Škoda Felicia FUN 1.6 MPI – Parádní Škodovka

V případě první generace Pick-upu na základech Favoritu šlo ještě jen o designové cvičení, které ale mělo velmi blízko k sériové produkci. Vznikl žlutý a fialový prototyp s rámy, bláznivě devadesátkovými polepy, posuvnou zadní stěnou kabiny a speciální chladničkou na korbě (na její nabídku bohužel nikdy nedošlo). Ideově navazovalo auto už na prototyp 781 Tremp, který vznikl na základech hatchbacku.

Modelu FUN jsme se dočkali až ve druhé generaci Pick-upu vyráběné od roku 1995 se základem v modernizované Felicii. Právě v tom roce se ukázal koncept FUN na ženevském autosalonu a kladné přijetí přimělo Škodu k zahájení prací na přípravě výroby od října. Pick-up měl ale jinou zadní nápravu, takže se zvětšil nákladový prostor a nosnost. Jeho výroba probíhala v Kvasinách a nikdy se jej netýkal facelift připodobňující přední část k větší Octavii.

I Pick-up se v roce 1997 ovšem dočkal osobní varianty, volnočasového modelu FUN. Mohli jste jej mít pouze ve žluté barvě Fun (ta barva je fantastická a asi nikdy se mi neokouká) s laminátovým bodykitem. Ten obsahoval lemy blatníků, nástavce prahů a nárazníků (v předním byl integrovaný rám, jinak pod krytem prý shodný s policejními Feliciemi), zadní spoiler a rám za kabinou. Celý bodykit mohl být lakován ve třech barvách, okrová, oranžová nebo zelená, která je i na foceném zrenovovaném exempláři z roku 1998.

Musím přiznat, že právě zelená se mi líbí nejméně, ale Lukáš si na ni zvyknul a moje oblíbená okrová (prý nejčastější na exportních verzích, která je navíc obecně nejvíce vidět) mu přijde nevýrazná. Dokonce se vlastně hodí k logu zelené žáby s korunkou, který najdete na sloupku nebo potazích sedadel. Drobné věci jako kliky nebo kryty kolem zámků jsou samozřejmě lakované. Autu nechybí mlhovky, tónovaná okna ani litá kola (také žlutá). A propagoval jej i správně nadšený reklamní slogan:

„Svěží žlutá barva vozu symbolizuje dobrodružství, za nímž Vás Felicia FUN ochotně odveze. Jen si sáhněte na ten zářivě žlutý volant! Otočte klíčkem a rozjeďte se za sluncem a zábavou. Fun – jízda pro radost!“

FUN nabídl hodně změn od užitkové verze. Tou nejpodstatnější je posuvná zadní stěna se sklopnými sedadly. Pokud je zasunutá, připomíná auto klasický pick-up. Jinak ji ale vysunete do prostoru korby (její délka se zkrátí z 1 370 na 850 milimetrů), překlopíte poměrně nepohodlný sedák (delší trasu bych na něm opravdu absolvovat nechtěl) a máte čtyřmístné auto. Nastupovat se dá pomocí sklopných předních sedadel (jediná Felicia, která měla sklápěcí mechanismus) nebo stylovějším přelézáním korby.

Možná to zní neprakticky, ale stejně to kdysi fungovalo třeba u Fordu Bronco. Posuvná zadní stěna ale nebyla novinkou, měl ji i polský Tarpan, který ovšem nad zadní řadou sedadel měl plechovou střechu. Dalším pick-upem s druhou řadou sedadel venku bylo Subaru BRAT, ale to mělo místa klasicky na korbě. U FUNky tedy sedíte v interiéru auta, ale přitom venku, protože máte hlavy až za poměrně tlustým B-sloupkem.

Tento FUN má příplatkovou látkovou střechu od MTX. Napřed složíte trubkovou konstrukci a pak od prostředku natahujete plátěný díl napřed na jednu a pak na druhou stranu. Následně odzadu natáhnete dva kusy látky do drážky, těmi se ukotví boky střechy. A nakonec spojíte suchými zipy zadní část střechy s posuvnou stěnou. Pokud prší, už jste stejně mokří někde u trubkové konstrukce, nandání prostě trvá děsně dlouho. Pořád je to ale lepší než potenciál Funky zabít laminátovou nástavbou. Škoda nabízela i příplatkové střešní nosiče, když by se vám náklad přeci jen nevešel na ložnou plochu.

Za příplatek bylo možné si pořídit praktické zamykací kastlíky na korbě před zadními podběhy, tedy vedle zadních sedadel. Testovaný kousek ale má i unikátní kastlíky za zadními podběhy v zadní části korby. Jsou větší než ty přední a vejde se do nich i objemnější zavazadlo. Není známo jiné auto, které by zadní kastlíky mělo, jedná se pravděpodobně o zkušební prototypovou sadu, která nebyla nikdy vyráběna. Potvrzení této domněnky jsem se ale nedopátral.

