Překvapivě úsporné ojetiny: Tyto mají menší reálnou spotřebu paliva, než si myslíte

V historii jsme ještě nikdy v Česku za 50 korun netankovali. Poprvé tak nenatankují dokonce ani lidé, kteří byli zvyklí vždycky „tankovat za dvě stovky“ a žertem říkali, že cenu paliva neřeší, protože pořád tankují za stejnou částku. Většina pump dnes totiž umožňuje minimální odběr 5 litrů pohonných hmot.

Osobně jsem nejdražší benzin zažil s cenovkou 44,80 Kč, když jsem jednou v Mostě tankoval před okruhovým dnem na shellce V-Power Racing. Nyní je vlastně výhra, když za takovou cenu někde seženete obyčejnou pětadevadesátku, nafta běžně stojí 50 korun, prémiová klidně 54 korun. I nejlevnější řetězec budgetových stanic, kterým je u nás Tank Ono, nyní (9. března odpoledne) prodává litr pětadevadesátky za 44,90 Kč a litr nafty za 47,90 Kč.

Těžko vás můžeme uklidňovat tím, že ve srovnání s devadesátými lety jsou pořád pohonné hmoty vzhledem k platům dostupnější. Když se podíváme třeba do roku 1995, kdy stál benzin zhruba dvacet korun, tak to jste si za průměrný plat tehdy koupili měsíčně 415 litrů. Dnes si za průměrný plat pořád koupíte 720 litrů benzinu, i když budete počítat litr za 50 korun.

Benzin by musel stát 87 korun, aby byl stejně drahý v porovnání s průměrným platem roku 1995, ale chápeme, že tohle srovnání je z dnešního pohledu komplikované, protože ten poměr, kolik peněz lidem nakonec zbývá na pohonné hmoty, se neustále mění.

Pokud máte v plánu obměnu vozového parku a koukáte po nějakých ojetých autech, určitě vás bude zajímat, jak na tom s reálnou spotřebou v provozu jsou. Udávané tabulkové hodnoty se totiž mnohdy od reality brutálně liší. Někdy i třeba o tři až čtyři litry na 100 km. Vybrali jsme pár aut, která tu spotřebu mají nižší, než by se mohlo na první pohled podle motorizace zdát. Ale pozor! U každého auta samozřejmě záleží na stylu jízdy.

Poslední generace atmosférických benzinových motorů automobilky Mazda umí v reálném provozu opravdu překvapit. Sice to není taková „úderka“ jako moderní downsizované přeplňované motory, ale výkonu mají dost a především s nimi lze jezdit za málo. Navíc díky atmosférickému sání není jejich spotřeba tak závislá na stylu jízdy, i když samozřejmě při neustálé jízdě s plynem na podlaze těžko pojedete za málo. Zas pak ale nehrozí, že by se tenhle motor zalepil karbonem, když mu občas dáte pořádně napít.

Zatímco vrcholná verze čtyřválce 2.5 Skyactiv-G se na našem trhu v modelech Mazda 6 a Mazda CX-5 kombinovala výhradně s automatem a případně ještě pohonem všech kol (i takové auto jezdí docela úsporně, ale logicky s automatem a čtyřkolkou se pod 8 litrů na 100 km dostanete jen těžko), tak dvoulitr, dostupný také s manuálem, umí být jak v menší Mazdě 3, tak i ve velkém sedanu a kombi Mazda 6 velice úsporný.

Mimoměstské trasy lze zvládat za 6 litrů na 100 km, dlouhodobě lze jezdit za 7 litrů nebo i méně. Osobně jsem jednou jel mimo město v řídkém provozu s Mazdou 3 2.0 Skyactiv-G za 4,8 litru na 100 km. Ale to už bylo hodně na hranici příjemného cestování bez velkého přemýšlení nad stylem jízdy. Navíc jsou tyhle motory Mazdy i poměrně spolehlivé, pokud je tedy neutrápíte nekvalitním palivem a zanedbaným servisem. Takže jako úsporná plnohodnotná ojetina rozhodně stojí za úvahu.

Třetí generace Škody Octavia se povedla. Zejména s motory 1.2 TSI a 1.4 TSI nabízí velice dobrý poměr mezi dynamikou a spotřebou paliva. S dvanáctistovkou TSI se dá jezdit za nějakých 5,5 litru na 100 km, s čtrnáctistovkou za šest. A to ani nemusíte nad stylem jízdy moc přemýšlet. Dokonce umí být tahle auta díky delším převodům úsporná i při vyšším dálničním tempu například v cizině, kdy tachometrových 140 km/h pořád znamená spotřebu mezi 7 a 8 litry na 100 km.

