Škoda Kodiaq TDI 4x4 DSG: Domácí bestseller slaví narozeniny

Možná si i pamatujete, že na nový Kodiaq se vytvářel téměř až pořadník. A pokud jste specifikovali vůz například v barvě ze zvláštní a pestré palety odstínů laků, čekali jste na něj klidně až půl roku. Připadá mi až úsměvné, že ve vyspělém, a možná až příliš rychlém konzumním světě lidé zaplatí zálohu na objednávku nového, poměrně drahého auta a leckdy jim ani nevadí dlouhá čekací doba.

Konkurence bývá obvykle veliká. Jenže v tomto případě před námi stojí auto, které může odvézt až sedm lidí. Zvládne veškeré terénní i jiné nástrahy, což jsou příjezdové, štěrkem sypané šotoliny k horským chalupám, polní cesty a v krajním případně i dálnice D1. Pro městské lidi je Kodiaq autem, s nímž mohou vyrazit vstříc dobrodružstvím, aniž si třeba u nákupního střediska odřou lízátko nárazníku o vysoký obrubník...

V úvodu jsem použil mírnou dávku ironie. Zejména proto, že je potřeba si uvědomit jedno: Kodiaq není žádným terénním expedičním vozidlem. Jako ostatně každá moderní škodovka stojí na základu modulární samonosné karoserie s motorem uloženým napříč, nad přední nápravou. Němci tomu říkají „Modularer Querbaukasten“. A díky této propracované stavebnici se dá za použití několika klíčových shodných dílů konstrukce postavit leccos, konkrétně od Volkswagenu Polo až právě po velký Kodiaq, nebo dokonce ještě větší americký Volkswagen Atlas. Na základu platformy MQB je postavena téměř celá modelová řada Škody Auto. Spousta dílů je odlišná, ale ta auta mají například shodnou konstrukci motorové přepážky i mnoha dílů okolo. Na různých rozvorech náprav vznikají auta rozmanitých tříd, ale vždy mají určité sdílené stavební prvky samonosné karoserie. Jednoduše chytré.

Proto jsou mé první dojmy po nastoupení do Kodiaqu mírně rozpačité. Připadám si jako v Golfu, ale sedíc na barové stoličce. Nic proti Golfu, v zásadě jezdí skvěle. Nakonec jsem to už vylíčil i v jednom z předchozích textů. Ovšem pocit, že sedím moc vpředu auta, je konkrétně zde poněkud umocněn celkovou velikostí vozu. Jestli máte zkušenost a víte, jak jezdí Škoda Superb druhé a třetí generace, pak ten pocit, že vezete většinu auta za vašimi zády, zakusíte i v Kodiaqu. Stačilo by přitom posunout pracoviště řidiče o řekněme deset centimetrů dozadu, prostě blíž ke středu auta, což by umožnilo najít harmoničtější vyvážení. Jenže tím by se taky narušil velkorysý prostor pro cestující vzadu, což by znemožnilo umístění třetí řady sedadel pro děti.

Jinými slovy říkám, že by Kodiaq byl daleko zajímavějším SUV, pokud by mohl využít platformu MLB určenou pro luxusnější vozy koncernu Volkswagen. Tím pádem by mohl mít motor umístěný podélně, ideálně co nejvíc za přední nápravu. Z druhé strany vzato je však nutno přiznat, že konstruktéři využili těch necelých pět metrů délky na maximum, díky čemuž snad dává Kodiaq větší smysl jako rodinný kombík, než-li nižší a tradičně postavený Superb Combi. Několik přátel i známých z oboru automobilové žurnalistiky jsem oslovil otázkou, zda by si vybrali za stejnou cenu Superb či Kodiaq. A není bez zajímavosti, že naprostá většina by bez delšího přemýšlení zvolila právě Kodiaq.

