Nutí nám je! Největší mýty o elektromobilech a jak je to doopravdy

Co je na spalovacím motoru špatně? Auta pohání už přes století, je prověřený a spolehlivý, ale najednou si někdo vzpomene, že musí okamžitě pryč? A začne nám nutit elektřinu, s níž je spousta komplikací? Dává to nějaký smysl? Ano… a my vám řekneme jaký.

Všechny díly našeho seriálu, ve kterém boříme mýty o elektromobilech, najdete zde.

Elektromobil není žádný moderní výmysl. Myšlenka pohánět auta elektřinou je stará jako auto samo – zpočátku bylo elektromobilů dokonce více než aut se spalovacími motory. Byly totiž tišší, spolehlivější, snazší na údržbu. Jenže tehdejší technologie baterií neumožňovala příliš dlouhý dojezd (mluvíme tu o desítkách kilometrů), a po právu tak prohrála boj se svými široce použitelnými, byť poněkud nepohodlnými, hlučnými a složitými spalovacími sourozenci. Nyní, o více než sto let později, je však situace jiná a přišel tedy čas na změnu.

Zvlášť, když je situace s životním prostředím taková, jaká je. A pokud zprávy o globálním oteplování a změnách klimatu berete jako výmysly a překrucování pravdy, mohlo by vás zajímat alespoň to, co vdechujete do plic. Za smogové situace totiž nemohou jen továrny, ale také auta, proto se i u nich pracuje na snižování emisí. Chcete perspektivu? Tady ji máte:

Tolik nových aut se prodá po celém světě. Každý rok. 70 milionů nových aut připravených vypouštět z výfuku další gramy, kilogramy a tuny CO2 a dalších nebezpečných látek (oxidy dusíku, prachové částice a další). A i když jsou nová auta čistší než ta stará, pořád je to v celkovém objemu obrovská produkce emisí všeho druhu. Že jsme si na to zvykli, neznamená, že je to v pořádku…

Ostatně snahy o snižování emisí aut nejsou také žádnou novinkou – v různých formách se prosazují již od 70. let minulého století. S rostoucím uvědoměním, jaké látky v nich jsou a jak jsou nebezpečné pro lidi a celé životní prostředí, tento tlak pochopitelně roste a normy se zpřísňují. To se netýká pouze Evropy – ve Spojených státech se snaží zatnout tipec všem rozežraným autům, v Číně zase dlouhodobě bojují se smogovými situacemi ve velkoměstech. Ale nás se pochopitelně nejvíc týká to, co se děje v Evropě.

V Evropě byl jasně daný jízdní plán v podobě norem Euro a automobilky se zavázaly k dodržování těchto zpřísňujících se norem. Jenže ne všechny to myslely upřímně a udělaly pro to maximum. Některé se místo investování do vylepšování pohonných jednotek a jejich částečné elektrifikace rozhodly maximalizovat zisk a prostě podvádět. Samozřejmě můžeme prstem ukázat na koncern Volkswagen, který to odnesl nejvíc, jenže v tom šizení měření bylo zapojeno více značek.

Dieselgate nicméně ukázala široké veřejnosti problém v celé jeho nahotě a akcelerovala přesun automobilového průmyslu k elektrifikaci. Politikové celého světa začali tlačit na větší poměr elektrických aut a automobilky to vyslyšely, ta změna je už prostě nevyhnutelná a jaký výrobce dnes zaváhá, ten už tu zítra taky nemusí být.

Zvlášť když do volného trhu zasáhnou pozitivní i negativní ekonomické pobídky – ať už jsou to subvence pro nákup nízkoemisních automobilů, nebo naopak vyšší daně pro vozy se spalovacími motory, jednotlivé státy se snaží podpořit rozvoj elektromobility. Ne snad že by nebyla konkurenceschopná, jen ta změna musí přijít dřív, než by se stala v běžném prostředí s nedůvěřivými zákazníky a automobilovým průmyslem trpícím značnou setrvačností – o podpoře v podobě rozvoje dobíjecí infrastruktury ani nemluvě. V celkovém objemu automobilových prodejů je to však všude (snad kromě Norska) zatím spíš kapka v moři, nízkoemisní auta si tak pořizují především nadšenci do moderních technologií a firmy, které si umí spočítat, že je provoz takových aut vyjde laciněji.

V Česku je ale situace docela jiná. Tady se první reálný plán podpory nízkoemisních aut stále ladí (právě aby nešlo o formu „platíme boháčům jejich Tesly“) a drobné výhody elektrické SPZ nikoho ke koupi nejspíš nepřesvědčí. Zároveň neexistuje ani systém negativního zdanění konvenčních automobilů, takže si Češi mohou kupovat auta, jaká chtějí (a co jim jejich peněženka dovolí).

A jak dlouho tu taková situace vydrží? Pravděpodobně dlouho, protože si naše vláda jistě uvědomuje, že na utahování šroubů tu není (z ekonomických i společenských důvodů) moc prostor. Nemusíte se tedy bát, že by vám někdo zítra (nebo za pár let) zakázal jezdit s vaší Fabií nebo Dusterem, případně napařil mastnou daň při koupi nového tříválce.

Můžeme se tedy jen časem dočkat nízkoemisních zón v Praze a možná v pár dalších větších městech, s trochou štěstí se rozvine i systém drobných výhod (nižší daně, snazší parkování atd.) pro majitele nízkoemisních aut. Ale zaručeně vás nikdo proti vaší vůli nebude nutit, abyste z benzinu či nafty přesedlali na elektřinu – určitě ne v této dekádě.

Není to výmysl politiků. Není to žádné samozvané zlo. Přechod od spalovacího motoru k elektromobilitě je jen přirozený technologický vývoj akcelerovaný ekonomickými, ekologickými a společenskými podmínkami. Jeho předností bude snížení emisní zátěže automobilového provozu, čistší ovzduší a tišší prostředí ve městech a ve finále také příjemnější automobil pro jeho majitele.