Článek
Během minulého Dakaru se potuloval bivaky v Saúdské Arábii a jen se koukal kolem sebe. Poslouchal jezdce, koukal pod ruce navigátorům, byl u toho, když mechanici šroubovali, a pořád se všech na něco ptal. A taky byl nešťastný, že nemůže sedět v čtyřkolce a závodit. „Troufl bych si už před rokem, ale pravidla jsou jasná,“ říká kalifornský jezdec Seth Quintero, který před čtyřmi měsíci oslavil osmnácté narozeniny. „Teď už konečně můžu jet Dakar a jsem rád, že tady nejsem jen do počtu.“
Seth Quintero je usměvavý teenager, co by klidně mohl místo závodění s buginou hrát fotbal
Etapu před koncem jede na moc pěkném osmnáctém místě v kategorii LW Vehicle, kterým nikdo neřekne jinak než lehké buginy. Za ním je Enge i Macháček. „Dakar se vyhrává až v cíli,“ říká jako starý mazák, což ostře kontrastuje s jeho mladou tváří a bílými zuby s rovnátky. Jenže pravdou je, že on to nemá jen načtené, moc dobře ví, jak to na pouštních závodech chodí. Od šestnácti let totiž závodí a patří mu nejen mistrovské tituly ve třídě čtyřkolek v seriálu WORCS a MINT 400, ale taky vyhrál závod z Vegas do Rena, což je nejtěžší a nejdelší offroadový závod v USA.
Jeho vášeň pro jezdění v poušti začala rodinnými výlety na pikniky, což je v Kalifornii celkem běžná kratochvíle. Začal na motorce, ale rychle přesedlal na čtyřkolky side by side. „Moje dva sourozence nějaké závodění v poušti vůbec nezajímá, vlastně si myslím, že to vůbec nechápou, asi jsem se trochu vymkl kontrole,“ říká Quintero. „První čtyřkolku mi postavil můj strýc, který se okolo side by side motal v práci, a díky němu jsem začal závodit. A pak se to tak nějak zvrhlo.“
Tím zvrtnutím myslí asi to, že ho angažoval juniorský offroadový tým Red Bull po bok zkušené hvězdy – Mitche Guthrieho.
Sice říká, že by potřeboval víc trénovat v dunách, ale žádný velký problém s nimi nemá
„Slíbil jsem rodičům, že moje závodění nebude na úkor školy. Což znamenalo, že jsem se musel vykašlat na fotbal, který jsem hrál celé roky, už takhle mám co dělat…“ O tom nikdo nepochybuje. I když vloni vlastně jen trénoval a jediným jeho pořádným závodem byla Baja ve španělské Andalusii, tak školu neflákal. „Radši bych trénoval někde v dunách, ale nemůžu mít všechno. Byl jsem rád, že jsem na Dakaru a že jsem pak mohl závodit, byť méně, než jsem si přál.“
Red Bull se svými čtyřkolkami vloni na Dakaru obstál a Seth byl nadšený, že mohl být u toho. „Bylo to jiné, než na co jsem zvyklý. A věděl jsem, na co se mám pak při testování a tréninku soustředit,“ říká. „Myslím, že mojí největší výhodou je, že se pořád rychle učím. A že nemusím nikomu nic dokazovat, protože jsem pořád ještě dítě.“
Quintero i jeho navigátor jsou sice na Dakaru nováčky, ale rozhodně si tak nepočínají
Směje se u toho. A když se ho ptám, jak to s tím dítětem myslí, tak říká, že rád jezdí na kole a chodí na ryby. „Hlavně se cítím bezstarostný. Zatímco v autě se snažím stoprocentně soustředit, tak v bivaku jsem spíš za šaška. A ta role mi vůbec nevadí, naopak. Snažím se, aby se všichni dobře bavili.“
Quinterovy výkony na jeho Dakaru jsou ale skvělé! Vyhrál šestou etapu a ještě v osmé jel na těžko uvěřitelném druhém místě, a to i navzdory tomu, že mu navigátora dělá Dennis Zenz, který je na Dakaru taky prvně. „Neměl jsem žádná přehnaná očekávání, ale snažil jsem se,“ říká.
V deváté etapě však dojel až na 51. místě a bylo po ambicích na umístění mezi nejlepšími deseti. „Pořád to beru jako úspěch. Prioritou bylo dojet, posbírat zkušenosti a teprve pak začít závodit. Jestli mám nějaký sen, pak je to stát se nejmladším americkým vítězem na Dakaru. A na to mám stále dost času.“ V závěru závodu vyhrál ještě v předposlední jedenácté etapě a celkově se umístil na solidním 18. místě.
Jméno Seth Quintero si tedy dobře zapamatujte! Uvidíme, co předvede příští rok!