Není to pravověrný offroad. Využívá modulární samonosnou karoserii a pohon všech kol obstarává důmyslný systém od švédské společnosti Haldex Traction. Ve vozech platformy MQB je od roku 2012 použit Haldex páté generace, který již není jen hydraulicky spínanou mezinápravovou spojkou, nýbrž systémem, jenž dokáže elektronicky ovládat hydraulický systém a efektivně přenášet sílu na jakákoliv kola s aktuálně nejvyšší trakcí. Původní systémy Haldex dokázaly přenášet sílu na zadní kola v momentě prokluzu těch předních. Díky nevyrovnané obvodové rychlosti předních a zadních kol působil tlak oleje na mezinápravovou spojku, která se sepnula a připojila i kola zadní. Aktuální systém zvládne elektronicky poslat dokonce většinu výkonu na zadní nápravu, pokud přední ztratí přilnavost. Navíc pracuje s elektronicky uzamykatelným zadním diferenciálem.

V praxi to vypadá tak, že systémy chtějí Kodiaq na zasněžené silnici co nejvíc stabilizovat a preferují nedotáčivou charakteristiku. Snad jen s vypnutou kontrolou trakce a ESC Sport režimem dokáže Kodiaq při akceleraci ze zasněžené serpentiny vybočit zadní částí ze stopy; v těch chvílích se dá docela příjemně řídit plynem. Systémy kontroly stability však nevypnete úplně a zrovna tak se budete muset smířit s elektronickou parkovací a nouzovou brzdou. Drtivé většině zákazníků to však vadit rozhodně nebude, naopak Kodiaq pomůže méně zkušeným řidičům a řidičkám dořešit svízelnější situace třeba v momentě, kdy u Muzea napadnou víc než ty pověstné „štyři“ centimetry sněhu, jak zpívá Jarek Nohavica.

Zda (ne)bude váš Kodiaq poruchový jako ojetina, tomu se budeme věnovat až časem. Většina z vozů je stále v záruce a bude fajn, pokud se podaří v rámci nákupu domluvit nějaký produkt prodloužení běžné tovární, pouze dvouleté záruky. Důležitější bude motor a výbava, které si zvolíme z nabízených skladových a mírně ojetých vozů, jež se na trh vrací z půjčoven či krátkodobých pronájmů i operativních leasingů. Zpravidla na nich dokážete ušetřit, jako v případně mého zkoušeného auta z nabídky společnosti Mototechna, takových třicet procent z původní ceníkové ceny. A to už za námahu s výběrem stojí.

Domnívám se, že neexistuje rozumný důvod, proč chtít pořídit Kodiaq s jinou než samočinnou převodovkou DSG. Aktuální sedmistupňová převodovka nabídne hladké změny rychlostních stupňů, podřadí a brzdí motorem celkem intuitivně právě ve chvíli, kdy je to potřeba, a jinak se snaží udržovat motor v optimálních otáčkách vzhledem ke spotřebě paliva. A když je potřeba něco předjet, stačí se nebát sešlápnout akcelerátor pořádně až na podlahu, převodovka si podřadí o několik rychlostí a Kodiaq pak co nejrychleji akceleruje kupředu. Manuální režim jsem moc nepoužíval a stejně tak ani režim sportovní jízdy.

Jenže jaký motor vybrat? Můj zkoušený Kodiaq poháněla nejsilnější varianta čtyřválcového turbodieselu, který nabízí velmi pěkných 190 koní výkonu. Pokud toho najezdíte hodně, asi bych nehledal nic jiného. Pro ostatní je ke zvážení, zda nezvolit benzínový čtyřválec TSI. Buď můžete mít dvoulitr o shodném výkonu jako vrcholný diesel nebo nový agregát 1.5, který nabídne 150 koní. Tenhle motor jsem si vyzkoušel v Golfu a k němu se velmi dobře hodí. Vlastně i jeho slabší varianta je naprosto v pohodě. K autu typu Kodiaq mi ale daleko víc sedí dieselový motor. Přece jen, v kategorii SUV je zatím vznětový motor dosud nepřekonanou pohonnou jednotkou. Spotřeba se pohybuje lehce nad sedmi litry v kombinovaném provozu, což s variantou TSI jen tak nepůjde.

