Článek
„Místo aby dělali pořádná auta pro normální lidi, tak vyrábějí nesmyslně drahé elektromobily, které si mohou dovolit jen milionáři! Jak si je má člověk ze svého platu pořídit?“ Nebojte se, to od vás aktuálně skutečně nikdo nečeká. A možná budete překvapení, že tak nedostupné elektromobily také nejsou…
Všechny díly našeho seriálu, ve kterém boříme mýty o elektromobilech, najdete zde.
Mýtus číslo 5: Jsou příliš drahé!
Vzpomínáte se, když na začátku devadesátých let přišly na český trh první PC? Stály klidně přes sto tisíc a koupit si je mohli jen ti největší boháči. Dnes ho má v domácnosti už prakticky každý, protože stojí jen pár tisícovek. A první mobily? Ty, co se nosily na zádech, protože vážily čtyři kila, a stály přes 60 tisíc? Dnes ho má v kapse každý, protože ho seženete už za pár stovek. Stejné to bylo i s automatickými pračkami, radiopřijímači nebo plochými televizory. Už chápete, kam míříme?
Každá pokroková technika je při příchodu na trh nesmyslně drahá a mohou si ji dovolit jen ti nejbohatší nadšenci. Postupem času ale zlevňuje, a pořizuje si ji tak mnohem víc lidí, což ji dál zlevňuje a tak dále. Stejný vývoj nepochybně čeká v nadcházejících letech a dekádách i elektromobily, takže jejich pořízení bude dávat čím dál větší smysl.
Dostupné již dnes
Tento trend je ve skutečnosti vidět již nyní – abyste měli skutečně použitelný elektromobil s dojezdem kolem pěti set kilometrů, nemusíte si pořizovat Teslu za dva a půl milionu jako před pár lety, ale stačí vám už méně polovina této částky. Podstatně se také zvýšila rozmanitost nabídky, takže už to nejsou jen superdrahé luxusní koráby nebo miniaturní městská autíčka, ale také praktické kompakty nebo velká rodinná auta, která nejsou zase o tolik dražší než jejich konvenční sourozenci.
S pobídkami, nebo bez?
Pro urychlení adopce elektrických aut se řada evropských států rozhodla pro přímé finanční pobídky, které cenu elektromobilů přiblíží jejich konvenčním konkurentům. Celý koncept subvencí na volném trhu je z ekonomického pohledu samozřejmě sporný, na druhou stranu jde o poměrně malý rozsah, takže to trh příliš neohne. Spíš než jako „kupujeme Tesly boháčům“ to vnímejte jako přístup „chceme čistší životní prostředí, i když nás to bude něco stát“. Česka se to ale (zatím) netýká, tady šly státní (a především evropské) investiční prostředky do budování infrastruktury, z čehož budou těžit všichni majitelé elektromobilů, nikoliv jen pár vyvolených, co na grant dosáhli.
Proto jich na silnicích začínáme vídat čím dál víc. Některé si pořizují lidé a firmy, aby ukázali své zelené smýšlení, některé zase mají nadšenci do nejmodernější techniky. Čím dál častěji do nich však usedají i běžní zákazníci, kteří se s elektromobilem prostě svezli a zalíbilo se jim, jak hezky jezdí a snadno se řídí – a rádi si za ten přidaný komfort připlatí.
Kalkulačky k ruce
Zvlášť proto, že ten příplatek ve finále není tak obrovský. Pokud se podíváte do běžných ceníků, tak mezi běžnými auty a srovnatelnými elektromobily pořád zeje propast pár stovek tisíc. Jenže když připočtete servisní náklady, začne se rozdíl vyrovnávat. Elektromobily mají totiž méně mechanických součástí, které se méně opotřebovávají a jsou méně náročné na údržbu. Je tedy celkem obvyklé, že do servisu nemusíte pravidelně každý rok, abyste vyměnili motorový olej, ale stačí to jednou za dva roky, jen aby vám vyměnili filtr v klimatizaci a zkontrolovali brzdovou kapalinu.
