Článek
Dobré vztahy se musejí utužovat. Když jsme znovu po roce dorazili do sídla firmy MTM nacházejícího se nedaleko bavorského Ingolstadtu, zajímalo nás, jakou šílenost dopovanou turbodmychadly si na nás připravili tentokrát. Na parkovišti před tuningovou společností stála tři auta, z nichž jedno si okamžitě získalo naši pozornost. Nejrychlejší a nejzábavnější čtyřkolka z nabídky Audi, supersportovní R8 s desetiválcovým motorem o objemu 5,2 litru.
Obří zadní křídlo pocházející ze závodních speciálů R8 kategorie GT3, karoserie připlácnutá k asfaltu a velké karbonovo-keramické brzdy dávaly tušit, že tohle bude něco unikátního. Skutečnost předčila moje nejdivočejší představy. Ještě než jsem do ruky dostal klíčky, s napětím jsem očekával, jaké výkonové charakteristiky na mě tisková mluvčí MTM Karla Kanzová vychrlí. Kolik turbodmychadel tahle červená bestie může mít? Cože? Dlouhým tázavým pohledem jsem se znovu Karly zeptal, jestli to myslí vážně. V nabídce společnosti MTM je opravdu auto, jehož motoru nepomáhá přeplňování? Nezbývá než to ověřit.
Jako peříčko
Zatímco MTM obvykle do Audi R8 s vidlicovým desetiválcem montuje aspoň kompresor, tahle verze vystupuje ze zavedených kolejí. Tentokrát není cílem ohromovat čísly týkajícími se výkonu, inspiraci si bere ze závodních okruhů. Odpovídá tomu i cenovka. Když spočítám běžně nabízené prvky, musíte počítat s příplatkem ke standardnímu Audi R8 V10 zhruba 29 tisíc eur.
Stojí přede mnou v celé kráse, obcházím ji kolem dokola a zjišťuji, jak hodně se v ní technici z MTM pošťourali. A jejich práce je vidět na každém kousku. Hlavním kritériem pro tuning byly, v tomhle případě, dokonalá ovladatelnost a maximálně efektivní aerodynamika. Zadní karbonové křídlo doslova zastiňuje zbylé aerodynamické vychytávky, které jsou kvůli udržení celkové hmotnosti na uzdě rovněž vyvedeny v karbonu. Přední lízátko, boční prahy a kryt nasávacího prostoru jsou jen roztomilými drobnostmi. Tradiční polep MTM zbytečností.
Další extrém představují dvě karbonové slupičky v interiéru. Sedadla na první pohled vypadají nehostinně, těch pár kousků polstrování působí, že je tam v MTM nalepili, jen aby se neřeklo. Skutečností ovšem je, že nejenom perfektně drží tělo v zatáčkách, jak zjistím o pár minut později, ale jsou také velmi pohodlné. Úspora hmotnosti je navíc opět odpovědí, proč se vůbec v tomhle audi karbonové skořepiny objevily. Díky nim je auto o dalších čtyřicet kilogramů lehčí než sériová verze, a navíc přispěly ke snížení těžiště. Nižší hmotnost i těžiště, to se mi vážně líbí.
Nedotknout se asfaltu
Ani výkon ale nenechali specialisté od MTM jen tak. Desetiválec o maximálním výkonu 525 koní a nejvyšším točivém momentu 530 newtonmetrů přesvědčila o změně přístupu nová řídící jednotka motoru a kompletně přepracovaný výfukový systém. Na motorové brzdě nakonec konstruktéři z agregátu 5,2 FSI vymáčkli 606 koní a 560 Nm točivého momentu. Stejně jasně hovoří čísla týkající se pohybu R8 V10 po silnici. Akceleraci z nuly na stovku zvládne upravená R8 za 3,7 sekundy a maximální rychlost se vyšplhala na 322 km/h. A tohle budu mít za chviličku k dispozici na hladkých německých okreskách.
Ještě než vyrazím do jiné galaxie, sluší se zmínit podvozek. Ten v MTM vůbec neupravovali, protože si ho objednali úplně nový, závodní od specializované firmy KW. Tlumiče mají třícestné nastavení, díky němuž kromě volby světlé výšky vozu můžete ladit míru odskoku a protlumení. Podvozek od KW umí snížit R8 V10 až o 60 mm, nicméně lidé od MTM ji usadili pouze o 20 mm níž, protože jinak by na běžných silnicích auto předním lízátkem skutečně lízalo asfalt. Po tomhle výčtu musí každý milovník okruhového závodění explodovat radostí. Děkuji MTM a jdu explodovat.
Lety na silnici
Poté, co moje záda zaplula do karbonových anatomů a začala přes skromné polstrování vnímat každý detail precizně tvarovaného karbonu, otáčím klíčkem v zapalování. Tuhle „komedii“ u všech supersportů miluju. I když je to banalita na pár sekund, stejně mě rituál předznamenávající probuzení výjimečného auta nikdy nepřestane bavit. Během krátkého časového úseku na sebe postupně navazují zvuky elektroniky, vstříknutí několika kapek benzínu do válců a první záchvěvy mechaniky, což vyúsťuje v dokonalý koncert. Z dvojice oválných koncovek náhle vyštěkne zvuk motoru a usadí se na nízkém, patřičně basovém volnoběhu.
