Škoda Fabia Junior 1.2 MPI – Díogenés z Boleslavi

Ve skutečnosti si z čtenářů Garáže nechci dělat jen legraci. Těch pár dní s Fabií, kterou můžete koupit v bazaru za pár desítek tisíc, mě přimělo k zamyšlení, zda nejsem příliš rozmazlený. A tak po vzoru Díogena, který prý zahodil i svou misku na vodu, jelikož jak pravil, i pes se dokáže napít bez ní, jsem se zamyslel nad tím, bez čeho se člověk může doopravdy obejít.

Začnu tedy odzadu, od pověstného plata na vajíčka. Pokud jste ho chtěli, museli jste připlatit. Pak odklopím koberec a kupodivu nacházím rezervní kolo. To je zrovna výbava, která dnes mizí i z hodně drahých aut, takže palec nahoru za něj. Pak vidím kovovou zadní část nedělené zadní lavice. Dělenou v poměru 60/40 jste mohli mít za příplatek až ve verzi Classic. Možná ještě pamatujete tehdejší ceníky a katalogy. Šedé sedačky mají naopak takové veselé vzory s různými kreslenými panáčky s papírovými loďkami a dalšími dětskými motivy – takže nacházím alespoň něco, co vzbuzuje emoce. Plastová přihrádka a kryt ruční brzdy tu jsou, tedy máte i nějaké odkládací prostory v tvrdém plastu. Nad přihrádkou ční černá plastová řadicí páka s koženkovou manžetou, která kupodivu ani po letech není potrhaná. Sedadla řidiče i spolujezdce nejsou výškově nastavitelná, ale pojezdy dopředu a dozadu tu mám. Sláva! Ale třeba horní uchycení bezpečnostních pásů přišroubovali toliko v jedné jediné poloze.

Jak vidíte, přístrojová deska ukrývá na pravé straně velkou díru. Ne, není to tím, že by moji Fabii navštívil během noci sídlištní vykradač aut, zkrátka Junior se musel obejít jen s otevřenou přihrádkou. Spolujezdec také bude marně hledat airbag. Řidič ho ale kupodivu najde. Myslím, že v roce 2002 už byl airbag řidiče povinností danou legislativou pro globálně homologovaná auta. Když se však zadívám na volant, poznám v něm první generaci Octavie. Tenhle volant se montoval totiž do celé palety vozů Škoda, vždy při nejnižších možných výbavách. Ale je kulatý a nic špatného se o něm říci nedá. Jen má poněkud velký průměr. Má to svůj důvod, ke kterému se ještě dostaneme.

Můj vůz je dovybaven dvěma reproduktory a neoriginálním rádiem. Běžně jste ve Fabii Junior mohli poslouchat pouze motor anebo vaši manželku sedící hned vedle vás. Topení a větrání, včetně vnitřní cirkulace tu je, nicméně tlačítko spouštění klimatizace byste hledali marně. Bylo za příplatek až ve verzi Classic. Vyhřívání zadního okna zůstalo a ovládání okýnek i zrcátek pochopitelně ovládáte jen manuálními kličkami. A protože chybí centrální zamykání, dveře zamknete zevnitř kolíčkem. Ani okna nejsou nijak tónovaná, což bolí zejména ráno, když jedete proti sluníčku. Běžně jste nedostali ani přední mlhovky, jimiž byl dovybaven konkrétní kousek, který jsem objevil v AAA auto. I lakované nárazníky byly součástí výbavy na přání. Můj Junior se totiž zvenčí trochu maskuje a vypadá jako běžná Fabia. Prozradí ho jen nápadně malá třináctipalcová kola.

K motoru se dostávám jako k poslednímu. Za těch několik dní zápůjčky jsem především nasbíral pár nostalgických vzpomínek. Když jsem byl hodně malý, jezdilo se na výlety dědovou červenou Škodou 105L. Byla vybavena prakticky stejně jako tenhle moderní Junior, snad až na otáčkoměr, který Fabii nechybí. Před prudkými kopci bylo téměř potřeba vysadit posádku a po zaparkování děda vždycky zevnitř zamačkal všechny čudlíky zámků dveří a poté škodovku celou obešel, aby zatahal za kliky. Na absenci centrálního zamykání u pětidveřového auta jsem si vážně už odvykl.

Otvírání okének švihadly je výborná rozcvička. Dneska ráno jsem se přímo rozesmál, když jsem si představil, jak budu asi chtít z plných plic vynadat z okénka frajerovi, který mi právě před auto hodil hnusnou myšku a zařadil se milimetry přede mě. Myslím, že už v procesu zběsilého stahování okénka zaženu polovinu vzteku, nehledě na to, jak komicky bych zvenčí vypadal. Možná jsou ruční kličky na stahování oken dobrou prevencí agresivity mezi řidiči a povinně by je měli zase do aut zavádět.

