Článek
Padesátá léta v Československu byla ve znamení utužování komunistického režimu a až mírné politické tání na konci desetiletí umožnilo továrnímu týmu Škodovky návrat na mezinárodní závody. Už v roce 1956 mohla mladoboleslavská automobilka startovat na slavné Rally Monte Carlo a na počátku šedesátých let získala řadu vítězství v mezinárodních soutěžích, jimiž navázala na úspěšnou sportovní tradici značky.
V šedesátých letech začínala politická situace vypadat uvolněněji a mladoboleslavská automobilka se rozhodla využít opatrného otevírání československých hranic, aby mohla vyrazit závodit do světa. Již od začátků motoristické historie jsou závody ideálním prostředkem propagace nových automobilů, takže snaha zazářit se závodními vozy značky Škoda na mezinárodních soutěžích byla logickým krokem.
Z dnešního pohledu je Škoda Octavia TS 1200 předchůdcem populární Octavie RS
Tehdejší dlouhé rallyové maratony byly zatěžkávací zkouškou nejen pro techniku, ale i posádky a stále rychlejší soutěžní auta přitahovala spoustu diváků. Soutěžení na rychlostních zkouškách rally navíc nebylo tak finančně náročné jako v pozdějších dobách, a proto se mnoho závodních týmů připravovalo samo. K šanci na úspěch přitom potřebovali hlavně dobrý základ a přesně takovým autem byla sériová Škoda Octavia TS neboli Touring Sport.
Škoda Octavia TS se postupem času vyráběla ve dvou objemových a tedy i výkonových variantách. První verze s motorem o objemu 1 089 cm3 byla oproti standardní Octavii osazena dvěma spádovými karburátory Jikov 32 SOPb, novým sacím potrubím a kompresní poměr byl díky deflektorům na pístech zvětšen na 8,4:1. Takto vylepšený agregát dosahoval nejvyššího výkonu 50 koní při 5 500 ot./min a točivého momentu 74,5 Nm při 3 500 ot./min.
Nejsilnější tovární verze TS 1200 vyvinula 55 koní, ale šikovní motoráři z ní uměli vydolovat skoro dvojnásobek
V roce 1961 byly uvedeny do výroby modernizované Octavie a Felicie a důležitou novinkou bylo zavedení výkonnějších verzí Super, jejichž původní motor byl převrtán na průměr válců 72 milimetrů, čímž vzrostl zdvihový objem na 1 221 cm3. Zatímco však standardní verze Super s kompresním poměrem 7,5:1 vyvinuly výkon 47 koní, sportovní Octavia TS 1200 představená v lednu 1962 měla o 8 koní navíc.
Nejvyšší výkon 55 koní při 5 100 ot./min a točivý moment 86,2 Nm při 3 500 ot./min byly výsledkem již zmíněného vyššího kompresního poměru. Lépe řečeno, takový byl tovární výkon pro civilní zákazníky, ale šikovní motoráři závodních týmů dokázali ze soutěžních motorů vydolovat výrazně vyšší výkony, blížící se k hranici 100 koní. V letech 1960 až 1962 pak vzniklo více než 2 270 sportovně laděných vozů Škoda Octavia TS a Octavia TS 1200.
Čtyřstupňová manuální převodovka s řazením na podlaze měla synchronizovanou dvojku až čtyřku
I když nejvýkonnější Škoda Octavia TS 1200 měla uzavřenou karoserii a s pohotovostní hmotností 920 kilogramů byla o 20 kilogramů těžší než soudobá Felicia, výrobce udával identické jízdní výkony i spotřebu paliva. Tedy podle továrních údajů jezdila rychlostí až 130 kilometrů v hodině při průměrné spotřebě 9,1 l/100 km. Čtyřstupňová převodovka s ražením na podlaze měla synchronizovanou dvojku až čtyřku a páteřový rám s centrální nosnou rourou nesl nezávislé zavěšení všech kol.
Soutěžní vozy startovaly do rychlostních zkoušek na 15palcových kolech s pneumatikami Barum nebo Michelin s hroty pro rychlostní zkoušky na ledu a sněhu. Už v prvních závodech se sportovnější Octavia TS ukázala jako silný konkurent v kategorii do 1 300 cm3, čehož si všimli nejen mladí Seveřané, ale také týmy z Rakouska, Polska nebo Německa. Netrvalo dlouho a koupili si vlastní sportovní Octavii, protože byla levným konkurenceschopným vozem z východní poloviny železné opony.
Největších úspěchů dosáhla Škoda Octavia TS v soukromých rukách na Rally Monte Carlo a finské Rally tisíce jezer. V roce 1961 se na horských silničkách v okolí Monaka finská posádka Keinänen – Eklund umístila na šestém místě celkově a první ve třídě a v následujícím ročníku se na startu objevilo hned šestnáct Octavií s posádkami z osmi zemí. Stejně jako v předchozím roce ve třídě jasně dominoval Esko Keinänen a zvítězil před čtveřicí vozů Alfa Romeo.
Ještě větším úspěchem byla účast na Rally tisíce Jezer ve Finsku, kde Keinänen porazil všechny soupeře vyjma Toivonena s Citroënem DS 19 – celkově si odvezl stříbro a opět zvítězil ve své třídě. V roce 1963 se Octavii znovu povedlo zvítězit ve třídě v Monaku, tentokrát díky norské posádce Gjölberg – Karlan, a skvělý výsledek získala i na sněžné rally ve Finsku, kde v rukou Keinänena skončila čtvrtá.