Kratičkou řadičku přesouvám do sekvenčního režimu řazení a vyrážím vpřed. První metry jsou hodně opatrné, protože se bojím, abych při výjezdu na okresku někde nenechal lízátko. Přece jenom má k silnici zatraceně blízko. Audi R8 V10 v podání MTM je na první pocit tvrdé jako prkno. Cítíte to ze samotné karoserie, ve které loupe, i když překonává sebemenší nerovnosti. Skrze miniaturní karbonovou sedačku vím o kontaktu kol s asfaltem úplně všechno. A je to úžasný pocit.
Dost bylo plkání. Plyn sešlápnu k podlaze a nechávám erosmičku, aby ukázala, co v ní doopravdy vězí. Jedničku ani nestíhám zaznamenat, protože než ručička otáčkoměru vylétne do omezovače, trvá pouze nějaké dvě sekundy. To samé platí pro dvojku, teprve se zařazením trojky se čas trochu prodlouží a konečně se mohu nadechnout. Opojení ze zrychlení ničím nenahradíš.
Jakmile pomine prvotní nával adrenalinu, začínám auto lépe vnímat. Vybral jsem si řazení malou řadičkou, protože mi připomíná sekvenci ze závodních aut. Každý kvalt krásně padá na své místo, pokaždé doprovázený jemným cuknutím a klapnutím páky. Řízení je natolik jemné, že reaguje na pouhé položení rukou na volant. Určitě na tom má podíl zatraceně tvrdý podvozek, každopádně taková citlivost by prospěla každému audi.
Největším zážitkem je přesto jednoznačně podvozek. Už jsem zažil hodně tvrdých aut, ale erosmička slovo náklon karoserie zkrátka nezná. Nájezdy do zatáček zvládá v úplně jiných rychlostech, než na které jsem byl dosud zvyklý i z ostatních supersportů. Jen se opře o hrany poloslicků od Michelinu o povrch a řidiči, koukej se s bočním přetížením vypořádat sám. Důležitou roli v tomhle procesu hraje bezpochyby zadní křídlo, které se zvyšující se rychlostí tlačí zadek k silnici čím dál účinněji. Dokonce jsem se aerodynamiku snažil pokoušet, ale na rovinu přiznám, že jsem boj s ní prohrál. Ani jednou se mi nepodařilo erosmičku od MTM vynervovat, ani jedinkrát jsem ji nevyprovokoval ke smyku. Testosterony nabitý zvuk jen podkresloval fantastické zážitky.
Brutalita a extrémy
Možná se už trochu opakuji, ale i tentokrát jsem vzal na pár kilometrů vedle sebe fotografa Dana. Stal se pro mě takovým lidským rychloměrem, na kterém jedním pohledem na ciferník poznáte pocitovou rychlost i míru přetížení zároveň. A po dlouhé době jsem ho viděl na sedadle spolujezdce ztuhlého jako sochu, ani nemukl. Občas se mu rozšířily zorničky, místy na jeho ruce při brzdění naběhly žíly, a nakonec začal dávat povely rukou, že tohle přesahuje i jeho meze.
Bez jakéhokoliv mučení musím přiznat, že tohle je to nejlepší, co jsem zatím od úpravce MTM vyzkoušel. A řeč pochopitelně není o výkonu. Celková úprava auta je prostě famózní, počínaje naladěním jednotlivých komponentů až po jejich finální sladění. RS6 měla v podání MTM monstrózní točivý moment, ale dostatečně nebrzdila a nezatáčela. Upravená RS3 působila stejně sterilně jako originál, ale R8 je úplně jiná liga. Brutalita a extrémnost, kterou MTM R8 V10 zaplavuje svého řidiče, je téměř nepopsatelná.
Přesto to aspoň trochu zkusím na příkladu toho, co se děje při přeřazení na hranici omezovače. Motor ječí jako šílený, krátce zaštěká, aby dal vědět, že je čas a pak vás po kratičkém pohybu miniaturní řadičkou nakope do zad jako malého psa. O brzdách bych radši ani nemluvil. Vypadají sice standardně, ale nejsou obyčejné ani trochu. Zejména kotouče vpředu ne. V MTM namontovali k předním kolům velké karbonovo-keramické kousavky o průměru 380 mm, které svírají osmipístkové třmeny. Nevadly ani po desátém brzdění za sebou, dokonce ani po padesátém. Pokaždé nastoupily agresivně a zpomalení auta mě ostře zaseklo do bezpečnostního pásu.
Ještě teď, když o Audi R8 od MTM zpětně přemýšlím, mě mrazí v zádech. Tahle návštěva zásadním způsobem předčila mé očekávání, protože jsem se díky MTM seznámil s jedním z nejlepších supersportů, které jsem kdy řídil. Takhle má vypadat přenesení schopností závodního auta na běžnou silnici.
