Jsou nebezpečné! Největší mýty o elektromobilech a jak je to doopravdy

„Viděli jste to! Další článek o požáru elektromobilu!!! Kdepak, ta elektrická auta jsou prostě smrtelné pasti na kolech – buď uhoříte při havárce, nebo vám podpálí dům při nabíjení. To by se autu se spalovacím motorem nestalo…“ Myslíte? Tak se připravte na překvapení!

Všechny díly našeho seriálu, ve kterém boříme mýty o elektromobilech, najdete zde.

Požáry elektrických aut jsou vděčné téma pro bulvární média (a překvapivě také pro ta odborná, která mají vlastní agendu), proto jsou velmi dobře zdokumentované a zpopularizované. A skutečně se čas od času nějaká taková nehoda stane.

Ale to se děje i autům se spalovacím motorem – jen se při svých projížďkách pořádně dívejte kolem, kolik je na silnicích a dálnicích černých míst se spečeným asfaltem. Tam nehořelo elektrické auto (v Česku zatím hořel jen jeden plug-in hybrid), ale konvenční auto, těm se to totiž děje taky. A překvapivě často, jen se o tom tak často nepíše. Ostatně proč se asi tak doporučuje ve voze vozit hasičák…

Ale nejsme tady od toho, abychom ukazovali prstem na jiné, pojďme se postavit čelem k bezpečnosti elektrických aut. Přeskočíme babské povídačky o tom, že vám hrozí rána elektrickým proudem (nehrozí), že s nimi nemůžete do myčky (můžete) nebo že s nimi nemůžete jezdit v dešti (jako vážně?), a zaměříme se na to opravdu důležité – jste ve smrtelném nebezpečí, když nabouráte nebo když je budete prostě jen nabíjet?

Elektromobily jako ostatní moderní auta jezdí velmi dobře a za volantem vám od nich nehrozí žádná zákeřnost (detaily si můžete přečíst v našem rozhovoru s lektorem bezpečné jízdy). Jsou také až po střechu napěchované bezpečnostními systémy, které riziko nehody výrazně snižují, resp. zmenšují dopady případné havárie. Ostatně jejich skoro výhradně pětihvězdičková hodnocení v testech Euro NCAP (až na pár černých ovcí, které byly většinou zastaralé nebo jednoduše nekvalitní) jasně potvrzují, že úroveň pasivní bezpečnosti je plně srovnatelná s odpovídajícími auty se spalovacím motorem. To si ostatně vyzkoušeli někteří jejich řidiči na vlastní kůži…

Všichni si samozřejmě uvědomují, že poškození baterie je bezpečnostní riziko – jak se do ní dostane kyslík, může skutečně začít hořet. Proto všichni vývojáři z automobilek a bezpečnostní technici výrobců baterií pracují intenzivně na tom, aby se to nestalo. Baterie jsou v extrémně odolných klecích (tak pevných, že výrazně zvyšují tuhost celého šasi) a jsou umístěné v podlaze, což je nejméně zranitelné místo. V případě nehody se okamžitě odpojují od napětí, aby nedošlo ke zkratu. Navíc jsou rozdělené na menší segmenty a oddělené přepážkami, aby v případě poškození jednoho z nich nedošlo k poškození těch ostatních, a případný požár se tak nešířil. Všichni tedy dělají maximum pro to, aby elektromobily byly naprosto bezpečné – a výsledky nárazových testů a skutečné havárie v provozu ukazují, že se tato práce daří.

Součástí baterií je velmi chytrá elektronika, která se stará o zdraví článků – kontroluje teplotu, omezuje odběr energie i nabíjecí výkon, aby nedošlo k přetížení. Podobnou chytrou elektroniku v sobě mají zabudované i nabíječky a wallboxy, takže by se teoreticky nemělo nic stát – ostatně s klidným srdcem máte doma do sítě připojené elektrické kotle, bojlery, cirkulárky, pračky a trouby a další spotřebiče s vysokým odběrem elektřiny, elektromobil je jen další takový spotřebič.

