Článek
Předjíždění je riskantní manévr z jednoho prostého důvodu: Pokud proti nám během předjíždění vyjede protijedoucí automobil, doba na vyřešení krizové situace se vlivem hned dvou k sobě se blížících objektů podstatně krátí. Předjíždějící řidič by tak měl vědět, co dělá, a dělat to správně. To se ale bohužel často neděje.
Řidiči totiž často neumějí správně předjíždět: „Jsou nalepení za autem, které chtějí předjet, a ve chvíli, kdy je v protisměru volno, vyjedou z řady a začnou předjíždět. Rozdíl rychlostí mezi předjížděným a předjíždějícím vozem je ale v tu chvíli při zahájení manévru nulový,” popisuje nejčastější nešvar Jiří Novotný z Asociace autoškol ČR a dodává: „Je třeba si nechat prostor, připravit se klidně ještě před koncem zatáčky, začít zrychlovat, a když se výhled otevře a vidíme, že je v protisměru volno, tak začneme předjíždět.” V tu chvíli je při započetí předjížděcího manévru již nějaký rozdíl v rychlostech vozů a celé předjíždění tak trvá výrazně kratší dobu. A pokud nám vyjede v počáteční fázi v protisměru auto, tak jen zpomalíme, svůj jízdní pruh ani neopustíme a je to bezpečné.
Bohužel tak ale v praxi předjíždí relativně málo lidí. Většina řidičů netrpělivě čeká, najíždí na auto před nimi a pak se dopouští výše zmíněné chyby. Častým důvodem riskantního předjíždění, například na místech s nedostatečným výhledem, je navíc spěch: „Jak lidé nestíhají, protože dnešní doba je zrychlená, snaží se často něco dohnat. Zdrží se v koloně nebo jen za vozem, který jede pomaleji, řidič chce tu časovou ztrátu dohnat a riskantně předjíždí,” popisuje klasickou situaci na českých silnicích Jiří Novotný. Častou výmluvou některých řidičů pak je, že mají přece silné auto, tak předjet vždy stihnou. Jednou to tak ale být nemusí…
Čelní střet mívá nejtragičtější následky. Přesto se někteří řidiči nebojí předjíždět i v nepřehledných zatáčkách nebo před horizontem
Podle Jiřího Novotného nám bohužel navíc dlouhodobě upadá kultura chování na silnicích. Řidiči jsou podle něj za volantem často agresivní a netolerantní, což se pak projevuje ve chvílích, kdy někdo, třeba i riskantně či nevhodně, předjíždí a potřebuje se rychle zařadit mezi za sebou jedoucí vozy. V takových chvílích okolní řidiče svým předjížděním rozčiluje a ti ho pak nechtějí pustit mezi sebe. „Chybí nám ta ochota uhnout, sami třeba zpomalit, abychom jinému řidiči manévr v krizové situaci usnadnili, a tím i snížili riziko tragické nehody,” pozastavuje se nad chováním některých řidičů zkušený instruktor autoškoly.
Každý přitom může někdy udělat chybu a dostat se do takové situace, kdy se bude potřebovat co nejrychleji zařadit do svého jízdního pruhu. Reakce okolí ve stylu „Blbe, můžeš si za to sám“ by pak u okolních řidičů neměla zvítězit nad snahou zabránit nehodě v jejich těsné blízkosti. Bohužel tomu tak ale často bývá.
Vyvstává otázka, jak snížit počet nehod způsobených špatným předjížděním? Vedle edukace řidičů a zvyšování tolerance mezi nimi by mohl výrazně pomoci i stát. A to především urychlenou dostavbou dálnic. Nehodovost na dálnicích je totiž výrazně nižší a následky nehod jsou menší právě díky tomu, že na nich (až na výjimky) nedochází k čelním střetům. O důvod víc, proč bychom si už ty dálnice konečně zasloužili, ne?
V příštím dílu našeho seriálu o chybách řidičů se podíváme na další častý důvod nehod, a sice na nevěnování se řízení. Do mobilu totiž kouká za volantem čím dál více řidičů. Nepatříte náhodou také mezi ně?