Splnili jsme si klučičí sen! Řídili jsme popelářský vůz

Na svoji šichtu nanečisto jsem nafasoval nový moderní vůz Scania G360. Nejedná se o žádného střízlíka, ale o pořádný náklaďák - váží přes osmnáct tun a pohání ho motor o objemu 9,3 litru s výkonem 265 kW (360 koní). Člověk by si pomyslel, že řízení takového kolosu bude poměrně fuška, ale omyl - dnešní popelářské vozy se řídí stejně snadno jako osobní auta.

Opravdu nepřeháním. Po zdolání několika schůdků se vyhoupnete do prostorné kabiny, kde vám nic nechybí. Máte dokonalý rozhled do všech stran a nejste ochuzeni ani o veškeré výdobytky moderních technologií, které znáte z nových osobních aut. Klimatizace, tempomat nebo vyhřívaná sedadla najdete dnes už ve většině nákladních automobilů. Bezpečnostní systémy, jako například hlídání jízdního pruhu nebo nouzové brždění, jsou pak dokonce legislativně povinné.

Takže zapnout bezpečnostní pásy, nastavit zrcátka a jedeme. Dosud jsem řídil jen osobní automobily nebo menší dodávky, a tak mám před takhle velkým vozidlem respekt a nevím, co za volantem čekat. Obavy jsou ale zbytečné, protože tady zvládne řízení opravdu každý. Volant disponuje posilovačem takovým, že byste se s popelářským vozem otočili i jedním prstem. A o rozjezd se stará dvanáctistupňová automatická převodovka, která pro rozjezd na rovině volí rovnou čtyřku. Nižší rychlostní stupně slouží pro rozjezdy do kopce.

Rozhled z kabiny je výborný, převodovka řadí dle potřeby způsobem, že o ní ani nevíte, a tak jediným vaším úkolem je kroutit posilovaným volantem a dávat pozor v ostřejších zatáčkách, abyste si nadjeli s dostatečnou rezervou. Hlídat si musíte nejen vnitřní stranu, ale tak trochu nezvykle i tu vnější - popelářská nástavba v podobě mechanismu na vyklápění popelnic má totiž značný přesah za zadní nápravou, a proto při prudkém zatáčení vybočuje ven.

Jinak je ale jízda s osmnáctitunovou scanií opravdu jednoduchá. Do tuhého jde až ve chvíli, kdy mám zacouvat ke kontejneru na odpad tak, abychom i jeho obsah mohli vyvézt. Auto sice disponuje kamerou na zádi vozu, ta ale pouze monitoruje dění za vozem a na stupátkách, v couvání příliš nepomůže. Najet přesně ke kontejneru se mi tak napoprvé příliš nedaří, i když mi pomáhají kužely, které vyznačují ideální stopu. Se mnou ve voze sedící instruktor mě ale uklidňuje, že po pár jízdách bych to měl takříkajíc v malíku.

Kromě mohutného vozu, v němž jsem strávil odpoledne, jsou v průmyslovém areálu na kraji Jihlavy tento den k dispozici i další auta. Jedno z nich má například níže položenou kabinu řidiče pro snadnější nastupování. Snahou je totiž motivovat popeláře k tomu, aby při přejezdech seděli v kabině a ne stáli na stupačkách. Ačkoliv jízda na zádi vozu je tím, kvůli čemu malí kluci chtějí být popeláři, jednou za čas dojde k vážnému zranění nebo dokonce úmrtí popeláře právě z důvodu pádu ze stupaček za jízdy. Snadněji přístupné kabiny mají tato neštěstí eliminovat.

Při popojíždění kukovozem, jak mu sami popeláři často říkají, mě zajímá spotřeba paliva. Ta se u popelářského vozu z velké části odvíjí od charakteristiky trasy, kterou jede. Na trasách, kde se mezi jednotlivými stanovišti přejíždí delší úseky, například mezi vesnicemi, se pohybuje kolem 27 litrů. V hustší městské zástavbě může být ale i přes 35 litrů nafty na sto kilometrů.

Popelářské vozy s logem Scania na přídi brázdí řadu českých měst - vidět v akci je můžete například v Ostravě, Olomouci, Pardubicích, Jihlavě nebo Kladně. Vozy této značky používají ale i silničáři, konkrétně v Jihomoravském kraji, na Zlínsku nebo Královéhradecku. V drtivě většině sedí za volantem muži. Z důvodu nedostatku pracovních sil v tomto odvětví ale čím dál více lákají zaměstnavatelé na pozice řidiče i ženy. Ačkoliv je tohle prostředí přece jen více mužské, v dnešních moderních vozech není sebemenší důvod, proč by tyto mnohatunové kolosy nemohly ovládat i ženy. A víte co? Já už se na tuhle dobu docela těším…

Patříte mezi ty, kteří v dětství toužili stát se popelářem? A bavilo by vás zkusit řídit současný popelářský vůz?