Jízdně je Junior normální Fabia první generace, kterou zná skoro každý. Většina z nás na ní dělala autoškolu a pokud ne, tak Felicii a Fabii řídil třeba v práci nebo z půjčovny. Junior však umí zajímavě překvapit. Když v Boleslavi chodili marketéři za inženýry a vymýšleli, co všechno by v autě nemuselo nutně být, aby se její cena dala o celých 30 tisíc stlačit dolů, napadlo je vyhodit posilovač řízení. Řízení bez posilovače ve sportovních autech bývají ta nejčistší a nejzajímavější, jaká si můžete představit.

Potud teorie, praxe ukazuje něco úplně jiného. Protože Fabia váží dost přes tisíc kilogramů a její konstrukce hřebenového řízení byla původně konstruována s elektrickým posilovačem, jede se s Juniorem opravdu příšerně. Inženýři si zkusili poradit namontováním volantu Octavia s větším průměrem a použitím menších úzkých kol o rozměru 155/80R13. Ani tohle nepomáhá odstranit docela těžké manévrování v minimálních rychlostech a zbrklé vracení volantu směrem do středové polohy při výjezdu z úzkých, prudkých zatáček. Zejména ta druhá vlastnost mi na Fabii Junior vadí. Kvůli tomu nemáte v řízení ani pořádný cit ani jistotu perfektní kontroly nad vozidlem. A na úzkých pneumatikách je potřeba být opatrný v nájezdu, jinak bude Junior docela nekompromisně nedotáčivý.

Motor 1.2 HTP se šestiventilovou hlavou není ve výsledku tak špatný a všechny neduhy jsou i v současnosti řešitelné. Pod kapotu Fabie se dostal i technicky daleko zastaralejší litrový čtyřválec. Pojďme jen shrnout zásadní problémy právě rozšířenějšího tříválce. Prvním nedostatkem je hydraulický napínák rozvodového řetězu. Pokud je motor v chodu, jeho funkce je bezproblémová. Nicméně pokud s autem vybaveným tímto motorem často zastavujete v kopci a necháte jej zabržděný pouze na zařazeném rychlostním stupni, snadno se může stát, že napínák povolí a rozvodový řetěz přeskočí o zub a rozhodí časování ventilů. Další potíží je jeho rachtavý zvuk po letech a desítkách tisíc kilometrů služby. Zapůjčený automobil má najeto podprůměrných 110 tisíc kilometrů a i přes pravidelnou údržbu v záznamech ze servisní knížky vyluzuje ráno dost nepříjemné zvuky. Zlepšení nastává, když se ohřeje. Pamatuju si, že tak zněly i jako nové.

Každopádně bych po koupi koncernového auta s motorem HTP doporučil výměnu rozvodového řetězu s napínákem. A k tomu je nutné sundat i olejovou vanu. Asi nejhorším problémem je výskyt podpálených výfukových ventilů a celkově zakarbonovaných olejových cest v bloku motoru. Blok se totiž nadměrně ohřívá od katalyzátoru a nevhodně umístěný EGR ventil zase špiní úsadami škrticí klapku. Pokud si váš motor navíc vytvoří apetit po oleji, často správně nefunguje ani odvětrávání klikové skříně přes podtlakový ventil. Zda plní svou funkci nebo ne, zjistíte snadno jen odšroubováním víčka na doplňování oleje při motoru v běhu na prázdno. Závěrem nelze nepoznamenat, že u nás se motory HTP všech dvou i čtyřventilových verzí zabývá řada specializovaných servisů. Celková generální oprava motoru např. výměnným způsobem vyjde na něco kolem 30 tisíc korun. Jenže pak právě koupě levné Fabie za podobnou částku, na kterou by vyšla generální oprava motoru, pozbývá ekonomického smyslu.

Nicméně není vše taková tragédie, jak se píše. Auto s doloženou historií, které ještě není nadměrně napadeno korozí, může ještě léta dobře sloužit. A tím se vracím k onomu filozofickému asketismu. Pro kratší trasy, zejména po venkově nebo naopak do města, je taková Fabia s platnou technickou na dva roky pořád jedna z nejlevnějších cest, jak se motorizovat a nemrznout někde na autobusové zastávce. Díogenés by měl Fabii Junior určitě moc rád. A já bych přece jen vyvážil ty vnější a vnitřní statky a pořídil si za trochu víc peněz Fabii 1.4 16V Comfort, když už bych tedy volil domácí dostupný bestseller.