Škoda Octavia RS Combi 2.0 TFSI – Prakticky a svižně

Řídil jsem první generaci Octavie RS a má tehdejší vysoká očekávání nebyla zcela naplněná. Řídil jsem i třetí generaci s benzinovým motorem a byl velmi příjemně překvapen schopnostmi auta, které jsem před testem velmi podceňoval. Ale druhá generace se mi dlouhá léta vyhýbala, takže až teď konečně zjistím, ke kterému ze svých sourozenců má její benzinová varianta blíž.

Všichni víme, že Octavia, poprvé představená v roce 1996, je pro automobilku Škoda nejdůležitější model, který si půjčil jméno od oblíbeného modelu z šedesátých let. Sportovní verze RS se u ní představila až v roce 2000 s přeplňovanou osmnáctistovkou. I druhá generace z roku 2004 nabídla pětidveřový liftback a kombík, motory vpředu a pohon předních nebo všech kol, tentokrát na platformě PQ35. Střídmý design, který vytvořili Thomas Ingenlath a Peter Wouda, dodnes dobře odolává zubu času. Auto stárne mnohem pomaleji než jeho modernizovaná verze a ve verzi RS (ta byla uvedena na trh v roce 2005, kdy byl vyroben i tento exemplář) se mi s těmi drobnými odlišnostmi pořád líbí. Určitě se mi líbí víc než facelift. Jen znak na pátých dveřích je tu novější, než by měl být, ale to se občas u ojetin stává.

Co se týká interiéru, druhá Octavia odstranila letitý nedostatek v podobě absolutně nedostatečného prostoru pro nohy cestujících vzadu. Modely RS pak nabídly vylepšení v podobě lépe tvarovaných sedadel s logem sportovních modelů, kovové pedály, imitaci hliníku a kožené doplňky. Ukázkové zpracování z kvalitních materiálů ale zůstalo. Hodně potěší i materiály, třeba alcantara na sedadlech nebývala tehdy ještě v autech Škoda běžná. Přitom je tu stále velký praktický kufr o objemu 580 litrů. Mě potěšila černá stropnice, se kterou působí každé auto o něco útulněji a výjimečněji.

Verze RS se chlubily nejsilnějšími čtyřválcovými dvoulitry TFSI a TDI. Já jsem rád, že tohle je benzinová varianta EA113, mám zážehové verze tak nějak radši. Obě ale měly pohon pouze předních kol. Šestnáctiventilový motor TFSI nabízí výkon 200 koní v rozpětí 5 100 až 6 000 otáček a točivý moment 280 Nm v rozpětí 1 800 až 5 000 otáček. Rozvod je zde ještě řešen řemenem, mezi vačkami je ale řetěz. Modernizované verze dostaly dvoulitr označený už jako TSI, ale parametry zůstaly stejné. Zátah je lineární a umožňuje i klidnější jízdu.

Naftové RS má jen 168 koní, ale zase 350 Nm a lepší spotřebu, ovšem ten traktorový zvuk by mi vadil i tak. Vedle něj je benzinové RS krásně tiché a zvuk se od výfuku ozve jen ve vyšších otáčkách, tedy, když vy sami chcete. Charakterem mi trochu připomíná starší osmnáctistovku, ale je samozřejmě silnější a auto s ním je rychlejší.

Škoda samozřejmě nabízela i pro RS automat DSG (ovšem do nabídky se dostal až později), ale šestistupňový manuál má něco do sebe. Jde vlastně o stejnou techniku, na kterou sázel soudobý Golf GTI. Na stovce může Škodovka být za 7,3 sekundy a maximální rychlost je 240 km/h. Tedy u liftbacku, toto kombi nabízí akceleraci za 7,5 sekundy a pojede „jen“ 238 km/h. Do sedačky vás až tolik nezatlačí, ale svižná jízda mu není cizí. Naopak v ní působí docela nenuceně. S lehkou nohou zase dokáže mít spotřebu pod šesti litry (reálně ale raději počítejte s deseti, na delších trasách se sedmi), jen motoru spíš chutná benzin s oktanovým číslem 98. Přitom má, pro mě trochu překvapivě, velmi malou spotřebu oleje (kolem půl litru na pět tisíc kilometrů), což je jinak častý neduh motorů z koncernu Volkswagen. Ceny se pohybují mezi 80 a 150 tisíci Kč podle toho, jak zachovalý je konkrétní kus.

Snížený a přitvrzený podvozek a větší sedmnáctipalcová kola u verze RS poznáte. Není to nijak přehnané, ale přesto má RS znatelně menší míru komfortu než standardní modely. To je ale u sportovně zaměřené varianty v pořádku, a díky tomu jsou zatáčky v této Octavii přeci jen zábavnější. Jen pozor na případné nerovnosti, v oblouku dovedou záď při nájezdové rychlosti kolem stovky trochu znervóznit. Řazení je docela přesné a jde zlehka, jen bych ocenil menší pomoc posilovače, který vás trochu okrádá o zpětnou vazbu.

Větší brzdy o průměru 312 milimetrů dostaly zeleně lakované třmeny. Přesto sériové komponenty projevují větší náchylnost k zahřátí a vadnutí a musí se i častěji měnit, takže většina majitelů sahá po úpravě brzdové soustavy. A také výfuku, protože jim zvuk přijde nedostatečně razantní. Já bych se se sériovým spokojil, dá o sobě vědět jen ve vyšších otáčkách a je příjemný.

Ojeté Octavie RS druhé generace nemívají zrovna malý nájezd, zejména diesely sloužily mnohdy jako služební auta a polykaly větší porce kilometrů. To se může projevit na vůlích v podvozku, předních ramenech a různých pazvucích. Před koupí vyzkoušejte i elektrickou výbavu a klimatizaci. Motor 2.0 TDI PD 16V se navíc zájemcům vysloveně nedoporučuje kvůli problémům s filtrem pevných částic a střiky. Pokud už musíte mít naftové RS, kupte si novější variantu s common-railem. Benzinové modely jsou zase náchylnější na výdrž turbodmychadla (jejich skříně občas praskají). Obecně platí, že je dobré zkrátit servisní intervaly, nezanedbat servis a zabezpečit auto proti odcizení. Mezi zloději jsou verze RS stále dost populární. Motor TFSI je velmi spolehlivý a odolný, bez problémů zvládá i úpravy a zvýšení výkonu až na 300 koní.

Octavia druhé generace, v Indii známá jako Laura (i tam běžela její produkce), se vyráběla do března 2013. To už šlo ale o faceliftovaný model z roku 2009, který prostě v mých očích nevypadá tak dobře. Dnes už je v nabídce čtvrtá generace a stále se prodává i verze RS, dokonce jako plug-in hybrid. Tato starší se vyráběla po boku faceliftované verze souběžně jako Octavia Tour za méně peněz, než ji v této úloze nahradil Rapid. V roce 2011 postavila britská pobočka speciál na bázi druhé generace, který na solných pláních v Bonneville stanovil rychlostní rekord pro dvoulitrová auta s hodnotou 365,43 km/h. Slušný výsledek pro nejprodávanější české auto. Verze RS je dodnes poměrně dobrou volbou ke koupi, a když si nebudete myslet, že kupujete sportovní speciál, nejspíš budete spokojení.