Článek
Byly to úžasné dva týdny plné zážitků a dojmů. Kompletně protikladných dojmů. Ten první jsem strávil s moderním prémiovým SUV DS 7 Crossback našlapaným hi-tech plug-in hybridním pohonem a výbavou – adaptivní podvozek s kamerovým systémem, poloautonomní řízení, automatické parkování, infotainment s online funkcionalitou… ten seznam by byl ještě hodně dlouhý.
A celkem pochopitelně to bylo báječné svezení. Tichá a svižná jízda na elektřinu bez emisí, plavný komfort, který okázale vymazal ze silnice všechny hrboly a výmoly, úžasně snadné řízení, které řidiče skoro ani nepotřebuje, skvělé hi-fi s čistým zvukem, intuitivní navigace, záplava informací na digitální přístrojovce i v infotainmentu… bylo toho hodně co vnímat a hodně co si užívat. Ale něco tomu chybělo…
Plug-in hybridní DS 7 Crossback je jako kosmická loď na kolech
A stařičký Ford Escort z roku 1984, kterého jsme si půjčili kvůli retrotestu tří osmdesátkových Fordů, mi hned po usednutí připomněl co – radost z řízení! Potěšení z prostého zapojení do hry, kdy si musíte za volantem všechno odpracovat, na každičké zatočení, přeřazení nebo brzdění se musíte plně soustředit, že nemáte ani čas hrát si s telefonem, ladit rádio nebo koukat, kde co lítá. Motor spokojeně přede a radostně vrčí, podvozek si užívá každou zatáčku, řízení si s vámi povídá skrz drobné pohyby tenoučkého věnce volantu. Jste součástí toho všeho a prostě řídíte – je to opojné a zábavné, když je venku hezky a vy si vyrazíte na výlet za sluncem…
V jednoduchém Escortu si zase vzpomenete, jaké to je opravdu řídit
Ale také náročné a unavující, když se prostě jen kodrcáte přes město. Motor se v nízkých otáčkách trochu vzpouzí, převodovka občas zadrhne a dožaduje se přesných meziplynů, s řízením bez posilovače se musíte prát, podvozek na hrbolech poskakuje jako koza a vydává u toho dost podobné zvuky, cokoliv nad osmdesát působí jako vražedná rychlost a v dálničních rychlostech už toho máte plné ruce (a uši).
Taky vám rychle začnou chybět ty příjemné moderní maličkosti, na které jsme si tak rychle zvykli – o klimatizaci si můžete nechat jen zdát, radši se znovu rychle naučte točit klikou okýnek, rádio s přehrávačem kazet vám rozhodně nebude streamovat hudbu ze Spotify, bez Bluetooth si při jízdě hovor prostě nevyřídíte (i kdybyste kašlali na zákonná nařízení, je skoro nemožné zároveň řídit a držet telefon), o nastavení pravého zpětného zrcátka musíte požádat spolujezdce, stejně tak za ním musíte při vystupování zamačkávat zámek, dveře, víko kufru i víčko nádrže je na klíč (pokaždé jiný). Ne, že by se s tím nedalo žít, ale přeci jen už máme dvacáté první století – pro vodu taky nechodíte k pumpě, neběháte do sklepa pro uhlí na otop ani si doma nevyrábíte svíčky, abyste měli po večerech čím svítit, nebo ano?
V každodenním provozu si ale rychle uvědomíte, jaké nevýhody mají stará auta
Je to prostě něco za něco – to úžasné pohodlí moderních aut jsme vyměnili za odtažitý přístup k řízení. Už se za jejich volanty nemusíte dřít… což je pro většinu lidí dobře, ale nadšeným řidičům to trochu chybí. Jenže ani já už bych si bez moderních komfortních prvků nedokázal dnešní motorismus moc představit – když bych měl každé ráno poskakovat v zácpě s namoženým lýtkem od spojky, vyhrkaný z dlažebních kostek a ohluchlý z lomození motoru a hitů z osmdesátek hrajících z kazety. Řídit staré auto je báječné, když můžete, ale otrava, když musíte.
Řešení je snadné: k modernímu autu na každý den si na víkend pořiďte staré auto pro radost. Nemusí to být hned veterán s astronomickou cenou a nevyčíslitelnou historickou hodnotou, bohatě vám stačí docela obyčejný anonymní Escort nebo Škoda 120, cokoliv, co se vám líbí, s čím vás pojí vzpomínky z mládí nebo to šlo prostě sehnat levně. Konkrétní auto vlastně nehraje moc velkou roli, protože se všechna řídí podobně blbě. A přeci úžasně.