Slavná policejní auta, kterými byste se rádi svezli i dnes

Víte, že sám Enzo Ferrari zkoušel jednoho římského policejního důstojníka přesvědčit, aby šel závodit za Scuderii? Příběh Armanda Spatafory i černého kupé Ferrari 250 GT 2 + 2 s nápisy „Squadra mobile 555-555“ je v Itálii hodně slavný. A pak, že u policie nejsou žádní autíčkáři.

Na začátku 60. let těch dopravních omezení vážně moc nebylo. V Británii se mohlo jezdit na dálnicích bez limitu a v Itálii? Nad nějakou překročenou rychlostí se jistě rádo mávlo rukou. A pokud se po silnici řítilo červené italské sportovní auto s libozvučným rykem dvanáctiválce z Maranella, místní policie mu ještě dělala cestu, aby se té „belle machina“ nic nestalo a „signor“ si řízení patřičně užil. Nakonec i charakter novodobého svátku motorismu, Mille Miglia Storica, na který se letos v květnu chystám coby divák, je takový, že nabízí momenty, které nikde jinde na světě už nemáte šanci zažít.

Italská policie nikdy neměla vozy Ferrari. Všechno změnila až jedna policejní přehlídka v Římě roku 1962. Té se účastnil i tehdejší italský prezident Giovanni Gronchi, přičemž jen tak žertem mezi policisty a prezidentem padlo, že by jim za zásluhy měl zkusit zařídit služební Ferrari. Tohle funguje asi vážně jen v Itálii. Prezident vážně zavolal Ferrarimu a Enzo si se svým obchodním duchem dokázal rychle spočítat, že by se mu dodávky policejních „stíhačů“ mohly velmi dobře vyplatit. A pokud ne obchodně, minimálně z patriotismu onen plán ihned podpořil dodávkou dvou černých Ferrari 250 GT 2 + 2. Počáteční testy pro policejní účely přežilo ve zdraví jen jedno auto – dodnes je v jedné soukromé sbírce v Itálii.

Automobil s číslem šasi 3999 získal policejní útvar v Římě. Před vlastním předáním v prosinci 1962 byli policisté ještě školeni na testovacím okruhu přímo v Maranellu. A tam jízdu jistého Armanda Spatafory shlédl přímo „Il Commendatore“. Prý se ho doopravdy pokoušel nalákat do svého závodního týmu. Jel totiž vážně skvěle. Armando jen pokrčil rameny a odpověděl: „Pane, jsem policista a jen řídím policejní vůz, to je vše.“ Armando byl pak se svým Ferrari pro Římany velkou atrakcí. Někteří padouši údajně dokonce před provedením plánu svého vloupání zjišťovali, zda bude mít v ten den zrovna službu Armando. Bylo totiž nesmírně „cool“ být naháněn přímo černým policejním Ferrari v úzkých ulicích italské metropole.

Kde jsou ty časy… Británie zavedla rychlostní limity už dávno, stejně jako většina evropských zemí. A dnes se policejní konstáblové prohánějí nejčastěji ve služebních insigniích. Seriálového inspektora Barnaby z „Vražd v Midsomeru“ posadili dokonce do dědkovského Volva. I když má zajímavá auta britská policie dodnes, nejvíce se vzpomíná na Jaguary MK2.

V době, kdy naplno propukla „Beatlemania“ se stále mimo obce dalo jezdit podle koní motoru pod kapotou a odvahy řidiče. Tahle svoboda zůstala zachována dodnes jen na jediném místě na světě – na ostrově Man. A když vyšlo úspěšné album „A Hard Day's Night“ v červnu 1964 jako soundtrack k vůbec prvnímu filmu „Brouků“, tak si za ty peníze šel Ringo Starr koupit fungl nový Facel Vega II. v burgundsky červené barvě. Už jsme o něm psali, a tak víte, že tohle auto umělo jet hodně přes dvě stě. Policejní konstáblové potřebovali něco, s čím nezůstanou úplně pozadu.

Slavný řadový šestiválec XK podle dobových historek dokonce v některých policejních okrscích nechávali zvláštně upravovat a měnit hlavy válců za identické s Jaguarem E-type. A namontovali rovněž příruby sání s trojicemi karburátorů SU. Protože identická auta měli i lupiči. Nakonec výjev z klasické britské detektivky je následující: „Jagoš“ s protáčejícími se koly v nenápadné barvě a se čtveřicí chlapíků s punčocháči na hlavách právě mizí od pobočky Barclay’s. Možná si na zcela typický obraz ze starých seriálových kriminálek vzpomínáte také...

