Škoda 136L/A – Tady má tuning opravdu smysl

Já vím, že to není tak dávno, co jsem se s vámi podělil o své dojmy z jízdy se sériovou modernizovanou Škodou 120L. Ale nyní mám možnost si vyzkoušet, jak dobrý by tento sedan mohl být, když se upraví.

Možná nemáte tuning rádi a možná vám přijde zbytečné ladit auto, které v základu nedokáže vyvolat takřka žádné emoce (kromě nostalgie), ale já si nakonec říkám, proč ne? Vždyť to auto je vlastně jen obrovským životním koníčkem, jako když někdo jiný rybaří, další leze po skalách a třetí si doma staví modely.

O historii klasické Škodovky jsme se už několikrát rozepsali i u nás, a tak si známá fakta odpustíme a rovnou se pustíme do téhle konkrétní. Na pohled se od svých sériových sester příliš neliší, a původní 105L v ní tak snadno poznáte. První výměny motoru za ten z typu 120 se dočkala už kdysi, když sloužila jako rodinné auto. Jistě, má dnes výrazný žlutý lak, který je mnohem veselejší, než byl ten originální žlutý odstín (tedy pokud se tomu vůbec dalo říkat žlutá), ale to ještě není tak nápadná úprava. Dále si určitě všimnete, že auto sedí níž a je taky „rozkročenější“ než standardní verze.

Jinak toho na pohled moc nenajdete. Možná si všimnete, že zmizely mřížky na C-sloupku a díry v zadním čele mají jiný tvar (jde o repliku čela ze závodní 130 LR), aby se lépe odváděl teplý vzduch od motoru. Jiná jsou také zpětná zrcátka, jde ale o dobové kapky Beskyd, kterými své Škodovky zdobila řada majitelů už kdysi. Tím to ale zvenku hasne.

Že je karoserie důkladně ošetřená, a i nápravy jsou v barvě auta, to vážně zvenčí nemáte šanci postřehnout. A ani netušíte, že je vpředu v zavazadlovém prostoru rozpěra tlumičů a duralový držák baterie.

Uvnitř už si všimnete anatomických sedadel, jiných budíků se žlutým otáčkoměrem v grafice Ferrari (přístrojový štít z verze L ale zůstal zachován) a chybějící zadní lavice. Místo samonavíjecích pásu si u těla utahuji čtyřbodové pásy OMP instalované dokonce dle regulí FIA, takže se i cítím bezpečně.

Od firmy OMP jsou i sportovní hliníkové pedály, ten plynový je vypodložený, aby byl v rovině s ostatními a umožnil ten správný tanec paty a špičky. V sedačkách Sparco EVO I jsem doslova zabořený, a nemohu se tak hnout ani o píď.

Takhle to dopadá, když se v autě pro zábavu začnete zříkat veškerých kompromisů. Snad jediné, co zůstalo původní, jsou dveře s typickým kovovým cvakáním při zavírání. Pak už zbývá jen se chopit volantu OMP Corsica, zařadit na prodloužené páce přihnuté k volantu s ponechanou originální hlavicí jedničku, a vyrazit.

Léty prověřená a dnes v tomto segmentu překonaná koncepce motoru vzadu a pohonu zadních kol mě v sériovém sedanu příliš nenadchla. Ani se silnějším motorem ve verzi 120 nebyla jízda nijak sportovní. To ovšem v tomto sedanu nehrozí, tady se naopak za volantem bavím hodně.

Letargie, kterou oplývala originální stodvacítka, je ta tam a auto je reálně i papírově předěláno na typ 136 s blokem z Felicie 1.3 MPI o výkonu 68 koní a omezovačem v 7 000 otáčkách. Vstřikování ale nemá, žlutka spoléhá na starý dobrý karburátor Sedr 136, sání z modelu 136L, svody 4-1 a zapalování Darabos.

Trysky a vzdušníky dodal Urban motor a auto se nadechuje přes filtr K Dále tu najdete odlehčený setrvačník, duralovou řemenici, sníženou hlavu, upravené sací a výfukové kanálky, ostrou vačku opět Urban, motor a svíčky NGK a v nádrži stooktanový benzin.

