Článek
Jak jinak by Simca, tedy automobilka s vlaštovkou ve znaku, pojmenovat svůj stěžejní model, než právě Aronde. Aronde totiž v jazyce Toulouse-Lautreca znamená také vlaštovku. Aronde nahradila stárnoucí typ 8 v roce 1951 a vyráběla se až do roku 1964 ve spoustě karosářských verzí. Nejznámější je ale jako čtyřdveřový sedan s klasickou koncepcí. První generace 9 Aronde se vyráběla do roku 1955, pak nastoupil druhý model Aronde 90A, který sjížděl z výrobních linek pouhé tři roky. Nás ale dnes bude zajímat až Aronde P60, která se vyráběla do roku 1964, kdy byla nahrazena typy 1300 a 1500. Testovaný kousek je z roku 1963. Tato generace byla mimochodem vyráběna nejen ve Francii, ale také v Austrálii.
Třetí generace byla k dispozici s motorem 1.1 (40 koní) nebo motorem 1.3 (rozpětí 42 až 70 koní) a čtyřstupňovým manuálem. Přední a zadní partie vypadají moderněji a jsou aerodynamičtější, než u předchozích modelů. Celkově působí auto příjemně kompaktně. V nabídce bylo i kožené čalounění nebo automatická spojka Simcamatic, ale tenhle kousek nic z toho naštěstí nemá. Tohle je klasický tuzexový model Élysée, tedy čtyřdveřový sedan s třináctistovkou, která měla původně výkon 48 koní. Zdobí jej dobové přídavné mlhovky Marshall Fantastic a dost mu sluší.
Motor vyloženě přede a vůbec byste mu netipli jeho pokročilý věk. A řazení jde snadno, jen já se s ním občas musím poprat, protože jsem právě vystoupil ze Spartaka, který v tomhle ohledu funguje hůře. A dokonce si za volantem vlaštovky najdete lepší pozici než v domácím matadorovi, i když zrovna ideální posez to také není. Možná za to může krátký sedák s opěradlem, možná příliš vytrčený volant. Navíc se celá přední lavice musí nastavovat dle řidiče, spolujezdec má pouze možnost měnit sklon svého opěradla. Ta jdou navíc sklopit a vytvořit v autě lůžkovou úpravu. Prostor v autě mírně zvětší i trochu vyboulené dveře, byť na pohled si toho asi ani nevšimnete. Ty zadní se navíc otevírají prakticky do kolma, což velmi usnadňuje nastupování.
Odkládacích míst v autě je poskromnu. Ano, je tu malý kastlík a na předních sloupcích jsou ploché kapsy, vše ostatní ale musí přijít do kufru s gumovou podlahou. Nezabírá vám tam ale místo povinná výbava, ta se z většiny vejde pod kapotu vedle motoru. Ten má veškeré části, které se občas opravují, výborně přístupné. Mimochodem Simca je z dob, kdy se nekradlo a tak se celá kapota dá otevřít zvenčí, stejně tak víčko nádrže se stylizovanou vlaštovkou, které není nijak zamykatelné.
Palubka je prostá a jednoduchá, stejně tady ale moc funkcí nenajdete, tak nač plýtvat spínači. Ukazatele jsou pak shromážděny hlavně za velkým volantem. Klakson má dva režimy, jeden do města a druhý na venkov, protože tak to vyžadovaly francouzské předpisy. A blinkry se ovládají poněkud netradičně přepínačem na horní straně volantové tyče. Je to trochu o zvyku, nicméně už tehdy disponovaly funkcí vypnutí při narovnání volantu.
S tím se díky hřebenovému řízení pohybuje snadno a projíždět se s tímhle veteránem není vůbec složité. Naopak je řízení dost přesné a komunikativní, což jsem nečekal. Díky slušnému výkonu 57 koní (silnější motor z verze Monthléry) vůbec nebudete brzdou provozu. A ani se nebudete bát trochu rozjet, protože brzdy za čtrnáctkami mají slušnou sílu. Na limit byste se ale s takto starým autem hnát neměli, řízení má totiž sklon spíše k nedotáčivosti. Ale ono stejně Aronde není žádný závoďák, i když je příjemně živá. Když ale se Simcou budete jezdit, jak se sluší, bude i vám lépe. Jejím hlavní trumfem je pohodlí a jízdní komfort, který moc konkurentů ve své době nenabízel.
Na socialistických silnicích byla Simca určitě zjevením. Pohodlný a prostorný rodinný sedan nad dobovou domácí produkcí výrazně vynikal a předčil jí v mnoha ohledech. Já vím, že srdce mnohých z vás tepe pro Škodovky, ale objektivně bylo tohle auto lepší. A to mu vydrželo, navíc je třeba mnohem originálnější než stará Octavia, což u youngtimerů preferuji.
Foto: Mikka
Úspěchy na rally
S tmhle modelem Aronde Simca slavila spěchy i v rally. Asi nejvce stoj za zmnku poveden Rallye Monte Carlo 1959. Andr Thomas zabojoval a dojel na celkovm druhm mstě za Citronem DS. Šlo asi o největš spěch automobilky, pozdějš modely 1000 a 1100 se už tak vysoko nedostaly.