Splašené trubky aneb Příběh rakovnických mopedů Stadion

Zatímco Jawetta se příliš nerozšířila, nejslavnějších mopedů Stadion S11 vzniklo přes 150 tisíc, takže se jich také nejvíce dochovalo. Kozí dech nebo splašené trubky byly nejčastějšími výrazy, s nimiž vstoupily tyto skromné stroje do povědomí veřejnosti, nicméně byly dostupné (za cenu jedné a půl běžné výplaty), takže se na přelomu padesátých a šedesátých let značně rozšířily. Navíc nevyžadovaly registrační značku ani řidičský průkaz. Mohl je řídit každý, kdo dosáhl 15 let, není-li pochybnosti o jeho zdravotní způsobilosti…

O výrobě mopedů se začalo uvažovat během roku 1955. Rozhodnutím Ministerstva automobilového průmyslu a zemědělských strojů ČSR byl výrobou nových mopedů pověřen národní podnik Motor České Budějovice, známý tvůrce karburátorů, malolitrážních motorů a dalších zařízení, ale navržení a konstrukci mopedu dostali za úkol v Ústřední konstrukční kanceláři veloprůmyslu v Rokycanech (ÚKK), protože moped má přece blíže k velocipedu než k motocyklu! Toto rozhodnutí se ale ukázalo být zásadní chybou, protože první konstrukce Stadionu byla poddimenzovaná a nečekané prasknutí hlavy přední vidlice zapříčinilo dokonce smrtelné nehody (tehdy nebyly předepsány přílby)! Po defektu upadlo přední kolo i s blatníkem a jezdec na mopedu udělal přemet…

Z důvodu návaznosti na bicykly byl pro produkci Stadionů S11 vybrán výrobce jízdních kol Velo-Stadion v Rakovníku, který byl začleněn jako pobočný závod 02 pod českobudějovický Motor, kde v roce 1957 zahájili výrobu mopedových motorů. Problémem byl výběr motoru, vznikly nevyhovující prototypy v ČZ Strakonice, ale první mopedy značené S1 jezdily s dovezenými německými padesátkami Sachs, jenže jejich větší import pro valutovou náročnost nepřicházel do úvahy.

Nakonec bylo rozhodnuto o spolupráci s Výzkumným a vývojovým závodem Jawa v Praze-Strašnicích, který vyvinul malé dvoudobé jednoválce o objemu 49,8 kubických centimetrů s horizontálně uloženým válcem pro svůj připravovaný moped Jawetta (typ 551), ale také poskytl pomocnou ruku a na žádost Motoru vytvořil motor Jawa typ 552 se shodnou spodní částí, ale se stojatým válcem skloněným šikmo vpřed podle vzoru Sachs 50. Parametry typů 551 a 552 byly téměř shodné, tedy vrtání válce 38 mm, zdvih pístu 44 mm, výkon 1,5 koně (1,1 kW) při otáčkách 4 250 (Stadion) nebo 4 500 (Jawetta) a točivý moment 2,65 Nm při 2 500 ot./min.

Motor byl samozřejmě chlazený náporovým vzduchem, s dvoudobým pracovním cyklem, tříkanálový s vratným vyplachováním a spalováním směsi benzin-olej v poměru 20:1. Poháněl zadní kolo stodvanáctičlánkovým řetězem Favorit přes dvoustupňovou převodovku s řazením otočnou rukojetí, primární převod měl ozubená kola, spojka byla lamelová v olejové lázni a umístěná přímo na klikovém hřídeli. Podle definice mopedu nesměly chybět pedály, celkový převod šlapadel na zadní kolo měl ve dvou stupních hodnoty 1:1,17 a v rychlém 1:0,58.

Prvním sériovým typem byl tedy Stadion S11 z Rakovníka, na pohled prozrazující původ z jízdního kola s dámským otevřeným provedením rámu, tedy jen spodní rámovou trubkou pro snazší nasedání i v sukni. Přední vidlice s předsunutými kyvnými vahadly byla několikrát rekonstruována a hlavně zesílena, výrobce je vyměňoval zdarma, ale problémem bylo, že vzhledem k absenci registrací neměl přesný přehled o majitelích, takže poddimenzované hlavy vidlice mohly u mnoha strojů zůstat. Také původní odpružení s pryžovými prstenci bylo nahrazeno vinutými ocelovými pružinami s pryžovými dorazy.

Zadní kolo bylo uloženo v rámu přímo bez odpružení. Nádrž o objemu 3 litry benzinové směsi vystačila dlouho, udávaná spotřeba paliva při rychlosti 20/30/40 km/h činila 1,4/1,6/1,9 litru na stovku kilometrů; brzdná dráha z největší rychlosti 40 km/h byla dvanáct metrů při použití ruční i nožní brzdy. Moped vážil 42 kg připravený k jízdě a uvezl až 100 kg, přičemž největší zatížení předního kola bylo 52 kg a zadního 90 kg.

Stadion S11 zachytil nástup mopedů a touhu občanů po mobilitě, v roce 1960 se prodával za 1 900 Kčs, jedna pneumatika stála 80 Kčs (měla rozměry 2,00 – 23). Podle dostupných údajů se prodalo přes 150 tisíc kusů. Zatímco typ S11 vycházel konstrukčně z jízdních kol, které továrna v Rakovníku vyráběla až do roku 1956, koncem roku 1960 se představil nový typ Stadion S22 v evropském stylu se smíšenou konstrukcí rámu (svařenec z plechových výlisků a ocelové trubky), jenž vynikal působivým designem a odpruženým zadním kolem v kyvné vidlici s dvojicemi jednotek vinutá pružina/tlumič.

Výkon převzatého motoru Jawa 552, který vyráběl národní podnik Motor České Budějovice, vzrostl na 1,8 koně (1,3 kW) při 4 250 ot./min, hodnota největšího točivého momentu se nezměnila. Pohotovostní hmotnost vzrostla na 51,6 kg, větší nádrž na rámu ale měla objem 5,6 litru. Pneumatiky byly širší 2,25 – 23. Provozní parametry se příliš nezměnily, byla uváděna nižší spotřeba 1,6 l/100 km při rychlosti 40 km/h, brzdná dráha ze čtyřicítky se zkrátila na 9,7 metru.

V šedesátých letech se zvýšila životní úroveň obyvatelstva a zájem o mopedy poklesl, takže produkce byla v Rakovníku ukončena roku 1965 a podnik se vrátil k jízdním kolům. Přesto Stadion S22 dosáhl výroby 240 tisíc kusů, kromě toho se od 1962 vyráběla sportovní verze Stadion S23 s horizontální nádrží jako u motocyklu a uzavřeným rámem s horní rámovou trubkou. Typy S23 se hlavně vyvážely (cca 2 500 kusů), jeden nádherný exemplář nedávno objevil Martin Samson z Chicaga s tím, že moped má najeto pouhých 60 mil (96 km). Do USA se exportovaly se značkou Jawa. Ve své vlasti však Jawa neuspěla, její Jawettu z let 1958 – 1962 odbytem překonal Stadion, vyráběný v letech 1957 – 1965.