Barvičky pokračovaly i v interiéru, kde najdete žluté výplně dveří, žlutočerná sedadla se vzorem okorunkované žáby (za příplatek mohly být části výplní a bočnice sedadel čalouněné žlutou kůží!), žlutý kožený paket (věnec volantu, řadicí páka s manžetou, madlo ruční brzdy a někdy i stropní clonítka) a žluté budíky s otáčkoměrem. Testovaný kus má žlutou kůži doplněnou švy se zelenou nití, což odkazuje na zelené lamináty bodykitu. Jedná se o neoriginální úpravu.

Některé s těchto prvků se kromě FUNky objevily i v akčních edicích klasické Felicie, konkrétně v modelech Color Line a Sport Line. Ve výbavě auta je imobilizér, ale okna se stahují ještě postaru kličkou. Tomu už jsem úplně odvykl, všechna má auta už mají elektrické stahovačky. Škoda samozřejmě nabízela elektrická okna za příplatek, stejně tak elektrická a vyhřívaná zrcátka, klimatizaci nebo centrální dálkové zamykání.

Motorovou paletu a pohon předních kol podědil Pick-up a FUN od standardní Felicie. Najdete tu tedy třináctistovku MPI, vzácně diesel 1.9 D (ale ten prostě ve FUNu dost zkazí dojem z auta) nebo, jako v tomto případě, šestnáctistovku AEE MPI. Volkswagen kdysi zastavil vývoj stokoňového motoru Škoda 1.6 OHC a místo toho do Felicie použil svůj motor 1.6 MPI s výkonem 75 koní a splňující normu Euro 2. Pod kapotou je i rozpěra předních tlumičů.

Převodovka je samozřejmě pětistupňová manuální, řízení má ale posilovač. Díky tomu se s Felicií jezdí o fous lehčeji, ale ani základní modely bez něj nejsou nijak těžké. Vlastně nám chybí jen při parkování a pomalém manévrování, za jízdy si lehké felicie vystačí i bez něj. Funka váží jen 1 035 kilogramů, dalších 445 uveze až rychlostí 163 km/h. I poměrně slabý motor na dnešní poměry tak není překážkou, protože Felicia je lehké auto, takže dynamika se dá označit jako slušně průměrná. Například akcelerace na stovku trvá 12,5 sekundy.

Přední zavěšení McPherson je shodné s klasickým hatchbackem, u verze s motorem 1.6 ale vždy najdete zkrutný stabilizátor. Zadní zesílená náprava z Pick-upu také zůstala na svém místě. Jízda se tak od užitkové verze vlastně vůbec neliší, jen je to příjemnější díky tomu, že se koukáte na tu záplavu žluté barvy. Lukáš chtěl ponechat autu co nejoriginálnější vzhled, takže i kola Ronal R20 (to je označení typu, ne velikosti) jsou na autě pořád. Jen jsou o dva palce větší než ty třináctky používané automobilkou původně, design ovšem zůstal zachován.

Spotřeba se pohybuje kolem příjemných 7 litrů a vyložené problémy se spolehlivostí Felicie nikdy neměly. To spíš s korozí a tomu se samozřejmě ani volnočasový FUN nevyhnul. Díly ale nikdy nepatřily k drahým (kromě těch unikátních pro FUN), zejména pokud byste měli variantu s motorem 1.3 MPI. Zazlobit mohly termostaty nebo lambda sondy.

Pick-up z nabídky zmizel v roce 2001 a nástupce v podobě Fabie Praktik jej nikdy nedokázal zcela nahradit. Poslední FUNy ze série 4 216 aut (někde je uvedeno jen 4 016 kusů) ale byly vyrobeny už v roce 2000 a většina mířila na export. Dnes se jich naopak do Česka dost vrací. Zatímco s třináctistovkou přesahovala cena FUNky tři sta tisíc korun (výrazně dražší než základní hatchback za 214 900 korun), tato varianta stála už 344 900 korun. Tehdy to bylo necelých 31 průměrných platů a dnes by takové auto mělo stát přes milion.

A o moc lepší už to není ani na trhu s ojetinami, pod sto tisíc najdete zubožené vraky, kolem této sumy pak hezká auta, ale s volantem vpravo (do Británie bylo vyvezeno 612 aut). Spíš si tedy připravte tak dvě stě tisíc korun, abyste tuto žlutou esenci devadesátek mohli mít v garáži, určitě se vám ale zhodnotí, protože investiční potenciál má Felicia FUN už dnes. A já mám bohužel pocit, že jednu FUNku nutně potřebuju.