Škoda Octavia I. generace

V našich končinách má model Škoda Octavia opravdu velmi specifické postavení. Je to jedno z nejpočetnějších aut na našich silnicích a je úplně jedno, o kterou generaci se jedná. Na trhu jsou tisíce ojetých Octavií, ten výběr je zdánlivě téměř neomezený.

Model Octavia přišel poprvé na trh v roce 1996 a vlastně se jednalo o vůbec první nový model automobilky od jejího převzetí německým koncernem Volkswagen. První generace vydržela ve výrobě až do roku 2010 jako model Octavia Tour, kdy už běžela výroba modernizované druhé generace.

My nyní budeme pokračovat v našem seriálu ojetin do 100 000 Kč, kam se Octavia první generace vejde s přehledem. Vešla by se i Octavia druhé generace, ale té se budeme věnovat jindy. Trochu to dnes osvěžíme, vybrali jsme totiž na test docela zajímavý kus.

Na test jsme si totiž v Auto ESA půjčili Octavii první generace v poměrně vzácné specifikaci: liftback s atmosférickou šestnáctistovkou o výkonu 75 kW, ke které byl připojen čtyřstupňový automat. Červená Octavia z roku 2002 v opravdu pěkném a velmi zachovalém stavu měla prakticky úplnou výbavu, v době testu měla najeto necelých 183 000 km a prodejce za ni chtěl 89 000 Kč.

Octavií první generace jsou v inzerátech stovky. Je to jedno z nejpočetnějších aut na našich silnicích a tomu odpovídá i opravdu variabilní stav ojetin na trhu. Nejlevnější zubožené kusy se prodávají za méně než 10 000 Kč, naopak exempláře z posledních let výroby se klidně mohou prodávat za více než 100 tisíc.

Cenu si velmi dobře drží sportovní verze RS, která bývá na prodej i za více než 200 000 Kč a někteří v prvním „eresu“ spatřují už investiční potenciál, zejména pokud je v originálním nevytuněném stavu. Vzniklo i pár speciálních verzí. „Prodloužená verze Octavie je typickým příkladem, bylo jich vyrobeno pouze několik a nikdy nebyla standardně nabízena k volnému prodeji. Jedná se o velmi ceněný unikát se sběratelskou hodnotou,“ říká Filip Kučera z Auto ESA. My jsme aktuálně našli na prodej jednu prodlouženou za více než milion korun!

Poměr benzinových a naftových motorizací je zhruba stejný, verzí s automatem je v inzerátech logicky velmi málo, jen zhruba dvě desítky. Pojízdná auta se dají koupit od zhruba třiceti tisíc, ale je to s hodně kompromisy, hlavně pokud jde o celkový stav. „Od padesáti tisíc korun se již dá z nabídky prověřených vozů vybrat slušný kus s rozumným nájezdem v dobrém technickém stavu,“ doplňuje k tomu Kučera.

První generace Octavie ale ještě nebývají chápany jen jako auta na dojetí. Pořád lze narazit i na hezké a zajímavé kusy s atraktivními motorizacemi a relativně nízkým nájezdem. „I když má Octavia mnoho konkurentů, je tento téměř čtvrt století starý model velkou stálici, která se na pomyslných pultech prodejců nikdy příliš dlouho neohřeje. Pokud se v nabídce najde kus s rozumným nájezdem a v dobrém technickém stavu, jedná se téměř vždy o prodejní trhák. Zájem o takové auto je napříč věkovými skupinami zákazníků, koupí si ho jako první vůz začínající řidič, ale také střední generace často jako druhý vůz do rodiny a stejně tak i důchodce, který poptává auto primárně k popojíždění po městě,“ přibližuje Kučera z Auto ESA ten opravdu široký „záběr“ Octavie na trhu ojetin.

Usednout za volant první generace Octavie je návrat do časů, kdy auta měla volant, obyčejné rádio a musela se řídit. Přesto je tu všechno povědomé a vlastně i současné moderní Škodovky sledují stále stejný ergonomický koncept. Osobně ale mohu říci, že se mi tohle jednoduché ovládání starších aut líbí víc. Nic tu na mě nemluví, nebliká, nepípá a auto si nežije svým životem a nemá neustále pocit, že mi musí naznačovat, že jsem nesvéprávný jedinec, který by neměl o ničem ve svém vlastním životě rozhodovat a že to raději auto udělá za něj. Tak, jak to třeba umí nová Volva, která z celého srdce nenávidím.

