Sháníte levný roadster na léto? Zkuste Fiat Barchetta!

Při spojení slov „levný roadster“ naběhne velké spoustě lidí naprostá klasika – otevřený hrdina dělnické třídy, zábavná a japonsky precizní Mazda MX-5 „Miata“. Jenže ceny slušných kusů se stále pohybují v hladinách nad sto tisíc korun a my bychom potřebovali ještě něco levnějšího. A navíc ideálně méně okoukaného.

Naštěstí záchrana už se řítí. Tedy... ani ne tak řítí, jako jede rozumně svižnou rychlostí. Fiat Barchetta, pojmenovaný i designovaný podle malé loďky, nepatří mezi nejrychlejší roadstery světa, ale svezení je s atmosférickou osmnáctistovkou o výkonu 130 koní velmi příjemné. Koneckonců auto váží jen okolo tuny. Je-li pro vás charakter motoru důležitý, rozhodně byste se měli porozhlédnout po jednom ze starších modelů, vyráběných do faceliftu v roce 2002. Starší provedení má zvučnější výfuk, nesvázaný emisní normou Euro 3, a lépe reaguje na plyn. Zrychlení z nuly na sto probíhá za respektuhodných 8,9 sekund.

Podvozek převzatý z modelu Punto první generace neslibuje na první pohled žádné parády. Poháněna jsou přední kola, zadní náprava je kliková, tedy zcela obyčejná. Jenže i přes prostinký základ a nepříliš pevnou karoserii se Barchetta pohybuje po hladkých silnicích docela obratně. Svůj podíl tady má hlavně tvrdší podvozek, jenž do jisté míry kompenzuje kroucení kastle.

Právě díky tuhému podvozku a měkké karoserii není Barchetta autem, jehož služeb byste chtěli využívat každodenně při cestách do práce. Vedle horšího komfortu je poměrně nepřesvědčivá i praktičnost. Stísněný interiér pro dva má minimum odkládacích přihrádek a do kufru o objemu lehce přes 150 litrů je potřeba se hodně uskromnit.

O rychlé jízdě na okreskách nebo o velkém cestování však Barchetta prvoplánově není. Její hlavní kouzlo spočívá v plátěné stahovací střeše a možnosti nechat si čechrat vlasy větrem. Velká výhoda střechy tkví v tom, že je stahovaná ručně, což eliminuje závady elektricky stahovatelných střech na starších roadsterech a kabrioletech. Nevýhoda spočívá zase v zatékání vody kolem oken. To znají asi všichni majitelé Barchetty a nejedná se ani tak o závadu jako spíš vlastnost. Holt italský temperament se v některých ohledech nezapře.

V ostatních ohledech lze ovšem říci, že to s temperamentem Barchetty není zase tak hrozné. Malá italská loďka se sice neřadí mezi nezdolně spolehlivá auta, ale na obzvlášť drahé a „smrtící“ závady netrpí. Svou děsivou pověst si zkrátka tak úplně nezaslouží.

Při koupi je dobré prohlížet auto zespod, kde lze odhalit úniky oleje z převodovky a motoru, případně korozi výfuku. Zároveň si připravte montpáku na zapáčení podvozkových komponent, trpících na častější vůle.

Motor pod kapotou se řadí mezi jednodušší jednotky. „Navíc“ je tady jenom variabilní časování sací vačky, jehož porucha se projeví hrubším chodem při volnoběhu. Volnoběh bedlivě poslouchejte i kvůli pravidelnosti. Běží-li čtyřválec nepravidelně, pravděpodobně je na vině zanesení karbonovými úsadami.

Speciální pozornost se, stejně jako u všech kabrioletů, věnuje plátěné střeše. Její potah musí být v dobrém stavu, pozor zejména na místa ohybů a taky na prasklé zadní okénko. Docela dobrým ukazatelem předešlých vážných nehod je zapadání zámků střechy do protikusů na čelním okně. Střecha má jít snadno zaháknout i odháknout, chod by měl být hladký a pozor také na zaklapávání krycího víka nad složenou střechou.

Barchetta zkrátka není dokonalá a v rámci konkurence z dané doby není ani zdaleka nejlepší. Přece jenom si ale pozornost zaslouží, ať už pro jadrný motor, neotřelý vzhled nebo prostě jen kvůli aktuálním cenám ojetin. Malé otevřené Fiaty lze pořídit „za facku“ – konkrétně už za nějakých 40 000 korun. Chcete-li ale opravdu zachovalý kus s nižším nájezdem a doloženou historií, připravte si částky okolo 100 000.