Servis svépomocí: Co potřebujete a jak poznat vhodné auto?

Stejně jako je těžké odpovědět, jestli byla dříve slepice, nebo vejce, tak není lehké odpovědět, jestli byla nejprve auta složitější a lidé se v nich kvůli tomu přestali hrabat, nebo lidé zpohodlněli, přestali mít o techniku zájem, a proto výrobci začali i běžné servisní úkony komplikovat. Zašlo to tak daleko, že u naprosto běžných aut, jako je třeba Renault Mégane nebo Škoda Rapid, musíte pomalu rozebrat půl auta, abyste vyměnili žárovku.

Dnes si na autech už běžný uživatel skoro nic neudělá sám, ale stejně už to nikoho ani nenapadne. Svítí kontrolka? Ať si pro to přijede odtahovka, je to přece ještě v záruce… Mezi staršími auty a ojetinami, které už záruka a asistence výrobce nekryje, je to ale jiné. Někteří si rádi běžný servis dělají svépomocí, protože se tak dá ušetřit docela dost peněz.

Zkusme vybrat auta, na kterých se pracuje poměrně snadno a u kterých běžné úkony zvládnete bez složitějšího nářadí naprosto hravě. Ukážeme si také, jak takové auto poznat a čeho si všímat. Běžná údržba aut opravdu nevyžaduje nějaké hloubkové znalosti a zvládnout by ji mohl každý. Je tedy až s podivem, že na ni tolik lidí naprosto kašle.

Je samozřejmě otázkou, zda se investice do vybavení dílny/garáže vyplatí, protože i na běžné servisní práce budete potřebovat slušné nářadí a pár užitečných pomůcek. Když máte ale v rodině třeba více aut, tak už by nákup několika věcí navíc mohl dávat smysl.

Mezi nejdůležitější věci patří sada nářadí, která obsahuje kvalitní ráčnu s nástrčnými hlavicemi klíčů, pro kterou se u nás vžilo pojmenování Gola podle názvu sady nářadí českého výrobce Tona na počátku 60. let. Nikoli nutný, ale užitečný je i momentový klíč, protože u některých úkonů je potřeba dodržet předepsaný utahovací moment. Nutný naopak bude nástrčný klíč pro montáž zapalovacích svíček, ale ten obvykle větší sady nářadí obsahují. Za zhruba 2 000 Kč koupíte opravdu slušnou sadu nářadí na domácí použití.

Mezi další nezbytnosti bude patřit záchytná vana či nějaká vhodná nádoba na vypouštěné kapaliny, především olej. Kupte si minimálně osmilitrovou vanu, ale raději desetilitrovou. Pokud máte auto, ve kterém je oleje v motoru nebo převodovce víc, samozřejmě bude nutné koupit objemnější nádobu. Obvykle stojí taková vana do pětistovky.

Práci usnadňují také tzv. nájezdy, které vám pomohu auto zvednout bez nutnosti ho mít na heveru. Slušné nájezdy se dají pořídit za zhruba dva tisíce, pevnější s vyšší nosností za tři a půl tisíce korun. Ale ty mají smysl, pokud se chcete válet pod náklaďákem. Mezi nezbytné vybavení dílny pak patří spousta starých hadrů a podložka pod auto (aby vám olej nekapal na zem). A sami pak určitě přijdete ještě na plno dalších užitečných pomůcek.

Zkušení servisáci zvládnou cokoli, a když jim pod rukama podobných aut prošly už stovky, je pro ně hračka udělat běžné úkony i na autech, u kterých k nim není zrovna snadný přístup. Jestli si ale plánujete na autě dělat běžné úkony doma svépomocí a nechcete připlácet za odborný servis, vyberte si takové auto, na kterém nemusíte rozebírat zavěšení a půl motoru, abyste se dostali k zapalovacím svíčkám (jako třeba u motoru 1.2 TSI EA111).

Základem úspěchu je, když k běžným věcem nepotřebujete zvedák a lézt pod auto a většinu úkonů zvládnete jen s otevřenou kapotou. Tady se automaticky diskvalifikují skoro všechna auta s plochými motory (Porsche, Subaru…), ve kterých je přístup třeba ke svíčkám a dalším základním věcem trochu horší. Neříkáme, že to nejde, plno lidí si sportovní Subaru nebo starší Porsche servisuje doma, ale bez zkušeností a vybavení to nejde tak snadno.

Práce jde naopak skoro sama u příčně uložených řadových motorů, ale ani u podélně uložených jednotek to nebývá takový problém. Ovšem někdy už musíte rozdělávat třeba kabinový filtr nebo kryty nad motorem a to běžnou údržbu komplikuje. Doporučit také nemůžeme třeba Ford Mondeo s motorem 2.0 TDCI, který potřebuje speciální přípravek, abyste se dostali k olejovému filtru. Není divu, že ho někteří vůbec nemění.

Dobrý přístup k zapalovacím cívkám, svíčkám a olejový filtr umístěný nahoře v samostatném „domečku“ znamenají minimum dalšího rozebírání. Stejně tak vzduchový filtr může být snadno přístupný, nebo naopak vyžadovat rozebírání dalších hadic a trubek. A to nechcete.