Testovaná Octavia ale rozhodně není zcela reprezentativní vzorek té populace bazarových octavií první generace. Už ta kombinace motoru a převodovky je dost raritní a stav celého auta odpovídá tomu, že asi nebylo tolik vytěžované, hlavně v posledních letech. Zespodu je poměrně čisté, není napadené korozí a detaily naznačují, že se někdo staral.

Velmi pěkný je rovněž interiér, tohle vážně není vybydlené auto. Všechno navíc funguje. Jen displej palubního počítače už vypadá trochu rozsypaný, ale pod úhlem je stále čitelný. A pokud jde o jízdu, není to sice žádný zázrak, ale je to lepší, než jsem čekal.

Šestnáctistovka je ochotná a čtyřstupňový automat rozhodně není tak uklouzaný, jak by člověk tipoval. Dynamika není zoufalá a ve městě auto jede slušně. Jen na dálnici je cítit, že převodovce chybí aspoň pětka. Od 110 km/h je v autě hluk a motor zbytečně řve. A roste spotřeba. Ta se jinak udržela pod osmi litry na 100 km/h, mimo město šlo jezdit za necelých sedm.

Podvozek ale naznačuje, že bude vyžadovat trochu péče. Každopádně nic nemlátí a s těmi pocitovými vůlemi určitě půjde něco dělat. Octavia nemá sofistikovaný adaptivní podvozek s natáčecí zadní nápravou, takže nebudete potřebovat rozpočet jako agentura NASA v 60. letech 20. století, abyste tuhle Octavii uvedli do skvělého stavu.

Dnes, po více než dvaceti letech, už jen těžko můžeme ukázat na vyloženě špatný nebo vždy dobrý motor. Na stavu pohonné jednotky se totiž bude projevovat věk, pečlivost údržby a zacházení. Osvědčené motory v rukou nepořádných majitelů a řidičů budou zlobit, naopak rizikovější motorizace můžou příjemně překvapit, pokud za sebou mají nadstandardní péči.

„Spousta lidí dnes díky nízkému zákonnému pojištění a nízkým provozním nákladům často sáhne po benzínových motorizacích. O oblíbený motor 1.9 TDI je však samozřejmě stále velký zájem,“ vysvětluje Filip Kučera.

Základní čtrnáctistovka s výkonem 44 kW je na Octavii nedostatečný pohon. Motor 1.4 55 kW je pak naprosté minimum, ale zázračnou dynamiku nečekejte, ani spotřebu. Navíc tento motor může trpět na poměrně vysokou spotřebu oleje. Ta ale může trápit všechny jednotky, pokud jsou zanedbané a nedostávaly pravidelně nový olej.

S takovýmto stářím a často vysokým nájezdem už motor potřebuje nový olej nejpozději po 15 000 km, ale klidně ještě dříve. Spotřeba oleje může trápit i šestnáctistovku, zejména pak verze 74 a 75 kW. Typickým projevem bývá šedomodrý dým po nastartování a po přidání plného plynu.

Na okraji zájmu bývá atmosférický dvoulitr, který má sice výkon 85 kW, ale svou spodovou charakteristikou a nechutí po otáčkách připomíná spíše diesel bez turba. Zájemce odrazovala spotřeba paliva, dnes bude trpět spíše na spotřebu oleje. Pokud ale najdete slušný kus, který nežere olej po kýblech a funguje, zakazovat ho nelze.

Atmosférická osmnáctistovka s dvaceti ventily je charakterem spíše otáčkový motor s úplně mrtvým spodkem, takže ji lidé už za studena uhnali a brala hned olej. V roce 1998 dostala proměnnou délku sání, což pomohlo reakci z nízkých otáček a spotřebě. Uměla pak jezdit za sedm litrů. Najít zachovalý kus ale bude problém.

Velice atraktivní motorizací je přeplňovaná verze 1.8 Turbo. Základní provedení o výkonu 110 kW jede zcela dostatečně, alternativně mohla mít i automat. Silnější verze 132 kW určená exkluzivně pro model RS se liší vyšším plnícím tlakem a jiným programem řídící jednotky. Ze servisního hlediska je nutné hlavně do verze RS tankovat benzín s vyšším oktanovým číslem. U verze 110 kW je spíše doporučením.

Dnes určitě přistupujte zodpovědně k výměnám oleje. Ideálně měňte olej každých 10 000 km, pravidelně měňte svíčky a filtry. Hlídejte možné úniky oleje, protože Octavia už je staré auto a všemožná gumová těsnění už prostě nebudou po letech plnit svoji funkci jako za novoty. Ztráta oleje a celkově zhoršené mazání bývá asi největším problémem starších Octavií. Počítejte s tím, že turbomotor si přirozeně nějaký olej vezme, běžně litr na 5000 km, dnes už spíše víc.