Motory řady EA 211 s řemenovými rozvody jsou navíc velmi spolehlivé, a i když mají pár choulostivějších míst, udržované auto s pravidelně měněným olejem a pravidelně prováděným servisem problematické snad nebude ani po vyšších nájezdech. Zatímco žádaný diesel 2.0 TDI (jistě, také silný a úsporný motor) bývá velmi drahý, benzinová TSI koupíte stále ještě za celkem rozumné peníze.

U Octavií hlavně pozor na jejich historii a stav. Některá auta za sebou mají těžký život v nějaké zanedbané firemní flotile, kde se servis neřešil vůbec. Zase aut po soukromnících moc nebude, protože konzervativnější majitelé nemají moc důvodů tuhle povedenou Octavii měnit za přetechnizovanou čtvrtou generaci, která je navíc ještě pořád velice drahá.

Všechny koncernové diesely umí jezdit za málo a je celkem jedno, jestli se jedná o Passat, Superb nebo jiný model s nízkou stavbou a nízkými jízdními odpory (Tiguan ve čtyřkolce na širokých devatenáctkách a zahrádkou na střeše „za štyry“ vážně jezdit nebude). Nás v redakci ale zrovna Superb s motorem 2.0 TDI při dlouhé cestě velmi překvapil. Kolegové s ním jeli do Brna po rozkopané D1 za 4 litry na 100 km.

Superb má totiž velice dobrou aerodynamiku a na správně nahuštěných pneumatikách doslova plachtí. Kdo máte verzi s manuálem, zkuste si někdy vyhodit na neutrál a uvidíte, že auto bude plachtit několik kilometrů, aniž by nějak výrazně zpomalilo. Dálkové přesuny tak lze zvládat s opravdu nízkou spotřebou, když tedy přihlédneme k velikosti auta.

A jestli chcete Superb, což vám nerozmlouváme, ale bráníte se naftě, tak zvažte velice zajímavý benzinový motor 2.0 TSI. S výkonem 140 kW je to spíše rozvážný cestovatel, ale i on umí jet mimo město klidným plynulým tempem za 6 litrů na 100 km. Ale to už se vážně musíte dost hlídat. Nicméně i jeho reálná dlouhodobá spotřeba 7,5–8 litrů na 100 km je vlastně pořád velmi slušná na takové auto a motorizaci.

Hybridní Toyoty jsou především nesmírně spolehlivá auta a v té záplavě ojetin se spalovacími motory se patrně jedná o nejméně rizikové vozy. Nemusíte moc řešit nájezd, stačí nechat auto prověřit a zdiagnostikovat. Pokud má v pořádku trakční baterii a transparentní historii, kupujte. Jenom je potřeba počítat s tím, že principielně se hybridní pohon Toyoty hodí hlavně do města a na trasy s častými akceleracemi a brzděním. Na dlouhé dálniční etapy to není ono, to je lepší nějaký malý diesel.

Zatímco ve městě většině konvenčních aut ta spotřeba roste, tak hybridní Toyoty využívají na maximum svoji elektrickou asistenci a proud, který jste si vyrobili při brzdění (při kterém u konvenčních aut jen vyzáříte do okolí nevyužité teplo). Městský provoz tak tyhle hybridy zvládají se spotřebou okolo 4 litrů na 100 km.

Úspornější už je jen elektromobil, ale pokud ten nevyužijete (nebo prostě potřebujete jednou za čas auto na dlouhou cestu), je hybridní Toyota jasná volba. A jak už bylo řečeno, hybridní Toyoty mají opravdu velmi spolehlivou techniku, takže byste s nimi neměli mít ani mimořádné starosti v servisu. Řešíte jen běžnou údržbu.

Ne, nezbláznili jsme se. Je nám sice jasné, že benzinový šestiválcový třílitr není žádný zázrak úspornosti, ale těžko najdete na trhu auto s takovými dynamickými parametry, akustickým charakterem a zároveň i dlouhodobou spotřebou paliva. Poslední atmosférické benzinové šestiválce od BMW (motory řady N52 a N53) sice při využívání jejich potenciálu berou běžně 10 až 12 litrů na 100 km, ale pokud nejezdíte jako dobytek, tak dlouhou cestu zvládnou za 7 až 8 litrů na 100 km. Vážně.