Ve finále vás tak za pravidelné servisní prohlídky u elektrického Hyundai Ioniq 5 (dvouletý cyklus prohlídek platí až pro MY23) za celou dobu plynutí jeho pětileté záruky dáte třetinu toho, co u cenově srovnatelného Santa-Fe. Tím ušetříte několik desítek tisíc korun. Další tisíce ušetříte v pozdějších fázích života vozu na výměnách „spotřebních“ dílů, jako jsou spojky, resp. výměny oleje v automatické převodovce (elektromobily se obejdou bez převodovky), brzdové kotouče/destičky (elektromobily většinou brzdí elektromotory, a brzdy se tak neopotřebovávají) atd.
Velký ranec peněz ušetříte také na „palivu“, protože i když ceny elektřiny poskočily o něco nahoru, ceny benzinu a nafty rovnou prorazily strop a provoz elektromobilu je tak stále podstatně lacinější. Zvlášť pokud máte dostupné domácí nabíjení v nižším „elektromobilním“ tarifu, jezdíte pořád za cca korunu na kilometr (se solárními panely na střeše to může být klidně za nulu), zatímco provoz naftového auta vás vyjde na více než dvojnásobek a u benzinového je to dokonce víc než trojnásobek. Není divu, že majitelé elektroaut toho najezdí v průměru víc než kolegové se spalovacími motory (podle dat E.ON má 60 % jejich zákazníků roční nájezd přes 30 tisíc kilometrů). Velký cenový rozdíl vám tak časem vyrovnají úspory na provozu elektromobilů.
Nemalá část zákazníků ve světě si navíc auta nekupuje, ale má je na operativní leasing (a mění je jako ponožky každé dva, tři roky) – a tady je ta situace ještě zajímavější. Leasingové měsíční poplatky totiž sice reflektují vyšší pořizovací cenu, jenže se v nich také přímo odráží nižší náročnost servisu a vyšší zůstatková hodnota, takže rozdíl v tom, co každý měsíc zaplatíte ve srovnání v konvenčním autem, je jen pár tisícovek. A ty se vám rychle vrátí na „palivu“…
Nikdo nečeká, že si pro ně hned poběžíte
I když se to tak může podle úrovně mediální masáže zdát, elektromobilů nebudou plné silnici hned zítra. Ani pozítří. Dokonce ani za deset let. Jejich adopce bude pozvolná, i když nepřehlédnutelná. V západní Evropě by se v roce 2030 měly elektromobily na celkových prodejích podílet zhruba 40–50 %.
Pro Českou republiku počítá realistický scénář podle Národního akčního plánu čisté mobility v roce 2030 celkově s nějakými 220 tisíci elektromobily na silnicích, optimistický scénář si troufá dokonce odhadovat půl milion elektrických aut. Připomeňme, že v registru je aktuálně přes 6 milionů osobních aut, ale i kdyby realita skutečně provozovaných vozů byla o milion nižší, i podle optimistického pohledu budou elektromobily tvořit pouhou desetinu osobních aut na českých silnicích. Při průměrném stáří českého vozového parku 15 let si bude řada Čechů kupovat svůj první (pravděpodobně ojetý) elektromobil třeba až někdy kolem roku 2040. Takže na paniku je ještě dost času. Ostatně tou dobou bude dobíjecí infrastruktura dávno vyřešená a při technické úrovni elektrických aut té doby si na spalovací motory už ani nevzpomenete…
Závěr: Jsou dostupnější, než si myslíte
Elektromobily jsou jako každá pokroková technologie na pořízení zatím poměrně drahé – zvlášť proto, že tento pohon instalují výrobci do větších aut, kde se cenový rozdíl oproti konvenčnímu pohonu snáz schová (a bohatší zákazníci ho ochotněji zaplatí). Do budoucna však s pokračujícím technickým vývojem a rozšiřováním výroby bude tato technologie zlevňovat, a bude proto stále dostupnější a dostupnější. Už za pár let si budete za cenu dobře vybavené Hyundai i30 moci koupit zcela srovnatelnou elektrickou verzi – to je prostě nevyhnutelné.
Ve skutečnosti však elektromobily dávají smysl již dnes, jen musíte být zapálení nadšenci do moderních technických vychytávek a také to musíte umět s kalkulačkou. Za elektromobily totiž sice na začátku dáte o něco více peněz, ty se vám však v průběhu jejich provozu vrátí díky úsporám na servisu a „palivu“. A to už stojí za úvahu!