Škoda Fabia Rally2 – Kratičké svezení v úspěšném závoďáku

Letošní Barum Czech Rally Zlín 2021 byla jubilejním 50. ročníkem a první místo si po vyčerpávajícím souboji s mladým Erikem Caisem odvezl Jan Kopecký, který na „Barumce“ zvítězil již podesáté, a získal tak osmý titul mistra České republiky. O nečekaném vítězi letošní rally se navíc rozhodlo až v poslední rychlostní zkoušce, když 22letý Cais havaroval se svou závodní Fiestou Rally2, zatímco Kopecký tradičně startoval se Škodou Fabií Rally2 evo.

Škoda Fabia Rally2 se v cílové TOP 10 umístila hned osmkrát a já chápu proč. Jako správný nadšenec do motorsportu jsem totiž v den startu rally využil příležitosti a svezl v soutěžní Fabii v rámci doprovodného programu. Německý závodník Sepp Wiegand mi během pár minut a dvou ostrých kilometrů ukázal, jak se závodní rally speciály odlišují od normálních produkčních modelů, jaké známe z normálního života za volantem.

Moderní závodní speciály pro rally jsou fascinující stroje, a zatímco sedím v závodní sedačce a poutají mě do bezpečnostních pásů, prohlížím si interiér. Nastupuje se do něj skrze odolný bezpečnostní rám, v sedačce se sedí jen pár centimetrů nad podlahou, takže je nad hlavou výrazně více místa než v normální třetí Fabii, a před vámi je spartánská palubní deska se semišovým potahem, zabraňujícím odrazům na čelním skle. Všechno ovládání auta je přitom rozmístěné tak, aby bylo po ruce.

Přeplňovaná čtyřválcová šestnáctistovka o přibližně 290 koních mezitím zlověstně bručí, Sepp se poutá do sedačky řidiče a skrze intercom se ptá, zda jsem připraven. „Jasně!“ Upřímně, nevím, co mě čeká, ale na tohle se těším vždycky. V závodním rally speciálu jsem nikdy předtím neseděl a jsem rád, že konečně můžu ochutnat něco málo z jejich jízdních vlastností. Tohle totiž bude slušná jízda!

Sepp tahá za páku sekvenční převodovky, řadí jedničku a pomalým tempem krokujeme na start „ukázkové rychlostní zkoušky“. Už v malých rychlostech je znát, že tohle není obyčejná Fabia, a to díky hlasitému zvuku motoru a mechanickému hluku závodní pětistupňové převodovky s přímým ozubením. Sjíždíme kopec a Sepp nejprve zahřívá pneumatiky vlněním se ze strany na stranu. Soutěžní Fabia reaguje bez sebemenšího zaváhání a s chirurgickou přesností dělá to, co od ní řidič očekává.

Přemýšlíte, co je Škoda Fabia Rally2 a jak se liší od známější soutěžní Fabie R5? Nijak, protože se ve skutečnosti jedná o stejné auto, avšak přejmenované podle nejnovějšího značení rally skupin podle FIA. Vychází z Fabie 3. generace a v nejnovější specifikaci „evo“ je poháněna přeplňovanou čtyřválcovou šestnáctistovkou o 291 koních (214 kW) se sekvenční převodovkou a pohonem všech kol. S takovým výkonem a hnacím ústrojím si při rychlostních zkouškách řekne o 0,6 litru závodního paliva na kilometr.

Rychlá jízda ale začíná až teď – Sepp dává plný plyn, během krátkého okamžiku zařadí o tři rychlostní stupně nahoru a řev motoru doplňuje střílení do výfuku. Fabia Rally2 je v přímce brutálně rychlá, ale od rychlých sériových vozů se nejvíce odlišuje podvozkem a brzdami. Očekávám, kde řidič začne brzdit, ale on šlape na pedál výrazně později než tam, kde si myslím, že je brzdný bod. I z relativně velké rychlosti zpomalí Fabia Rally2 jen na pár metrech a je to asi nejsilnější přetížení, jaké v tomhle autě zažijete – doslova vás pověsí do pásů.

Stejně neuvěřitelný je i závodní podvozek, který je nesrovnatelný se vším, co najdete v silničních autech. Přejíždíme nerovnosti a vymetáme díry jednu za druhou, aniž by se do interiéru Fabie přenášely rázy nebo by přestávala být řiditelná – ani jedno ani náznakem. Přejíždíme výmoly, na nichž bychom v silničním autě zákonitě urazili kolo, ale soutěžní Fabia to téměř nedává znát. Karoserie jen „letí“ nad povrchem a zavěšení pracuje nezávisle na ní.

Jízda v soutěžním speciálu vám ukáže, jakým technickým zázrakem tahle auta jsou. Jsou rychlá, reagují na povely řidiče s dokonalou přesností a zůstávají ovladatelná za všech podmínek. Ještě více ohromující je pro mne však sám Sepp, protože jezdci rally jsou neuvěřitelná skupina řidičů. Působí, jako by byl půl vteřiny až vteřinu před autem – zatímco letíme bokem jednou zatáčkou, on nepochybně ví a připravuje se, jak Fabii povede v dalších dvou.

Na úzké okresce jedeme opravdu rychle, čistou stopou a naprosto plynule. Dokonce tak rychle, že mám pocit, že bych musel mít najeto hodně závodních kilometrů, abych se vůbec odvážil jet podobným tempem, a to Sepp jede jen na maximálně 70 až 80 % toho, co tohle auto umí. Můj mozek sotva vnímá, co se vlastně děje. Je to intenzivní zážitek a upřímně nechápu, jak při tomhle zvládnou navigátoři vůbec něco přečíst.