Nezapomeňte také vyměnit rozvody, ideálně po 90 000 km včetně vodní pumpy. Občas zlobí zapalování (kvůli neměněným svíčkám odejdou zapalovací cívky). Jinak ale můžeme motor 1.8 Turbo doporučit jako nejlepší z těch atraktivních dynamických motorizací. Verze RS je pak už opravdu s investičním potenciálem.

Klasický agregát 1.9 TDI proslul nekonečnou spolehlivostí a spotřebou, která je podle internetových diskusí vlastně už záporná a auto pomalu generuje naftu. Ale teď vážně… Pokud je rotačka opečovávaná, může fungovat opravdu skoro nekonečně dlouho. Stačí ale pár chyb a auto brzy klekne. A paradoxně to nemusí být jen zanedbaným servisem, stačí špatná norma včas měněného oleje.

Kupujte jen starší typ oleje pro diesely bez DPF (VW 505.00), protože novější olej dle normy 507.00 není pro tenhle motor s hrníčkovými zdvihátky ventilů vhodný. Nejčastěji ale vyndají ventil do válce zakarbonované kusy s oddalovaným servisem. Kdo chce mít jistotu, jak na tom motor je, bude to chtít rozborku.

Váznoucímu turbu u verzí s proměnnou geometrií stačí pomáhat pravidelným protahováním motoru, aby mu nezatuhly lopatky. Tankujte kvalitní naftu, opatrně zahřívejte a pamatujte na včasnou výměnu rozvodů (klidně už po 90 000 km u hodně ojetých kusů). Tady ale pozor! Výměna rozvodů není u 1.9 TDI zcela triviální záležitost. Některé servisy neodbornou prací dokázaly motor rozhádat.

Manuální převodovky s označením PK0 by si zasloužily už také více pozornosti, hlavně vyměnit olej. Po 300 000 km se běžně projevují takové vůle v táhlech, že ani nejde řadit. U vzácných automatů vyměňte preventivně olej a dobře prověřte, jak automat řadí. Bude sice už trochu víc klouzat, ale nesmí škubat. Pozor na úniky oleje.

Bavíme se o autě, které bude mít reálně najeto kolem půl milionu kilometrů. I obyčejné benzinové verze budou mít po dvaceti letech najeto tak tři sta tisíc. Těch 183 000 km testované Octavie s automatem je opravdu takové realistické minimum. Jistě, bude pár garážovaných výjimek po dědovi, ale takových se rodina zbavovat nebude přes bazar nebo podobně. Takové auto se prodá ze známosti a v inzerátu se nikdy neobjeví.

Proto se rozhodujte vždy podle celkového stavu auta a hodnotu na tachometru vůbec neberte jako směrodatný údaj. Dobře Octavii prověřte. Solidní prodejce vám umožní prohlídku na zvedáku, ať vidíte, jak vypadá zespodu (což u auta kupovaného ve tmě někde na ulici ověříte jen těžko) a pořádně auto vyzkoušejte při jízdě. Pokud vše důležité funguje, netáhne do strany, nemá vůli v řízení a přední náprava je stabilní, asi to bude dobrý kus.

Samozřejmě hledejte stopy špatně maskované bouračky a koroze a smiřte se s nutnými opravami a investicemi do spotřebního materiálu. Ale na Octavie je toho všude dost a díly bývají levné. Hůře se po vrakovištích shánějí slušné diferenciály a převodovky, takže to se budete muset obrátit na prodej originálních dílů či na nabídku šikovných mechaniků, kteří tyto celky renovují. Pokud je ale Octavie hezká, proč ne. Udržovaný kus bude sloužit ještě dlouho.

Jedničková Octavia s motorem 1,6 l a automatem je vlastně stále docela příjemné auto, pokud potřebujete něco prostornějšího na dojíždění do města a po okolí. Na dálniční etapy to není úplně ono, ale zas to není taková katastrofa, jak by se mohlo zdát. Výkon auto má, převodovka je snesitelná a podvozek ještě ujde. Takže i po letech je tohle zcela akceptovatelné přibližovadlo. Nabídka hezkých kusů se ale pomalu tenčí, takže vybírejte pečlivě a spíše chtějte vůz, který má ještě nějaký potenciál. Orezlou plečku s vymlácenými nápravami, která žere olej, už nemá smysl zachraňovat a nutné investice do ní se vám nikdy nevyplatí. Vždycky je lepší si připlatit za hezký kus. Když ho pak udržíte v provozu a v pěkném stavu, zas ho po letech dobře prodáte.