Mají malý dojezd a nabíjení je moc složité! Největší mýty o elektromobilech a jak je to doopravdy

Dobře, konvenční auta možná spalují fosilní paliva a vypouštějí u toho škodlivé emise, jenže elektromobily taky nejsou právě svaté, že? Co těžba drahých kovů na baterie? Co jejich transport přes půlku zeměkoule? A co až doslouží, to je budeme moci vyhodit? Vypadá to, že bychom si pár věcí měli ujasnit…

Všechny díly našeho seriálu, ve kterém boříme mýty o elektromobilech, najdete zde.

Pumpa na každém rohu, načerpáno máte za minutku a benzin vám z nádrže nikam neubývá. Tak proč si komplikovat život zdlouhavým hledáním nabíječek, rozvazováním uzlů na kabelech a pospáváním u nabíječek, než se baterie dobije? Vězte, že situace není tak hrozná, jak si ji malujete…

Kolik toho denně najezdíte? Evropský průměr je nějakých 40 kilometrů, v Česku je to ještě o něco méně. A dokonce i mezi firemními auty je průměr pod stovku kilometrů na den. Takže vážně vám nebude stačit auto s dojezdem tři sta, čtyři sta nebo dokonce pět set kilometrů?

Právě v takových číslech se totiž aktuálně pohybují dojezdy moderních elektromobilů a toto číslo s každým rokem díky technickému vývoji poskočí o skoro stovku – už dnes můžete sehnat auta s dojezdem přes 600 km a takových 700 km bude za pár let průmyslovým standardem (u větších aut, reálných pět stovek by pak mělo stačit všem ostatním), i bájná tisícovka je na dosah (výš už to ale nejspíš stoupat nebude). Těchto vysokých hodnot se navíc bude dosahovat vyšší efektivitou (tedy nižší spotřebou), ne za cenu gigantických bateriových balíků, které by měly negativní vliv na hmotnost vozu a dál šroubovaly jeho cenu.

Nebudeme vám nic nalhávat, nabíjecí infrastruktura zdaleka není tak rozvinutá, jak by si všichni uživatelé elektromobilů přáli a jak to zarytí fanoušci prezentují. Delší cesty tak stále vyžadují určité plánování. Jenže i do toho Chorvatska dojedete pohodlně, jen si musíte udělat každých cca tři sta kiláků pauzu cca na půl hodiny, abyste si na rychlodobíječce efektivně nafoukli dojezd o dalších pár stovek kilometrů. Není to ideální, ale obtěžuje to méně, než si myslíte. Stejně byste zastavovali na obvyklou „čurpauzu“ s kafem a bagetou (zvlášť s dětmi na palubě)…

A ani to plánování není tak komplikované – moderní elektromobily mají navigace s integrovaným plánovačem trasy, který vám na delších štrekách navrhne i nabíjecí pauzy tak optimálně, abyste zbytečně neztráceli čas. A mimochodem, to jezdíte do Chorvatska každý víkend jako na chatu, že vás to tak trápí…?

Jestli máte zafixovanou představu trávení nekonečně se vlekoucích desítek minut až hodin u nabíječky, tak to je již přežitek. Nejvýkonnější DC rychlonabíječky dokážou energii do auta naprat výkonem až 350 kW (a to technický vývoj stále není u konce), takže efektivní nabíjení (do 80 %, následně se tok energie výrazně zpomaluje kvůli balancování jednotlivých článků) je záležitostí maximálně půl hodinky a sto kilometrů dojezdu získáte za pouhých pár minut. To vás na dlouhých cestách vážně nezdrží.

Většinou ale budete nabíjet pomalu (AC) s ohledem na životnost baterie, to znamená přes noc u domu (přímo v garáži nebo na příjezdové cestě, pokud tu možnost máte, případně v budoucnu z chytrých lamp nebo kompaktních nabíjecích bodů u chodníků či na veřejných parkovištích) nebo přes den v práci a při pochůzkách či nákupech. S dalším rozvojem nabíjecí sítě se zcela změní přístup k nabíjení: čekání na plné nabití se stane přežitkem, nabíjet budete průběžně po menších objemech energie – prostě jen nasajete pár (desítek) procent kapacity tam, kde budete zrovna parkovat a kde je auto stejně v nečinném stavu.

Aktuálně je v Evropě v provozu přes 150 tisíc veřejných nabíjecích stanic, v roce 2025 by jich mělo být již 1,3 milionu a o pět let později už kolem 3 milionů. Veřejná nabíjecí síť roste ohromnou rychlostí, a to z jednoduchého důvodu – je v tom byznys, takže energetické společnosti jsou velmi motivované nabídnout zákazníkům pohodlné nabíjení tam, kde ho nejvíc potřebují. Velmi motivované jsou také automobilky, aby majitelé jejich aut měli kde nabíjet, takže i ony podporují rozšiřování sítě po celé Evropě. To vše s finančním přispěním Evropské unie, která je hlavním hybatelem věcí.

