Šťastný a Havel za řídítky neporazitelné Jawy v roce 1961

Zdatně mu sekundoval Gustav Havel, který se blýskl třetím místem na Velké ceně národů v italské Monze a kterému v konečném hodnocení patřila třetí příčka! Dovedete si to představit dnes? Česká Jawa 350 OHC s Františkem Šťastným a Gustavem Havlem na druhém a třetím místě v největším šampionátu silničních motocyklů? A to Šťastný dokonce šampionát vedl, o titul přišel v souboji s Gary Hockingem (MV Agusta 350), teprve když zasáhla smůla, na Monze se mu přetrhla ojnice v tréninku a náhradní motocykl také zklamal…

Za války probíhal v Jawě utajený vývoj pro budoucí výrobu, kromě dvoudobého „péráka“ vznikaly motocykly se čtyřdobými motory. Jednoválec Jawa 350 OHC nebyl schválen, přednost dostala levnější dvoudobá třistapadesátka, přestože vývoj pokračoval čtyřdobými dvouválci Jawa 350 OHC (1947) a větší verzí Jawa 500 OHC (1948), která se od roku 1951 dočkala sériové výroby. V upravené verzi se objevila na závodech, další čtyřdobé dvouválce následovaly.

V Brně 1964 slavila premiéru Jawa 250 OHC a František Šťastný s ní hned vyhrál. O rok později se konstruktéři Jawy pochlubili odvozeným typem 350 OHC pro vyšší třídu, který měl ve skutečnosti dva vačkové hřídele v hlavě válců (tedy DOHC) a od počátku vsadil na dva válce v řadě napříč rámem s vrtáním 59 mm a zdvihem 63,6 mm. Zrodil se základ největšího úspěchu silniční Jawy, výkon téměř 40 koní (29 kW) při 9 600 ot./min do nejlepší sezony 1961 vzrostl na 49 koní (36 kW) při 10 300 ot./min.

Tovární tým Jawa se zúčastňoval mnoha mezinárodních závodů a často v nich vítězil, zejména s Františkem Šťastným a Gustavem Havlem. Pro sezonu 1958 výrobce prodal motocykly třídy 500 kubických centimetrů Dukle a Svazarmu, jejichž organizace sdružovaly další závodníky, a zaměřil pozornost na obě nižší třídy 250 a 350. Už v roce 1960 vydobyl Šťastný v mistrovství světa třistapadesátek čtvrté místo, před ním byly jen vítězné MV Agusty (mistr John Surtees před Gary Hockingem) a třetí britský soukromník John Hartle, který musel italskou MV Agustu vyměnit za Nortona, když na něho v týmu nezbylo místo. V hodnocení značek byla Jawa druhá za MV Agustou, a tak se na sezonu 1961 důkladně připravila.

Vylepšené motocykly Jawa 350 OHC dosáhly výkonu téměř 50 koní (37 kW) při otáčkách přes deset tisíc za minutu, dvouválec o objemu 347,58 kubických centimetrů měl nadále vrtání válců 59 mm a zdvih pístů 63,6 mm, největšího výkonu dosahoval při stupni komprese 10,8 na osmdesátioktanový benzin. Oba vačkové hřídele byly poháněny svislým královským hřídelem a podélným spojovacím hřídelem (také v hlavě válců), vždy s kuželovým ozubeným soukolím; v každé hlavě byly jen dva ventily.

Pro větší spolehlivost se přešlo z magnetového zapalování na akumulátorové, pro něž byl vyroben lehký stříbro-zinkový akumulátor 6 V, 10 Ah! Šestistupňová převodovka s postupným řazením byla v jednom bloku s motorem. Motocykl měl lehkou laminátovou kapotáž, ale také dvanáctilitrovou laminátovou nádrž, tvarovanou individuálně podle jezdce.

Z dnešního pohledu je československý úspěch v MS 1961 poněkud nedoceněn, Jawa 350 OHC byla tehdy největším soupeřem italské MV Agusty a favoritem světového šampionátu. Hned v prvním závodě na superrychlém Hockenheimu vyhrál Šťastný průměrnou rychlostí 180,9 km/h před Havlem; na krásné a nebezpečné Tourist Trophy byl napoprvé pátý, v nizozemském Assenu patřilo Šťastnému třetí místo (opět před Ernestem Brambillou na Bianchi, pozdějším jezdcem Ferrari ve Formuli 2); na východoněmeckém Sachsenringu podlehl Hockingovi, v severoirském Ulsteru byl třetí; na Monze s náhradním strojem odpadl ze čtvrtého místa a znovu zvítězil v Grand Prix ve švédském Kristianstadu.

Týmový kolega Gustav Havel se blýskl druhým místem na Hockenheimu a v Kristianstadu, ale i třetím na Monze; na Tourist Trophy byl až sedmadvacátý, v Assenu osmý, na Sachsenringu čtvrtý a v Ulsteru odpadl. A celkový výsledek? Jezdci Jawy druhé (32 bodů pro Šťastného) a třetí místo (19 bodů pro Havla), zatímco mistr světa Gary Hocking nasbíral 38 bodů. Jawa byla se 36 body druhá za MV Agustou (38). V poli poražených skončili v tomto pořadí Phil Read, Bob McIntyre, Rudi Thalhammer, Ralph Rensen, Alistair King, Mike Hailwood, Ernesto Brambilla, Alan Shepherd, Tommy Robb a další hvězdy historie motocyklových závodů.

Následující sezony už nebyly tak úspěšné, vzrostla konkurence, ale naši jezdci přesto získali ještě další úspěchy ve třistapadesátkách. V roce 1962 dojel František Šťastný na Tourist Trophy třetí, v Ulsteru byl druhý a Havel pátý, čtvrtá místa obsadili na Monze, Assenu (vždy Šťastný) a Sachsenringu (Havel) atd. V mistrovství světa byl Šťastný čtvrtý v sezoně 1962, 1963 a 1966; když v roce 1964 pro zranění nedokončil a 1965 byl pátý; Gustav Havel skončil pátý v letech 1963, 1964 a 1966. Závodníci Jawy byli respektovanou součástí mistrovství světa, do něhož patřila od poloviny šedesátých let také Velká cena Československa v Brně, dnes už nenávratně ztracená.

František Šťastný (1927–2000) byl nakonec z Jawy propuštěn koncem nešťastné sezony 1969, kdy se na dvoudobém čtyřválci Jawa 350 V4 zabil britský závodník Bill Ivy, a poslední závody jel na Yamaze. Kdysi odmítl nabídku Hondy, protože by musel zůstat v cizině jako utečenec, i když částka byla velmi lákavá. Gustav Havel (1930–1967) měl tragický osud, po pádu z motocyklu se zabil při dopravní nehodě v Praze. Jejich úspěchy s Jawou v silničním mistrovství světa se však nesmazatelně zapsaly do historie československého motoristického sportu.