Úspornější bývá verze N53, která má přímý vstřik a klidným tempem se dá se sedanem a kupé řady 3 (ve verzi 325i a 330i) jezdit mimo město dálková etapa i za méně než 7 litrů na 100 km. I velká a těžká řada 5 F10 zvládá jezdit dálku za méně než 8 litrů na 100 km. Bohužel má ale motor spoustu jiných potíží, především s emisními systémy, samotným vstřikováním a rozvody, takže bezpečnější bude starší verze N52 ještě s nepřímým vstřikem.

Ta sice není tak zázračně úsporná (v reálném provozu bere tak o litr víc), ale servisně není moc náročná a je celkově spolehlivější a méně riziková. Škoda jen, že z posledních atmosférických šestiválců se už stalo nedostatkové zboží, aut je málo a bývají často v zuboženém stavu. Najít hezký kus s potenciálem je těžké. A když už se nějaký objeví, je za investiční ceny. Takže poslední šestiválcové bavoráky jsou volba jen pro ortodoxní nadšence a ne někoho, kdo chce pouze nějaké nenáročné auto, které hezky jede a málo žere.

Samozřejmě také můžete jít cestou alternativního paliva. CNG dnes při těch cenách (někde i 70 Kč za kg) asi lidem moc smyslu dávat nebude, ale oblíbené alternativní palivo LPG je pořád velmi výhodné. Stále se s cenou vejde do 20 Kč na litr. Vždycky platilo, že LPG stojí zhruba poloviny ceny benzinu, teď to vychází ještě lépe ve prospěch zkapalněného plynu, který je vlastně odpadním produktem zpracování ropy. Přestavby nebo továrnou upravená auta na plyn se tak začnou vyplácet ještě rychleji, než co jsme zjistili v zimním testu plynové Octavie 1.5 TSI. Pokud se ale nezávislé přestavby auta bojíte, jsou i automobilky, které nabízejí tovární úpravy.

U nás je tradičním prodejcem nových plynových aut Dacia, ale plynová auta v minulosti také nabízel Opel a Fiat. Dacie jsou klasika, kterou nikomu nerozmlouváme, ale je potřeba se smířit přeci jen s horší úrovní komfortu a dynamiky. Ale jezdíte za málo a auta jsou to poměrně spolehlivá.

Fiaty také nejsou špatné a nebojte se ani plynových Opelů. Ty mají solidní dynamiku a přeci jen lepší jízdní vlastnosti a působí kvalitněji. Třeba taková Zafira na plyn… Jako auto pro rodinu si ji dovedeme představit. Bohužel jich je ale na trhu ojetin velmi málo.

Pokud potřebujete pravidelně jezdit třeba 200 až 300 km na jeden zátah a hned zase zpátky, tak je vám tahle rada k ničemu, ale kdo se courá jen po městě a jen někdy jede pár desítek kilometrů na chalupu, tak by mu elektrické auto smysl už dávat mohlo. A nemusí to být žádná Tesla nebo nová Škoda Enyaq za milion a čtvrt. Ojetý Nissan Leaf se dá koupit za nějakých 300 000 korun a ještě poslouží velmi spolehlivě.

Elektromobily mají výhodu i v celkově nižších servisních nákladech, protože neřešíte věci běžné u spalovacích aut, třeba svíčky a rozvody či ventilové vůle. Navíc jsou i méně rizikové, protože je celkem jedno, jak se kdo k autu choval za studena, jaké tankoval palivo, a jestli dochlazoval turbo. Jediné, co musíte nechat před koupí udělat, je kompletní diagnostika baterie. Ať už první generace po modernizaci, nebo generace druhá s větší kapacitou a dojezdem, Nissan Leaf je opravdu zajímavé auto pro někoho, kdo se pohybuje primárně po městě a okolí.

Při cenách benzinu a nafty okolo 50 korun za litr už se elektrické auto začne velmi rychle vyplácet. I při ceně 6 Kč za 1 kWh vás bude kilometr s Leafem stát korunu, zatímco auto se spotřebou 7 litrů benzinu na 100 km nyní jezdí za 3,50 Kč na km. Navíc si lze s elektromobilem vyjednat výhodnější tarif elektřiny, který domácí dobíjení dále zlevní. Po 10 000 km ročně to máte úsporu 25 000 Kč jen na palivu, s výhodnějším tarifem ještě víc. Do toho máte zdarma dálniční známku i parkování a levnější servis. Vážně by vám to smysl nedávalo? Vážně pořád musíte jezdit po městě naftovým SUV s vybouraným částicovým filtrem?