V roce 1965, po sérii těžkých nehod, jaké se přihodily blízko po sobě na dvouproudých silnicích, nejčastěji za mlhy, tehdy britský parlament rozhodl, že po ostrovní zemi už se legálně dvoustovkou nesvezete. Národní rychlostní limit byl nastavený na 70 MPH. Tohle omezení zatím dodnes nikdo nenašel odvahu zrušit.

Vždycky jsem obdivoval bílé „devětsetjedenáctky“ dálniční policie v seriálu Kobra 11. Simir Gerkhan sice všechny padouchy zvládl dostihnout ve svém seriálově „všemocném“ BMW 330i, ale jeho okrskoví parťáci Bonrath s Herzbergerem pilotovali krásnou 911, tehdy modelové řady 996. Těžko říct, čím to bylo, ale k případu dojížděli typicky jako poslední…

Příběh policejního Porsche se paradoxně vůbec neodehrával v Německu, nýbrž psal se v Belgii 70. let. Obecně vzato, Porsche vyrobilo spousty automobilů pro policii v různých evropských státech. Pro belgickou policii ale v roce 1976 vznikla hodně zajímavá série pouhých dvaceti kusů. Jen dva se zachovaly a jeden aktivně jezdí se svým majitelem, protože druhý je v muzeu. Policie si zvolila úzkou karoserii tehdejšího modelu Targa a nechala namontovat přímo motory 2.7 z dnes ikonického modelu RS s mechanickým vstřikováním paliva. Byl to vlastně vůz Porsche 911 RS z roku 1973, jen v modernizované karoserii.

Tahle auta odsloužila ve službách belgické státní policie více než deset let a podle historky jeho majitele, kterou vyprávěl pro kalifornský Petrolicious, kolikrát ani motor během výměny směn policisté nezhasínali. Auta najezdila klidně i přes půl milionu kilometrů a motory 2.7 RS s 210 koňmi tuhle porci při pravidelné údržbě dokázaly odkroutit. Konkrétní Targa s modrým majáčkem a červeným polem otáčkoměru okolo 7 300 otáček je jedním z těch nejvíc „cool“ Porsche, které lze na silnicích starého kontinentu vůbec potkat.

Naše poslední dnešní auto pochází ze země galského kohouta. Francouzští policisté se nepochybně nejvíc proslavili sérií komedií o četnících. V „Četník a mimozemšťan“ potrhlý strážmistr Cruchot vyndá z pod kapoty plážového Citroënu Méhari svíčky i s celou hlavou válců skromného motůrku, aby štábnímu ukázal, že se v tom vážně vyzná...

Nicméně ti opravdoví francouzští policisté dokázali pilotovat vážně úchvatné stroje. Nejzajímavějším z nich byl původní Renault Alpine A110, který sloužil u dálniční brigády od roku 1966. Uvidíme někdy i tu novou nádhernou Alpine s majáčky na střeše? Každopádně nějaké virtuální návrhy už internetem prolétly. Nechme se překvapit, zda se toho francouzská „gendarmerie“ chytne.

A na závěr? Vůbec jsme se nestihli podívat do zámoří a zůstali prozatím jen v Evropě. Přitom jediným policejním vozem, ve kterém jsem se v životě projel doopravdy, byl Ford Crown Victoria LTD v San Diegu. S odstupem času si říkám, zda to tehdy nebyl od místních policistů trik pro turisty, ale vážně jsem za drobný přestupek zažil pravé americké policejní zatčení jako z filmu, a to v přímém přenose. Po rychlém ohledání jsem dostal na ruce za zády klepeta a už jsem se vezl na zadních sedadlech pravé osmiválcové fullsize limuzíny. A víte, jaký kriminální kousek se mi povedl? Ani jsem nemusel nic řídit – prostě na kole jsem se projel po jakémsi mostě přes úžinu, na jejímž konci byla vojenská základna. Z vršku mostu jsem si chtěl udělat pěkné fotky San Diega, ale k těm už jaksi nedošlo. Prý jim to tam turisté často dělají a vjíždí nebo vcházejí do zákazu, říkal tehdy policajt, který mi silně připomínal „high towera“ ze staré Policejní akademie. Nakonec mě s úsměvem na tváři pustili, a to dokonce bez pokuty.

A jak to máte vy? Ve kterém policejním voze vás už svezli a v jakém byste se naopak rádi projeli dobrovolně? Těšíme se na vaše zkušenosti i sny...