Co se týká jednotlivých výbavových paketů, stojí za to si sehnat vůz v bohatší výbavě „Style“. Nechybí v ní nic podstatného a dodatečné položky nestojí extra vysoké peníze. Šikovný je paket Style Comfort, kde máte automatickou klimatizaci a volič jízdních režimů, a to včetně těch pro jízdu v terénu. Pak bych neopomněl kožené čalounění, které se zkrátka snadněji udržuje čisté než látkové sedáky. Důležitou součástí výbavy by měly být adaptivní tlumiče systému DCC. Testovaný vůz tuto výbavu neměl a v kombinaci s 19“ koly byl Kodiaq příliš nepoddajný při přejezdech nerovností, příčných prahů a podobně. Automobil byl sice tuhý, ale občas se stalo, že se dostal při přejezdu velkého výmolu na dorazy odpružení a nepříjemně se otřásl. S adaptivními tlumiči je jízdní projev kvalitnější.

Za co však asi má smysl ušetřit, to je poměrně drahé panoramatické okno, které stejně jen zvyšuje hmotnost vozu v nevhodném místě. Moc jsem také nepochopil funkci hlídače jízdy v pruzích. Kodiaq by snad chvilku dokázal mezi pruhy jet sám, ale v momentě, kdy ho „necháte jen tak“, záhy hlásí, že se mu vaše chování nelíbí a vybídne vás, abyste se chopili volantu. Je to takový náznak toho, jak by se možná jednou mohla chovat auta s autonomním řízením, ale funkce je stále limitovaná mnoha faktory, včetně platné legislativy. Vítám tedy jen asistenci hlídání mrtvého úhlu v zrcátkách a adaptivní tempomat. Osobně bych se bez něj obešel, stejně jako bych nakonec oželel ještě spousty další výbavy Škody Kodiaq. Jenže jak asi z dosud přečteného cítíte, já vážně nejsem cílová skupina pro nákup a používání toho auta. Ale většinový zákazník si adaptivní tempomat jistě užije. Slabinu jsem nalezl jen v situacích, kdy například sjíždíte z dálničního obchvatu a míříte k semaforu. Před ním je v zatáčce auto. Senzory ne vždy vše vidí, a tak je potřeba být stále ve střehu a mít nohu připravenou na brzdě, neboť systém není dokonalý a není připraven fungovat jako autonomní auto. Jen se různými prvky výbavy snaží pomáhat a zjednodušit vaši práci řidiče – vy jste však za vše stále plně odpovědní.

Já si myslím, že ano. Vzhledem k nabízenému vnitřnímu prostoru je to docela racionální volba za vynaložené peníze. Kodiaq není levný, ale s rok jetými vozy se nabízí zajímavé příležitosti. Takový typ vozu pořídíte bez problému za cenu kolem osmi set tisíc korun, což není zlé, pokud uvážíte, že tuhle sumu můžete utratit i za vyšperkovaného Golfa. Rodina se třemi dětmi má asi jasno – potřebuje Kodiaqa. Osobně bych si jej vybral také, pokud bych tedy volil mezi ním a modelem Superb. Na trochu menším půdorysu získám víc praktického auta.

Rozhodně bych si však Kodiaq nevybral, pokud bych toužil po terénním voze, případně bych hledal radost za volantem. Jeho řízení je totiž velmi lehké a postrádá jakoukoliv zpětnou vazbu. Nadšení řidiči budou zkrátka kompletně zklamáni a poohlédnou se jinde. Pro ostatní je tahle informace však relevantní jako včerejší hlášení o dopravních zácpách. Pro prakticky zaměřené lidi se totiž vhodnější konkurence k vozu Kodiaq hledá jen velmi obtížně, byť je výběr vozů střední třídy SUV aktuálně velmi široký.