Článek
Jestli v něčem technologický vývoj autům bezesporu prospěl, pak je to bezpečnost. Nejde jen o pevnější materiály, rozvoj airbagů a sofistikovanější nástroje donekonečna modelující crash testy ještě ve vývojové fázi, velký přínos mají také elektronické systémy. Nejdřív přišlo ABS (zabrání zablokování kol při brzdění), pak ASR (protiprokluzový systém), ESP (systémy jízdní stability) a kupa dalších nerozluštitelných zkratek, díky kterým se auto drží silnice zuby nehty.
Systémy jízdních asistentů využívají celou řadu senzorů rozmístěných po celém autě
Nejnovější ukázkou pokroku jsou systémy jízdní stability, které řidiči kryjí záda a usnadňují mu řízení. Systém zabraňující havárii v nízkých rychlostech (nouzové brzdění) se v Evropě rychle stává standardem, protože pomáhá k získání páté hvězdičky v Euro NCAP testech, stejně běžný je dnes i adaptivní tempomat nebo sledování (či rovnou vedení) jízdy v pruhu. Velmi užitečné je taky sledování mrtvého úhlu, parkovací asistent (od senzorů přes kamery až po samočinné parkování) nebo upozornění na pohybující se dopravu kolem vozu při (vy)parkování. A to jsou jen ty nejběžnější. VÍCE O NICH VE SPECIÁLU ZDE!
Výrobci tvrdí, že tyto systémy dokáží snížit riziko nehody až o 25 %, takže byste logicky očekávali, že auta, která jsou jimi vybavená, by měla mít nižší sazbu pojistného – proč platit stejně jako ostatní, když je nižší šance, že nabouráte? Bohužel to není tak jednoduché…
Evropské i české pojišťovny totiž zatím k otázce jízdních asistentů přistupují s opatrností (jak byste u pojišťoven čekali). Odhad míry snížení rizika je pro ně totiž zatím pouze nepotvrzený údaj, v tuto chvíli teprve sbírají data z reálného provozu. Tato upřesněná data by pak mohla být využita k výpočtu snížených sazeb pojistného.
Jenže problém je v tom, že funkci jízdních asistentů zajišťuje řada senzorů. Velmi drahých senzorů. Radary, kamery a ultrazvukové senzory jsou zabudované v náraznících a maskách vozu, v zrcátkách, případně za čelním sklem, což jsou všechno velmi exponovaná místa – stačí malý ťukanec a odnese to nejen nárazník, ale právě také senzory, které jsou v něm umístěné. Opravy se tak výrazně prodražují, což cenu pojistného naopak zvyšuje (Kooperativa v roce 2010 vyplatila na škodách z povinného ručení průměrně 31 tisíc Kč, letos to je již 39 tisíc). Dá se tak říci, že se pozitivní i negativní efekt jízdních asistentů navzájem vyruší.
Nejpokročilejší systémy jízdních asistentů má Tesla, ale i tam fungují pouze na podporu řidiče – i když si to většina majitelů nemyslí, ale počet nehod to jasně dokazuje
Další zásadní důvod je, že i ty nejsofistikovanější jízdní asistenty stále fungují pouze jako podpora řidiče. Ulehčují mu řízení, ale neodřídí to za něj komplet – právě i kvůli pojišťovnám a řešení případných havárií. Automobilky v této fázi rozhodně nechtějí přebírat zodpovědnost za důsledky nehod, protože současné asistenty ještě nejsou zcela neomylné a blbuvzdorné. Pojišťovny tak čekají až na plnou automatizaci řízení, kdy už řidič bude jen sedět a číst si zprávy na internetu, neboť řídit za něj bude stroj. Pak spadne cena pojištění ne o jednotky procent, ale rovnou o desítky. Na tento stav si však ještě pár let počkáme (pokud se ho vůbec kdy dočkáme).
Takže ne, připlácení za jízdní asistenty při koupi nového auta vám dnes, a nejspíš ani v blízké budoucnosti, cenu pojistného nesníží. Nezbývá vám, než si prostě jen za volantem užívat uklidňující pocit, že jezdíte v bezpečnějším autě a vám i vašim nejbližším na palubě hrozí nižší riziko. Tedy pokud to do vás nenapálí nepozorný řidič se starým autem bez asistentů…