Škoda Superb 2.0 TSI – Produkt, na který můžeme být pyšní

Jasně, jsem si moc dobře vědom, že koncern Volkswagen nabízí i technologické klenoty, mezi které se řadí například Ducati Superleggera V4. Jenže vraťme se teď na zem a bavme se o normálních autech pro normální lidi, protože přesně v téhle kategorii snese Superb porovnání s lecčím. A já vám hned řeknu, proč tomu tak je.

Když se řekne Superb, rozumí se často buď skromně vybavený manažerský dostavník s dieselem, nebo radary ověnčený policejní stíhač, číhající mezi kamiony a čekající na spěchající nebožáky. Jenomže tenhle Superb ukazuje, že umí být i vyloženě přitažlivý, a jakkoliv se těmhle termínům rád vyhýbám – umí být sexy.

Ta přidaná hodnota, která dělá z auta pro střední management auto, za kterým se otočíte, spočívá v rudé barvě a paketu Sportline. Superb s černou mříží chladiče, černými rámy oken a na pohled sofistikovanými LED světly, navíc stojící na pěkných kolech a doplněný ještě černou střechou s velkým panoramatickým oknem, vypadá prostě k světu. Facelift toho na zevnějšku změnil minimum (důležitý je prakticky jen přední nárazník a nápis Škoda na víku kufru) a už z principu se jedná o pěkné auto, ale je to právě barva a detaily, které vytáhnou konkrétního Superba z nudného průměru.

Výbavový paket Sportline není jen o leskle černých rámečcích zvenčí. Jeho kouzlo spočívá hlavně v interiéru. Sportovní sedačky jsou tuhé, pohodlné, se sympatickým bočním vedením a oděné do kombinace kůže a Alcantary. A když se do nich posadíte, v řidičově případě navíc do ideální pozice vůči volantu, obklopí vás výborně zpracovaný a promyšlený prostor. Jistě, pořád se tu najde nějaký ten tvrdý plast, jemně připomínající, že Superb nepochází od prémiové značky, ale ve světle ostatních faktů se přes něj dá v klidu přenést.

Koneckonců vezměme v potaz třeba prostor. Místem na zadních sedadlech je Superb pověstný a opravdu se sem v absolutním pohodlí posadí každý. Kufr má velkorysých 625 litrů a je přístupný skrz ohromnou plochu výklopné zádi.

Jestli mě uvnitř Superbu alespoň něco trochu štvalo, byla to jednak absence mechanického kolečka na ovládání hlasitosti (naštěstí jedno zůstalo alespoň na volantu), jednak pak pomalejší hardware celodigitálních budíků. Samotný displej před řidičem vypadá sice skvěle, ale přepínání jednotlivých funkcí trochu trvá a působí toporně. Na druhou stranu to pořád není nic hrozného a nikdy se mi nestalo, že bych na něco vyloženě čekal.

Asi nejzásadnější novinka, kterou s sebou přinesl pár měsíců starý facelift, spočívá v příchodu plug-in hybridního pohonného ústrojí. To jsem si však do testu zatím nevzal, protože si jej chci do redakce půjčit na delší dobu a vyzkoušet hybrid a jeho dojezd a nabíjení podrobněji.

Společnost mi tak dělal nejsilnější motor, který lze do Superbu dostat – dvoulitrový čtyřválec TSI, podávající výkon 272 koní a točivý moment 350 Nm. Motor je spojen výhradně s dvouspojkovým sedmistupňovým automatem DSG a pohonem všech kol, a pokud přenesete přes srdce nejvyšší pořizovací cenu ze všech motorizací, a přirozeně i nejvyšší spotřebu, tohle je motor, který prostě chcete mít.

Po městě si dvoulitr nechá líbit i relativně nízké otáčky pod 1 500 za minutu a zároveň nepotřebuje ani 2 000, aby se přihlásilo ke slovu turbo a čtyřválec začal pružně a silně tahat. Střední spektrum otáček je mohutné a dlouhotrvající, a když chcete řádit, má smysl roztočit dvoulitr i k šesti tisícům, kde mu pořád nedochází dech. Spolupráce s převodovkou je inteligentně odladěná a dynamika víc než dostatečná. Z nuly na sto zvládá Superb za 5,6 sekundy, což vcelku vypovídá o tom, že když chcete na okresce předjet, je to otázka okamžiku.

A ani ta spotřeba není ve výsledku nijak strašná. Mimo město, když jsem se držel zkrátka, dostával jsem se poměrně hluboko pod osm litrů na sto. Svižnější normální jízda je za necelých devět a ve městě se hodnoty na palubním počítači pohybují kolem desítky v závislosti na dopravě.

I když je pohonné ústrojí výborné, pořád není tím, co během jízdy vystupuje úplně do popředí. Tuhle výsadu má totiž adaptivní podvozek. Superb má klasicky tři hlavní jízdní režimy – Comfort, Normal a Sport – přičemž mezi těmi krajními je až neuvěřitelný rozdíl v chování celého auta.

V komfortním režimu tlumiče hodně popustí uzdu, takže Superb začne po silnici houpavě plout stylem, na jaký u koncernových aut rozhodně nejsme zvyklí. Plavný komfort občas naruší jen bouchnutí, když nechá měkký tlumič spadnout osmnáctipalcové kolo do větší díry v silnici, ale kostky, plynulé nerovnosti a menší výmoly žehlí auto s fantastickým komfortem. Do města naprosto geniální, mimo město je pak potřeba myslet na to, že karoserie v zatáčkách malinko vlaje.

Takže kdykoliv se do cesty připletou zatáčky, nastane čas přepnout do režimu sportovního. Celé šasi najednou ztuhne, reakce na tužší řízení jsou přesnější a bezprostřední, a přestože Superb začne dávat nerovnosti najevo, chování v zatáčkách je pevné a doprovázené jistým držením stopy. Sporťák se ze Superbu samozřejmě nestane, ale chcete-li cestovat rychleji a mít řízení pevněji v ruce, nalaďte sportovní mód. Přiznám se, že standardní režim Normal, rozkročený na půl cesty coby univerzální prostřední varianta, jsem téměř vůbec nepoužíval. Spíš jsem si naplno užíval funkčního rozsahu, který naladění auta nabízí.

Možná si teď myslíte cosi o úplatných novinářích a testech o škodovkách podivuhodně postrádajících kritiku. Dávám vám však čestné slovo na to, že o nic podobného nejde. Se Superbem jsem jenom najel nadprůměrnou porci testovacích kilometrů a hledal jakoukoliv záminku, abych s ním mohl někam jet. A shrnuto podtrženo – uměl bych si ho velmi dobře představit v garáži, kde by vedle pár motorek a jednoho sporťáku sloužil coby absolutní univerzál pro cokoliv.

Jak je to cenově? Superb startuje na sympatických 694 900 korunách, ale chcete-li Superba, který bude „sexy“ a za kterým se lidi otočí, musíte v ceníku zabrouzdat o něco dál. Výbava Sportline vyjde se základním motorem na 794 900, s vrcholným benzinovým dvoulitrem potom na 1 078 900. Když se pak připočte ještě nějaká ta příplatková výbava, jsme někde kolem hranice 1,3 milionu korun. Což sice není málo, ale jsem skálopevně přesvědčen, že nic lepšího v Mladé Boleslavi nedostanete.