Škoda Scala 1.6 TDI – má smysl připlácet za diesel?

V ceníku Scaly jsou aktuálně k nalezení pouze tři motory, ačkoliv s naprosto dostačujícím výkonovým rozpětím. I základní litr, jehož výkon činí 116 koní, bude po stránce dynamiky stačit většině všech potenciální zákazníků, a navíc jezdí za rozumnou spotřebu. Jistý „problém“ tkví v tom, že se jedná o tříválec, a samotnou vidinu toho, že by pod kapotou „jeden válec chyběl“, nese spousta řidičů velmi těžko přes srdce. Co tedy s tím? Chceme-li zůstat u benzinu, byl by tady ještě nejvýkonnější čtyřválec 1.5 TSI o solidním výkonu 150 koní, jenže u něj se zase spousta lidí bojí spotřeby. Zlatá střední cesta? Diesel 1.6 TDI. Má čtyři válce, stejně koní jako slabší benzinový litr, ale přitom slibuje takřka zázračnou spotřebu. Opravdu je ale tou správnou „volbou rozumu“ pro Scalu?

Naftovou Scalu jsem si půjčil do testu v provedení s automatickou převodovkou, ale o tom až za chvilku. Začneme rozebráním tabulkových hodnot, které jsou pro benzinový litr a naftovou jedna-šestku dost podobné. Jak už padlo, výkon je přesně stejných 116 koní, více se liší pouze točivý moment. Ten činí u dieselového motoru 250 Nm, a tedy 50 Nm k dobru oproti benzinovému. Po stránce dynamiky jsou potom oba motory téměř shodné. Benzinová Scala zrychluje z nuly na sto za 9,8 sekundy, naftová za 10,1, popřípadě za 10,3 s automatickou převodovkou. Naprosto stejná je taky maximální rychlost 201, potažmo 200 km/h.

Přesto se ale nedá říct, že by Scala s dieselem a s malým benzinem jezdila stejně. Motor 1.6 TDI má až pozoruhodně plochou křivku točivého momentu, takže od 1 700 otáček za minutu, kdy motor poprvé zabere, je cítit jen lehký nástup do necelých třech tisíc, odkud se motor už jen ploše a nevýrazně vytáčí. Zrychlení tedy není špatné, ale je stejně nevýrazné jako samotný motor, a auto tak působí pomalejší, než skutečně je. I z toho důvodu je za mě jasnou volbou zmíněná automatická převodovka. Protože zatímco benzinový motor má větší použitelný rozsah a lze si u něj trochu „hrát“ s otáčkami, u dieselu je řazení dost otrava.

Sedmistupňová dvouspojková převodovka si navíc s dieselem dobře rozumí. Nemá tendence motor podtáčet, rozjezdy jsou na poměry dvouspojek hladké a samotné řazení je rychlé a příjemně nezištné. Pokud tedy máte tu možnost, berte dieselovou Scalu určitě s automatem.

Solidní dynamika a komfort automatu jsou podstatné náležitosti, ovšem berná mince malého dieselu spočívá v provozních nákladech, potažmo v úspornosti. A přestože ani benzinový litr nepatří se svou spotřebou kolem šesti litrů mezi rozežrané jednotky, diesel oproti němu palivo z nádrže pouze usrkává. Svůj notný podíl na tom má i probíraný automat. Sedm stupňů převodovky snáz drží motor v optimálních otáčkách a stará pravda o tom, že automatické převodovky zvyšují spotřebu, u dvouspojkových převodovek se suchými spojkami samozřejmě dávno neplatí.

Takže jaké jsou výsledné hodnoty? Dokonce i já, notoricky znám pro svou olověnou pravou nohu, jsem poměrně zřídka viděl na palubním počítači hodnoty přes pět litrů. Pod pět se dá jezdit prakticky všude, a když jsem se vydal na delší trasu s předsevzetím, že tentokrát pojedu opravdu na spotřebu, bylo z toho 4,2 litru na sto. Až nevěřícně jsem potom koukal na spotřebu po cestě do práce, když jsem objel celou Prahu po Jižní spojce za 3,3 litru na sto. Ačkoliv je potřeba uznat, že ustálená osmdesátka vytváří pro motor zcela optimální podmínky, které zase tak často nenastávají.

Zajímavé je, že se s dieselovou Scalou opravdu dá držet u tabulkové spotřeby, která říká 4,1 litru na sto v kombinovaném cyklu. Ani po nástupu měřícího cyklu WLTP to není úplně běžné a většina motorů jezdí v praxi stále za víc.

Skutečně podstatný je nicméně dojezd na nádrž. 50 litrů není nijak velká zásoba, přesto lze bez většího stresu přesáhnout hranici tisíce kilometrů před rozsvícením rezervy. A to samozřejmě podotýkám, že každé moderní auto (a zejména to dieselové), hlásí nulový stav paliva ještě dlouho předtím, než se nádrž skutečně vyprázdní.

Srovnáme-li dva slabší motory z nabídky Scaly, nevynikne jednoznačný vítěz. Každý má něco do sebe, najdou se výhody i nevýhody. Oba motory jsou úsporné a oba udělí Scale dostatečnou dynamiku, a to i za předpokladu, že ji naložíte lidmi a nákladem. Diesel vynikne v otázce úspornosti, ale kvůli podání výkonu působí poněkud otupěle. Benzinový tříválec je oproti němu pocitově živější, ale zase ztrácí v nejnižších otáčkách, kde se lehce projeví jeho velikost a onen „chybějící válec“.

Podstatné ovšem je, že ať už si vyberete to či ono, vždycky dostanete skutečně dobré auto. I když jsou emoce kolem Scaly všelijaké, jednomu faktu se ve výsledku nelze ubránit – je prostě dobrá. Je sympaticky prostorná, komfortní, slušně zpracovaná, má výborně odladěný podvozek, a když si připlatíte, dostanete všechny ty hogo fogo serepetičky, o kterých se autům téhle kategorie před pár lety ani nesnilo. Kdybych si měl vybrat mezi srovnávanými motory já osobně, po těžkém rozhodování by nakonec vyhrál ten benzinový litr. Líbí se mi jeho dravější charakter a rozdíl ve spotřebě už pro mě není tak podstatný. Ze zkušenosti ovšem vím, že spousta lidí tříválec v autě prostě z principu nepřenese přes srdce, takže když malý benzin prostě nechcete, s dieselem chybu určitě neuděláte.

A cena? Oproti litrovému benzínu se za diesel připlácí 40 tisíc, a za automatickou převodovku je to dalších 40. Automat lze ovšem dostat pouze v kombinaci s výbavou Style, takže testovaný vůz bez dalších příplatků vyšel na 529 900 korun.