Škoda 1203 ROL valník: Kultovní pracant zaujme i veteránisty

Máme tu tedy opět Škodu 1203, tentokrát ale ve starší verzi a ve variantě valník. Už má ale například novější zapuštěné kliky. Před přesunem výroby do trnavské automobilky TAZ se vyráběla ve Vrchlabí jako nástupce modelu 1202. Co nejvíce dílů přebírala z osobních modelů, což limitovalo jak její technické parametry, tak výsledný design karoserie. I tak se ale dá výsledek od Milana Krejčíře označit za celkem pohledný. Alespoň ve srovnání s jinými dodávkami. Vývoj trval dlouhých 12 let, což se podepsalo na její konkurenceschopnosti, protože v době uvedení nebyla již zdaleka tak moderní.

Tato verze zase nemá schůdek, a tak se musím do sedadla umístěného nad přední nápravou vyhoupnout švihem. Pak už se mně ale v měkké sedačce sedí pohodlně a třímám velký volant. Kryt motoru je mezi sedadly a z vnitřního prostoru kabiny ukrajuje celkem dost prostoru, takže řidič se spolujezdcem sedí docela daleko od sebe a takřka nalepení na dveřích. Přístup k motoru ani tak není ideální, ale základní údržbu umožňuje. Hned za mnou už je ale zadní stěna kabiny a za ní bílá plachta valníkové nástavby. Ta připomíná skautský stan a leckdy má i takové využití. Když s ní Lukáš jede v létě někam na sraz, jen hodí dovnitř matraci a krásně se vyspí. Marně přemýšlím, které z mých aut by mohlo nabídnout pohodlné přenocování. Pokud si z testu sanitky pamatujete na chytrou schránku pro výbavu pod podlahou nákladového prostoru, tak valník má zase šikovný box z boku. Na opačné straně je pak nádrž. Automobilka vůz označovala zkratkou ROL, a dokonce uvezl více než dodávka – rovnou tunu nákladu. Ovšem původně byl jeho soukromý prodej zapovězen.

Motor OHV ze stejšnu je hned pod sedadly v kabině, a tak sedíte poměrně vysoko nad ním. Za jízdy je docela hlučný, proto si s Lukášem v těch chvílích o autě ani moc nepopovídám. Díky tomu, že jde o valník, vypadá ještě více, že se naklání dopředu. Přední náprava je totiž zatížená pohonnou jednotkou a vzadu máme prázdnou korbu. Když není tahle dodávka naložená, má tendenci působit víc „jankovitě“ v zatáčkách, k čemuž přispívá i řízení s vůlemi a poměrně malý rozchod kol i rozvor náprav. Právě kvůli těm vůlím v řízení mám spíš pocit, že auto kormidluji, než řídím a ono stejně jede každou chvíli tak trochu jinam. Ale motor není stavěný na nějaké velké výkony, a tak se vezeme v klidu a pomalu. Při vyšším zatížení má totiž i sklon k přehřívání, navíc pak neúměrně roste spotřeba, a to znatelně přes 10 litrů. Nádrž je tu naštěstí větší než u dodávky, takže poskytuje vcelku rozumný dojezd.

Osobně ani tolik nevěřím bubnovým brzdám, i když jsme prázdní. Maximální rychlost 100 km/h vážně zkoušet vůbec nechci. Představa, že je korba plná písku a jedu z kopce, to věru není zrovna povzbudivé pomyšlení. I kulisa řazení čtyřstupňové převodovky působí trochu nejistě, ale nakonec správný kvalt vždy najdu. Jinak je prázdné auto vlastně stejně houpavé, jako před časem zkoušená dodávka. Ovšem zase ta typická houpavost znamená, že na nerovnostech jde o velmi pohodlné auto. Líbí se mi rovněž dobrý výhled z auta ven a velmi pěkná manévrovatelnost s velkým rejdem a slušným poloměrem otáčení. Pořád ale beru v potaz, že auto slouží hlavně jako pracant a nejde tedy o žádný výstavní kousek.

Když se v roce 1973 začala výroba přesunovat do Trnavy, objevovala se na dodávku i častější kritika. Ale moc na výběr zájemci o užitkové auto neměli, a tak se česká Škoda dostala do řady podniků a institucí. Škoda, že nedošlo na modernizaci s motorem OHC připravovaným pro sedan 720, nebo na výrobu dodávky BAZ MNA. Nejspíš jste s ní jezdili i vy nebo vaši tátové. Po ukončení produkce v TAZu v roce 1999 převzala výrobu firma Ocelot. Ta sídli v Žacléři, tedy kousek od Vrchlabí, čímž se příběh krásně uzavřel. I tam ale oficiálně ukončili výrobu v roce 2017, ovšem dodnes umějí nabídnout náhradní díly.

A není divu, když je po nich poptávka. Jistě, je mi jasné, že většina by se staré československé dodávce nejraději vysmála, ale vždyť takhle bychom mohli objektivně hodnotit každé druhé auto té doby a skoro každé z někdejšího východního světa. Jenže Škoda 1203 už je veterán, a tak si moderní objektivní měřítka hodnocení nezaslouží. Ano, nebyla nejlepší ani v době svého vzniku, ale nejhorší také ne. A i když je tahle konkrétní spíše pracovním autem, tak už se o ní s trochou nadsázky dá i říct, že je to stylovka. Vždyť se za námi pár lidí při projížďce i otočilo a na srazu v záplavě typičtějších sedanů tato Škoda vždy zaujme.