Smrt Henriho Toivonena se stala posledním hřebíkem do rakve závodů rallye Skupiny B

Byl pátek 2. května 1986 a dosavadní průběh Korsické rallye se pro Henriho Toivonena a jeho spolujezdce Sergia Cresta vyvíjel nad očekávání dobře – se svou Lancií Delta S4 vyhrávali jednu rychlostní zkoušku za druhou a budovali pohodlné vedení, které by je vrátilo do čela šampionátu. Toivonena sice trápila chřipka, ale rozhodně ho nepřiměla zpomalit. Letos měl totiž největší šanci na mistrovský titul, po kterém tolik toužil. Jenže všechno skončilo úplně jinak.

Skupina B je dosud považována za nejslavnější období světové rallye. Vznikla v roce 1982 na základě nových, volnějších pravidel FIA, která dala konstruktérům spoustu prostoru auta pořádně zrychlit – omezení prakticky neexistovala a pro homologaci stačilo vyrobit pouhých 200 silničních verzí. Zpočátku všem vládl zadokolkový speciál Lancia 037, ale po představení brutálně efektivního Audi Quattro bylo jen otázkou času, kdy na pohon všech kol přejdou všichni.

Na startu osudné sezony 1986 tak na startovní čáře stály kromě Audi Quattro Sport také Peugeot 205 Turbo 16, Lancia Delta S4, Ford RS200, Citroën BX 4TC, Metro 6R4 nebo Toyota Celica ST165, ostré speciály s pohonem všech kol a výkonem dosahujícím až 600 koní. Za jejich volanty pak usedly závodnické legendy, jako byl Walter Röhrl, Timo Salonen, Juha Kankkunen, Stig Blomqvist, Markku Alén, Miki Biasion, Tony Pond, Malcolm Wilson a další. Co jméno, to pojem. Není divu, že na závody se vždy přišly podívat statisíce diváků, kteří trať doslova obsypali.

Auta už byla totiž tak rychlá, že i zkušeným závodníkům z nich běhal mráz po zádech. Stovka za 2,5 sekundy? Na šotolině? To je neskutečně rychlé i na dnešní poměry, natožpak před více než třemi dekádami. O to horší, že piloti v divokých speciálech prakticky neměli prostor pro chybu. Diváci totiž svými těly v podstatě vytyčili koridor, kterým závodní auta letěla, ti neukáznění navíc z cesty uskakovali až těsně před vozy. Traduje se, že jedna Lancia dojela do cíle etapy s utrženými prsty za stěračem. Zní to jako přitažené za vlasy, jenže na druhou stranu…

Přesto byla Skupina B zpočátku docela bezpečná, všechno se začalo lámat v sezoně 1985, kdy se Attilio Bettega zabil při ráně o strom (sanitka dorazila až po 20 minutách) a Ari Vatanen se těžce zranil. Závodníci si pak začali nahlas stěžovat, že jsou auta až příliš rychlá, jejich bezpečnostní prvky nedostatečné (lehký trubkový rám s velmi hořlavou kompozitní karoserií zpevňovala bezpečnostní klec, která byla do roku 1986 z hliníku), tratě extrémně dlouhé (soutěže v té době měřily hodně přes 500 ostrých kilometrů, dnes to bývá lehce přes 300 km) a diváci až příliš neukáznění. Situace začínala být neudržitelná.

Definitivní zlom přišel v sezoně 1986. Na portugalské rallye (třetí v sezoně) hned první soutěžní den přemotivovaný domácí pilot Joaquim Santos ztratil kontrolu nad svým Fordem RS200 a vjel do davu diváků. Nehoda měla tři oběti na životech a další tři desítky zraněných (video havárie můžete vidět zde, ale varujeme, že je jen pro silné povahy). Ostatní tovární piloti se společně rozhodli stávkovat a ze soutěže odstoupit, aby tím dali organizátorům najevo, že je bezpečnost závodění za hranou únosnosti. Přesto to chtělo ještě jednu tragédii, aby se vedení FIA probralo.

A ta na sebe nenechala dlouho čekat – pátá soutěž v pořadí byla slavná Korsická rallye proslulá svými úzkými, točitými asfaltkami (proto se jí přezdívá „Rallye 10 000 zatáček“), která navíc měřila neuvěřitelných 1 017 soutěžních kilometrů. Toivonen do ní vstupoval jako favorit, jeho Delta S4 patřila k nejrychlejším autům v poli a on si s ní skvěle rozuměl. Po prvním dni průběžně vedl, přesto směrem k novinářům ventiloval obavy: „Tenhle závod je šílený, i když se nám zrovna daří. Jen za dnešek jsme ujeli vzdálenost odpovídající celé rallye Tisíce jezer (Finská rallye). Po 4 hodinách závodění je těžké udržet tempo s rychlostí auta. S takhle moderními auty je tu prakticky nemožné závodit. Fyzicky vás to vyždímá a mozek už nestíhá,“ vysvětloval. A pak skoro prorocky dodal: „Pokud se dostanu do potíží, je jasné, že jsem skončil.“

A právě to se stalo v 18. rychlostní zkoušce. Nikdo přesně neví, co se přihodilo, protože u nehody nebyl poblíž žádný divák, všichni slyšeli ránu a zahlédli temný oblak nad stromy. Faktem zůstává, že Toivonenova Delta S4 v levotočivé zatáčce vyletěla v plné rychlosti ze silnice (nikde nebyly stopy brzdění ani smyku) a zřítila se hluboko do opuštěného údolí, kde se rozbila o stromy a svah. Palivová nádrž pod sedadlem se při nárazech poškodila a vybuchla, auto kompletně shořelo i se svou posádkou stále upoutanou v sedadlech. Jen o pár hodin později vedení FIA rozhodlo o zrušení Skupiny B pro následující sezonu.

Nejrychlejší auta, špičkoví piloti a tratě po celém světě doslova obsypané diváky – není divu, že všichni fanoušci vzpomínají na doby závodění Skupiny B s láskou a nostalgickou slzou v oku. Jenže si Skupina B zároveň vyžádala až příliš mnoho životů. Dílem kvůli davům neukázněných diváků, ale především proto, že auta už byla tak rychlá, že se s nimi nedalo bezpečně závodit. Tahle zlatá éra tak vrhá dost temný stín.