Zásadním pokrokem ve veřejném nabíjení je roaming, tedy že s jedinou zákaznickou kartou (nebo mobilní aplikací) můžete nabíjet u mnoha různých provozovatelů (jen to někdy stojí nějakou tu korunu navíc). Nabíjení samotné také bude komfortnější, vyvíjí se systémy indukčního nabíjení nebo parkovacích robotů, které se samy připojí k vašemu zaparkovanému autu a dobijí ho. A dokonce vznikají služby, kdy místo abyste vy jeli za nabíječkou, přijede nabíječka až za vámi. Nepochybujte, že budoucnost přinese ještě mnoho dalších inovativních řešení, která by vás nyní ani nenapadla…

Předně si uvědomme jednu velkou výhodu Česka – je to tak malá země, že je všude blízko a přejedete ji pohodlně na jedno nabití. Smutnou skutečností také je, že tu není taková kupní síla, takže elektrická vozidla na českých silnicích nebudou přibývat závratným tempem. Front u nabíječek se tedy bát určitě nemusíme.

Samozřejmě také proto, že české energetické společnosti nespí a rozvoj sítě je oproti počtu elektromobilů o dost napřed. V roce 2019 bylo v ČR evidovaných cca 300 nabíječek, loni to bylo už kolem tisíce a na konci letošního roku by se celkový počet měl přehoupnout přes 1 300 nabíjecích stanic – to je na nějakých 12 tisíc evidovaných elektromobilů až až. Většina se jich pochopitelně staví v Praze a ve velkých městech, kolem dálnic a hlavních silničních tahů, kde jsou nejvíce vytížené. Postupně se však síť rozšiřuje i do menších měst – v tomto hodně záleží i na vizionářství místní samosprávy.

Zatím se celkem logicky šlo spíše cestou zvyšování hustoty sítě než šponováním jejího výkonu, takže nejčastěji narazíte na AC 22 kW (což stačí) a DC 50 kW (což je spíš podprůměr), ale stále častěji se už objevují i HPC o výkonu 150 kW (s možným zvýšením na dvojnásobek), takže obsluha moderních elektromobilů s možností nabíjení výkonem přes 100 kW bude výrazně efektivnější a rychlejší. Vše zkrátka směřuje tím správným směrem a nabírá solidní tempo.

Situace dnes není zdaleka ideální: nabíječek není dost a jejich výkon také ne vždy postačuje. Ale už nyní se dá s elektromobilem dostatečně pohodlně cestovat, pokud věnujete chvilku plánování trasy (nic, co by majitelé aut na LPG nebo CNG neznali) a jste ochotní udělat si při delších cestách pauzu na nabíjení a odpočinek. Je to vážně daleko menší průšvih, než si myslíte. A v nadcházejících letech se bude situace rapidně zlepšovat…

Stejně jako dnes, i do budoucna by nejčastější způsob nabíjení elektromobilů měl být v noci (kdy auto stejně stojí a elektrická síť není vytížená) v místě bydliště (aby to bylo majitelům pohodlné) – dnes je to vyhrazeno pouze lidem s vlastním domem či garáží, do budoucna by se ale měl počet „pomalých“ nabíjecích bodů výrazně rozvíjet, ať už se bavíme o bytových domech, sídlištních parkovištích nebo chodnících na ulicích.

Kromě páteřní sítě vysokovýkonných nabíjecích stanic bude také růst počet pomalejších nabíječek příhodně umístěných tam, kde byste stejně parkovali – v budovách úřadů, v nákupních centrech, u hotelů a restaurací, kin a divadel, kadeřnictví a posiloven atd. Když se nebudete bát, jestli v okolí najdete volnou nabíječku, už nebudete tolik lpět na obrovských číslech dojezdu.

Ten je totiž relevantní pouze na občasných dlouhých cestách (kdy vám bude stačit pár krátkých pauz na kafe a bagetu), v běžném životě pak bude ovlivňovat jen to, kolikrát za týden budete auto připojovat do zásuvky. Možná to bude několikrát týdně při kratších zastávkách na nákupech nebo výletech za kulturou, ale možná to bude jen jednou týdně přes noc na plné nabití. Zkrátka auto bude víc sloužit vám, místo abyste vy sloužili jemu – a o tom celá ta individuální mobilita je.