Ale něco se stát může – nejčastěji vinou špatné elektroinstalace, která vede elektřinu k zásuvce (nebo dokonce zásuvka samotná), do níž je elektrické auto připojené. Proto pokud si doma instalujete wallbox (nebo když máte auto připojené k průmyslové zásuvce), měli byste mít od odborníků zkontrolovanou celou rozvodnou síť, aby vysoký odběr po dobu několika hodin skutečně zvládla. Mnoho požárů elektrických aut bylo způsobeno právě vadnou rozvodnou sítí, nikoliv autem samotným. A mimochodem, z elektrifikovaných dopravních prostředků zdaleka nejčastěji při nabíjení vzplanou elektrokola a elektrické koloběžky, proti nimž se žádná bezpečnostní kampaň nevede…

Požáry baterií by se tedy neměly stávat, ale stát se mohou. Stejně jako u požárů aut se spalovacím motorem k nim nejčastěji dochází v důsledku vadné elektroinstalace (nejčastěji problém při výrobě nebo šlendrián v servisu). V důsledku překotného vývoje a uspíšeného přenosu nových poznatků do výroby může také docházet k nedostatečnému otestování nových technologií nebo výrobním chybám.

Výrobci se k tomu ale staví čelem (protože si v této fázi prostě nemohou dovolit žádný průšvih), Ford tak před časem dočasně stahoval z výroby plug-in hybridní Kugy kvůli vadným bateriím. Ale když si vzpomenete na nedávnou aféru požárů Porsche 911 GT3 (minulé generace 991) kvůli konstrukční chybě u motoru nebo na rozsáhlé případy samovznícení telefonů Samsung, tak jistě uznáte, že tyhle problémy se nevyhýbají ani zkušeným výrobcům s osvědčenou technologií.

Stejně jako jsou elektromobily novinkou pro automobilky, jejich zákazníky a servisy, které je opravují, jsou novinkou také pro hasiče, kteří hledají cesty, jak jejich požáry efektivně hasit. Zatím se v praxi osvědčila voda (na rozdíl od pěnových přístrojů, kterými se nejčastěji hasí běžná auta), která zchlazuje jejich baterii. Ta se totiž v případě požáru může v důsledku probíhajících chemických reakcí nekontrolovatelně ohřát a dál tavit – uhašení elektromobilu tak většinou není otázka několika minut, ale spíš desítek minut. Aby reakce nemohla dál probíhat a baterie se již nemohla znovu vznítit, je nejsnazším (ačkoliv ne vždy nejdostupnějším) řešením ponořit elektromobil do zchlazující vodní lázně.

Pro bezpečnější a rychlejší průběh hašení se však vyvíjejí zcela nové techniky hašení. Jedna z variant je překrytí vozu speciální vysoce odolnou krycí plachtou zamezující přístupu vzduchu. Další variantou je zařízení, které prorazí obal baterie a pod vysokým tlakem zaplaví baterii vodou nebo jiným speciálním hasivem, které snižuje vnitřní teplotu a omezuje průběh chemických reakcí. Hodně by také pomohla implementace zaplavovacích kanálů již z výroby elektromobilů. Ale to vše je teprve otázkou budoucího vývoje a testování.

S velmi dobře zdokumentovanými riziky skladování a čerpání fosilních paliv a provozu aut se spalovacím motorem či plynovým pohonem jsme si již zvykli žít, ale elektromobily jsou pro všechny pořád ne zcela probádanou novinkou vzbuzující (nikoliv neoprávněně) mnoho obav. Podle dosavadních laboratorních testů a zkušeností z reálného provozu (pravda, omezených kvůli stále relativně nízkému počtu provozovaných elektrických aut) se však zdá, že většina z nich bude lichých.

Při řízení elektromobilu vám nehrozí větší nebezpečí než při řízení běžného auta, ani v případě havárie se důsledky nijak neliší. Samozřejmě když elektromobil hodíte ze skály, tak už se něco nebezpečného stát může, ale v zásadě lze říci, že baterie elektromobilu představuje zhruba stejné riziko jako nádrž plná benzinu či nafty, zemního plynu nebo propan-butanu.

To se ale bavíme o prakticky zcela nových vozech a ideálních podmínkách dobíjení. Je otázka, co se stane, až elektrická auta na silnici začnou stárnout a začnou se na nich podepisovat servisní úkony, které jsou ne vždy provedeny profesionálně. Podobným rizikem jsou i nedostatečně dimenzované nabíjecí konektory či nehomologované nabíjecí kabely, které někteří nedostatečně informovaní majitelé mohou používat – s tím riziko pochopitelně poroste. To už ale nebude o autu nebo jeho technice, ale bude to čistě na nás.