Článek
Jak už vám Kuba slíbil, dnes si máte šanci přečíst první dojmy z faceliftované Škody Rapid. Tu nám Škoda představila rovnou v obou karosářských verzích. Praktické novinky už shrnul Kuba v předchozím článku, pojďme se tedy zaměřit na to, jak inovovaný Rapid působí reálně.
Nejdůležitější změnou je totiž nový motor v nabídce. Rapid se totiž musí rozloučit se stávajícím čtyřválcem 1.2 TSI. Ten vynikal slušným výkonem a na auto této velikosti plně stačil. Navíc ani jeho zvukový projev nebyl nepříjemný. Měl jsem ho docela rád a uznával jsem, že se s autem příjemně jezdilo (přečtěte si například náš poslední test této motorizace v koncernovém sourozenci – Seatu Toledo).
Co tedy střídá celkem povedenou pohonnou jednotku? Ano, již z jiných koncernových aut dobře známý litrový tříválec TSI, který lze mít ve dvou výkonových variantách – 94 koní (70 kW)/160 Nm a 108 koní (81 kW)/200 Nm. Slabší verze se dodává s manuálním pětikvaltem nebo sedmistupňovým DSG, silnější je k dispozici pouze se šestistupňovým manuálem.
Slabší verze se akusticky projevuje více, než ta silnější. Ne tedy v klidovém režimu, ale při vytáčení. Navíc jí pocitově přeci jen nějaký výkon scházel. Její akcelerace je velmi pozvolná a celkově auto nepůsobí tak živě, jako předchozí slabší varianta 1.2 TSI. V základní motorizaci je navíc mnohem více cítit zatížení auta. V kombinaci s karoserií liftback a tedy větším zavazadlovým prostorem bych asi spíše šáhl po silnější verzi.
Silnější variantu jsme mohli vyzkoušet ve Spacebacku Monte Carlo na šestnáctipalcových kolech. Auto je s ním krásně tiché a kultivované, což bude v segmentu výhodou. Ne všichni konkurenti totiž nabízejí tak příkladné odhlučnění. Při vytočení je ale zvuk tříválce poznat. Odpadá ovšem náhlý nárůst výkonu nad 2000 otáčkami, křivka výkonu je tedy plynulejší, než u staršího motoru. S autem se tak mnohem snadněji jezdí plynule. Testovací trasy na akci Škody byly vedeny v dosti kopcovitém a zatáčkovitém terénu poblíž Frankfurtu, kde by se případné nedostatky projevily víc, než v domácích podmínkách. Ovšem otazník visí nad spotřebou, při ostřejší jízdě se Rapid pohyboval kolem 8 litrů, ale na reálnější hodnoty bych si počkal do většího redakčního testu.
Otestovat se dal i podvozek, protože některé úseky by se daly označit slovem rozbité (a to i na české poměry, Němci u nich instalovali omluvné cedule a výstražné značky). Jednoznačně vám ale doporučím nepřiplácet si za sedmnáctipalcová kola. O tolik lépe s nimi Rapid zase nevypadá, ale i tak drobný rozdíl oproti Rapidu na kolech R16 byl citelně znát. V kombinaci s dříve zmíněným lepším odhlučněním byl takto Rapid naprosto perfektně uživatelsky příjemný.
Ve společnosti obou variant nového motoru působí stávající vznětové jednotky dosti negativně. V přímém srovnání na stejné silnici je krásně vidět, že verze TDI v Rapidu nemá pro běžného soukromého uživatele valný význam. Základní tříválec 1.4 je výrazně hlučnější a jeho jízdní dynamika také není nejsilnější stránkou. Pokud o něm uvažujete jako o pracovním autě, rozhodně si připlaťte za 1.6 TDI – je tišší a výkonnější a tedy vhodnější pro řidiče. Při přímém srovnání však na litrový benzín nestačí a opravdu se vám tedy vyplatí spočítat si, zda se vám náklady dieselové verze vrátí. Jako poslední jsem si spravil chuť s vrcholnou motorizací 1.4 TSI, která nabízí dostatečný výkon i při nižších otáčkách a nemusíte jí tolik šlapat na krk, jako litrovému motoru. Dynamičtější jízdu však poněkud umrtvuje DSG svým nelogickým sekvenčním řazením voličem, který navíc vyklápíte od sebe.
Takže ano, nový Rapid je opravdu nejlepší s novým motorem 1.0 TSI v silnější verzi s výkonem 108 koní. Pokud možno, vyberte si jej s manuální převodovkou. Za dané peníze získáte schopné auto, kde parametry podvozku i motoru jsou sladěné ve funkční celek. Vzhledem k výbavě mi dobře poskládaná přijde verze Monte Carlo, navíc má rozumná šestnáctipalcová kola. Příplatkové sedmnáctky vám jízdní projev naopak zkazí.
