochybení.
Spíš kuriózní závada, kterou neodhalil technik na emisích
Co se brzd týče, tak nejčastějším problémem je rozdílná účinnost nebo nefunkční parkovací brzdy u aut s automatickou převodovkou. „Jak se ruční brzda nepoužívá, tak často buď nefunguje, nebo funguje špatně,“ varuje Martin Kutner.
„Tohle všechno jsou ale závady, které se prostě stávají. Jedno jestli opotřebením nebo věkem, případně mechanickým poškozením. Horší je, když na STK přijede člověk s upraveným autem a ty změny nemá zapsané ve velkém technickém průkaze. Může to pak být sebelepší práce a klidně auto může fungovat i lépe, ale prostě to není schválené pro provoz a v případě nehody by to byl problém pro něj i pro nás,“ vysvětluje technik. A jedním dechem dodává, že tohle jsou ale výjimky, že daleko častější jsou úpravy, nad kterými zůstává rozum stát.
Precizní a dobře odvedená práce, ale taky změny umístění autobaterie, jiné sání či úplně předělaná elektroinstalace způsobují, že auto nemá na silnici bez dodatečného schválení nic dělat
„Spojlery přišroubované samořeznými šrouby, podložky pod kola tak velké, že pak nejde pořádně zatáčet, uříznuté pružiny, nápisy na čelním okně, zatmavovací fólie bez atestu… Občas se člověk nestačí divit.“
V Česku je přes tři sta stanic STK, jejich kompletní seznam najdete na stánkách ministerstva dopravy. Některé jsou přísnější, jiné benevolentnější, ale pravidla pro všechny jsou jasně daná. Po zavedení fotodokumentace stanicích technické kontroly i stanicích měření emisí a jejich online ukládání do informačního systému ministerstva dopravy se ale rozdíly mezi jednotlivými STK hodně setřely.
V tuzemsku je odpovědný za provedení STK vždy jeden člověk, tedy kontrolní technik, který prohlídku provádí. Při namátkových kontrolách, při stížnostech zákazníků, pojišťoven nebo policie pak může ministerstvo dopravy udělit pokutu jak technikovi, tak celé STK.
Jaké zkušenosti s STK máte vy? Podělte se s námi v diskuzi.