Lépe se dělá na starších autech, která ještě nemají kompletně zakrytovaný podvozek a hlavně podmotorový prostor. Tenhle mor otravných křehkých plastů, které nikdy nejdou dát zpět na původní místo bez nadávání, sedřených prstů a poztrácených šroubků, se rozmohl s tím, jak automobilky musely kvůli každému gramu emisí CO2 snižovat odpor vzduchu. Místo snadného přístupu k výpustnímu šroubu a u některých aut i olejovému filtru se tak nejprve musíte namáhat se zabláceným plastem, který se při jednom neopatrném pohybu ulomí.

Dobře se třeba dělá na Opelu Corsa C nebo na Fabii I. či II. generace. Ale třeba na Octavii III. generace už si u některých motorů člověk vyláme zuby (a plasty kolem nesmyslně přišroubovaného vzduchového filtru). Pokud nemusíte sundavat plastový kryt pod motorem, je to o starost míň a na takovém autě se pak dobře dělá cokoli od výměny oleje po práce na zavěšení či brzdách.

Existuje nějaký seznam aut, na nichž se dobře dělá? Takový je bohužel extrémně těžké sestavit, protože neexistuje žádné jednotné hodnocení náročnosti servisních úkonů, nicméně ve článku už zazněl Focus, Fabia I. a II. generace nebo Opel Corsa C. A další? Z dříve testovaných ojetin tu máme dvě čestné zmínky, plus jeden tip do budoucna:

Prémiové značky nepoužívají zrovna jednoduchá technická řešení, ale generace E46 a ještě s přimhouřením oka pozdější E90 BMW řady 3 jsou vcelku přívětivá auta, pokud si na nich chcete dělat servis svépomocí. Ostatně ti, které trápí vyšší spotřeba oleje u řadových šestiválců M54B25 (a také pozdějších N52,) už to mají určitě nacvičené tak, že by svíčky vyměnili se zavázanýma očima.

U těchto bavoráků je ale dobrý a rychlý přístup i k ostatním věcem a dělá se na nich dobře. Člověka pak vlastně i baví se v autech hrabat, když to jde tak snadno. Jednoduše si vyměníte všechny filtry. Je až s podivem, proč tolik majitelů těchto aut jejich běžnou údržbu zanedbává, když jde udělat tak snadno i v polních podmínkách skromně vybavené a mizerně osvětlené garáže.

Poslední generace Accordu také není nepřátelské auto, a i když je tu pár technických drobností, na které je potřeba myslet, automobilka usnadnila práci na důležitých věcech tak, jak jen to bylo možné. Za všechny jmenujeme, krom dobrého přístupu k základním věcem, třeba rychle a jednoduše seřiditelné ventilové vůle a kontrolu a případnou výměnu oleje v automatické převodovce. Jenom k olejovému filtru se musíte ohnout, ale je dobře přístupný.

Většina automobilek už vám dnes nedovolí se tak snadno v autě hrabat, takže Accord je opravdu světlou výjimkou. Možná i to je důvod, proč nemají tyhle Hondy zanedbanou základní péči, majitelé si servisní intervaly hlídají a někdy i přistupují k preventivním výměnám provozních kapalin s předstihem. Když to jde snadno, má z toho člověk opravdu radost.

Nastupující elektromobilita bude mít i pár výhod. Odpadnou totiž některé servisní úkony, které se musejí u klasických aut provádět pravidelně. Na druhou stranu ale rozhodně neplatí, že by elektromobil nemusel do servisu, protože má pořád mechanické součásti podvozku a brzd, chladicí okruhy a podobně.

Odpadají ale starosti s rozvody, řemenovým pohonem příslušenství, ventilovou vůlí, ucpanými EGR ventily, prasklými výfukovými svody, zakarbonovanými pístními kroužky, úniky oleje a podobně. Zase se ale ukážou jiné bolesti a je otázkou, jak spolehlivě budou fungovat akumulátory, jejich chlazení, vysokonapěťová elektroinstalce a samotné elektromotory. Třeba se zase budeme muset naučit motory převíjet… to ukáže teprve čas. Prozatím se však elektromobil jeví jako servisně jednodušší a nenáročné auto.

Úplně všechno ale sami doma nevyřešíte. Dnešní moderní auta vedle klasické mechanické práce potřebují také lidově řečeno „napíchnout“ počítačem a provést diagnostiku. A s tou než se naučíte pracovat, to jsou hodiny a hodiny zkoušení a pokusů. To už si pak rovnou můžete otevřít vlastní dílnu.

Rozhodně diagnostiku nepodceňujte, protože zejména moderní motory se složitými emisními systémy, přímým vstřikováním a přeplňováním o sobě umí hned říci, že s nimi něco není v pořádku. Odborná diagnostika tohle odhalí a včas můžete začít s léčbou, tedy s preventivními opravami. Je to jako u doktora. Lepší je začít brát včas léky na vysoký tlak, než pak řešit následky mrtvice.

Zvažte si to sami. Takové ty běžné věci (filtry, olej a svíčky), které auto potřebuje každý rok nebo v předepsaných intervalech, určitě zvládnete hravě svépomocí. Ale myslete i na další úkony a pokud se na to necítíte, raději oslovte profesionální servis s dobrými referencemi. Dnes už je hrabání se v autě opravdu spíše koníček, protože pokud to chcete dělat se vším všudy a pořádně, sežere vám to spoustu času a peněz investovaných do vybavení. Moderní auto vážně není jen o oleji a svíčkách.