Obytné přívěsy nejsou u nás nové, Sodomka s nimi začal dávno

Sodomkovy obytné přívěsy z Vysokého Mýta byly označeny písmenem W jako Weekend Car (tedy víkendový vůz), i když sloužily rovněž jiným účelům než výletům na konci týdne. U prvních typů W1 (větší od roku 1937, užívaný i jako pojízdná kancelář) a W2 (menší turistický od roku 1938) šlo přece jen o naplnění původního významu, ovšem velký vojenský typ W3 (od roku 1942) měl poněkud jiné poslání. Všechny přívěsy byly smíšené konstrukce s dřevěnou, plechem potaženou kostrou s tažnou ojí a dvoukolým podvozkem. Podle dostupných údajů šlo o 59 kusů W1 a W2, zatímco armádní W3 vznikl v sedmdesáti exemplářích.

Po druhé světové válce se Carrosserie Sodomka ve Vysokém Mýtě proměnila na národní podnik Karosa, zaměřila se především na autobusy a skříňové nástavby, ale čas od času vyvinula i jinou pozoruhodnou aktivitu. V roce 1959 představila prototyp obytného přívěsu typu W4 (kontinuita značení zachována!), který vynikal průkopnickou karoserií ze skelného laminátu Polytex, výrobku Kovony Karviná. Plášť karoserie byl vytvořen přelaminováním dvou bočních souměrných dílů a střechy, celá skořepina pak přinýtována a přišroubována k nosnému roštu, elektricky svařenému z ocelových lisovaných profilů. Dvě kola podvozku byla nezávisle zavěšena na kyvných ramenech a odpružena pryžovými bloky. Pneumatiky dostaly rozměry 4,50–15 nebo 5,50–15.

Karosa navrhla svůj obývací přívěs pro čtyři osoby s vnitřním prostorem 4,5 krychlového metru a variabilním interiérem (lůžka, prostírací stůl) pro letní využití (tedy bez topení). Vzhledem k nízké hmotnosti 420 kg byl přívěs nebrzděný. V Karose jej odzkoušeli při jízdách o délce 30 000 km za tažným vozem Škoda 440 (Spartak). Délka přívěsu byla 3 250 mm, s tažnou ojí 3 750 mm, šířka 1 850 mm a výška 2 150 mm, rozchod kol činil 1 450 mm. Cena přívěsu ovšem byla nemalá, počátkem šedesátých let kolem dvaceti tisíc Kčs, což se blížilo ceně nového osobního automobilu Škoda.

Pěkný vzhled přívěsu W4 je dílem brněnského rodáka Otakara Diblíka (1929–1999), jenž se proslavil především úpravou luxusního autobusu Škoda 706 RTO pro EXPO 58 v Bruselu, interiérem dvoumotorového turistického letounu L-200 Morava, pláštěm elektrické lokomotivy Škoda 32E (řada S 699.0) či nerealizovanými pokusy modernizace Tatry 603 a traktorem Zetor Crystal, než v roce 1968 emigroval do Itálie (působil u Bonetto Design v Miláně), aby se v roce 1990 vrátil jako vedoucí atelieru designu VŠUP Praha. První prototyp nesl stylizovaný nápis Dingo, jenž údajně vznikl zkratkou Diblík-ING-Otakar, a přestože šestačtyřicet sériových kusů z pobočného závodu v Hořicích bylo označeno Karosa, tak se jméno Dingo ujalo a rozšířilo.

V dobovém tisku byl W4 značen jako rodinný víkendový přívěs Karosa s nadějí na export pro zisk valut, což se však nikdy nestalo, jeden putoval do Sovětského svazu a další vyvezli jen českoslovenští emigranti. Dalším počinem pobočného závodu Karosa Hořice koncem šedesátých let byly jiné přívěsy krabicových tvarů Racek 300 (SW1; od 1967 pro 3–4 osoby) a delší Racek 400 (pro 5–6 osob), které dokonce Motokov Praha nabídl na export. Bližší informace se nám bohužel nepodařilo sehnat, existovala dokonce plovoucí verze SW2 (1969) ve stylu houseboatu s přívěsným lodním motorem na plošině před obytnou částí.

V době relativního uvolnění koncem šedesátých let se u nás začaly rodit další prototypy přívěsů nákladních i obytných za osobní vozy. Slovenské loděnice z Komárna využily zkušeností se skelným laminátem a představily hned několik typů. Patřil k nim člunový přívěs (rychlost vlečení do 80 km/h, užitečná hmotnost 140 kg), jehož dva díly na sobě tvořily skříň, která se po plném otevření (rozevření) a sejmutí z dvoukolového podvozku stala trupem čtyřmístného člunu o hmotnosti 55 kg.

V roce 1969 byla navrhovaná cena 9 500 Kčs. Skládací stanový přívěs z Komárna měl zadní čelo z vozu Škoda 1000 MB, po rozložení vznikl do šesti minut velký stan se čtyřmi lůžky. Další obytné přívěsy postavily například ČSAO Brno, Agrostroj (nezjistili jsme který z několika národních podniků stejného jména) a ROMO Fulnek (jinak výrobce praček).

Obytné přívěsy mohou však mít i jinou podobu. Všichni si dobře pamatují tzv. maringotky, určené pro přechodné ubytování pracovníků například na stavbách. V šedesátých letech je měl ve výrobním programu národní podnik BSS (Brandýské strojírny a slévárny), vzhledem k největší povolené rychlosti 40 km/h byly často vlečeny traktory, ostatně jejich označení obytný traktorový přívěs T 5U to předjalo, a pojaly až osm ubytovaných.

Z jiné kategorie je lůžkový přívěs Karosa LP30 zvaný rotel s dvanácti dvoulůžkovými a šesti jednolůžkovými kabinami (tedy pro 30 osob), vlečený dálkovým autobusem Škoda ŠD11 (Karosa), postavený v několika exemplářích. Na Týdnu autobusů v Nice 1969 získal čestnou cenu, jenže pak se naše hranice směrem na západ Evropy znovu uzavřely. Vysokomýtské muzeum nyní pracuje jak na renovaci originálního Dinga W4, tak unikátního rotelu LP30.