Se starou vačkou měl motor naměřeno 90 koní a 122 Nm, což jsou na Škodovku výborné hodnoty, ale teď je na tom výkonově ještě lépe. Znamená to maximálku 190 km/h a zrychlení na stovku pod 10 sekund. Alternátor pochází z moderní Fabie a pětistupňová převodovka z modelu 130L. Její správné použití usnadňuje diodová signalizace správného okamžiku přeřazení od JF Performance.

Neodhlučněný motor zpoza vašich zad navíc důrazně upozorňuje, že má elán i na svižnější jízdu. Dokonce až takovou, že se mnozí z řidičů a chodců v okolí tváří dost překvapeně. A já starý sedan také nešetřím, protože od volantu mám až překvapivě slušnou zpětnou vazbu, a tak cítím, kam se přední kola hrnou. Jen 870 kilogramů těžké auto mě nepřestává překvapovat tím, jak moc se dá chování Škodovky změnit a jaký rohlík od ucha k uchu mi může vyčarovat.

Chce to ale kvalitnější asfalt, protože upravený podvozek Protlum s pružinami Invel Plus a kola s negativním odklonem na něm fungují mnohem lépe. Doba, kdy žlutka stála na zkrácených pružinách, už je naštěstí pryč. Velký zásah přišel až později s vlečnou nápravou, v té době se do auta dostala i pětistupňová převodovka.

Největší přestavba probíhala mezi roky 2002 až 2005, ale znáte to sami, každou chvíli vás napadne něco nového, co upravit. A mít za vzor závodní speciál 130L/A znamená, že možností k úpravám je dost. Přední náprava je kompletně zrepasovaná a vyztužená dle specifikace závodní verze, místo té zadní je úhlová z kupé Rapid, ale také vyztužená dle závodního sedanu L/A. Tomu odpovídají i nová vyztužená ramena. Dorazy a jejich misky jsou upravené, uchycení tlumičů opět vyztužené a nechybí tu ani stabilizátor a tvrdé silentbloky Pemit.

Ostrá jízda se Škodovkou je v mém případě trochu limitovaná. Starý sedan patří mezi auta, ve kterých se vybourat nechcete, a ten pocit trochu podrývá mojí chuť, šlápnout trochu na pedál. Když si ale osahám, jak se čtyřpístkové brzdiče s deskami Ferodo zakusují do chlazených kotoučů Kalmar s průměrem 247 mm vpředu (vzadu najdete brzdiče z první Octavie s deskami Galfer a kotouči Brembo 239 mm), tak mám hned trochu jistoty. Větší brzdy znamenají i větší patnáctipalcová kola. Konkrétně si na okreskách vyzkouším Ronaly Turbo na Nokianech V. Kvůli kolům byl upraven i náboj a změněna rozteč.

Z původně obyčejného sedanu z roku 1986, který jako rodinný vůz pamatuje řada z nás a který na západě každý považoval za levné a robustní, i když trochu nudné, si majitel tohoto vozu postavil zábavnou hračku na okruhy. A moc se nesmějte, na mosteckém má čas 2:12,77 a v zeleném pekle pokořil magickou hranici, když Severní smyčku zajel za 9:59,98. Žlutý sedan se objevil dokonce i ve Spa.

Vzhledem k tomu, kolik jich z necelých dvou milionů vyrobených kusů lidé opečovávají jako veterán, není vůbec na škodu, když jich pár skončí jako podobné zábavné víkendovky. Dnes by samozřejmě byla v originálním stavu už ceněná, ale žlutka vznikala ještě v době, kdy se podobná auta spíš dávala, než prodávala. Navíc strávila celý život v jedné rodině, kde se od strejdy přes tátu a dědu dostala až k současnému majiteli – Honzovi.

Ten si ji také upravoval k obrazu svému. Nezbývá, než poděkovat za další krásný důkaz toho, že ne vždy je tuning auta zbytečný a že funkční a smysluplné úpravy mohou změnit chování i sebeobyčejnějšího auta.