Hlavní obsah

Obytňák minisrub: Japonské vozítko Quokka, do něhož by se Evropan nevešel, má chytře řešený interiér

Foto: MishimaDaihatsu.com

Jednoho by nenapadlo, že z malinké dodávky Daihatsu Hijet se dá udělat obytný vůz – a vida, v Japonsku na to přišli!

Obytné vozy se zejména v posledních letech těší oblibě nejen u nás v Evropě a USA, ale také na východě – třeba i v zemi vycházejícího slunce. Díky tomu, jak se na obytných vozech projevují různé preference a provedení uživatelů z jednotlivých koutů světa, nikoho jistě nepřekvapí, že v Japonsku se dostalo na tradičně minimalistické pojetí.

Článek

Jméno „Quokka“ asi nikomu z nás nic neříká. Ovšem když trochu zabrouzdáme po nesmírných končinách internetu, zjistíme, že quokka je vačnatec, konkrétně druh klokana s poměrně zavalitou stavbou těla, velkou hlavou a huňatým kožichem, který se vyskytuje výhradně na malém jihozápadním cípu australského kontinentu. Přátelé, schválně si tohoto živočicha zkuste vyhledat, je to už od pohledu pěkně vykutálený rošťák.

Foto: MishimaDaihatsu.com

Obytné vozítko Quokka v sobě ukrývá kompletní piknikovou soupravu. Když se potom uloží dovnitř, vznikne v interiéru rovná plocha, která umožňuje nocleh pro dvě osoby

Snad právě jeho roztomilost byla inspirací pro tvůrce stejnojmenného obytného vozítka, které pochází Japonska. Na první pohled přitom Quokka působí jako miniaturní dodávka, kterých po celém Japonsku jezdí tisíce, jen se zajímavými litými koly, obdélníkovými okny a nosičem na střeše. Ale je toho víc…

Po nahlédnutí do sice malého, ale nesmírně chytře řešeného interiéru najdeme krásné dřevěné obložení na podlaze, stěnách i stropě. Jeho tvůrce, chlapík jménem Mišima Daihatsu, používá k obložení dřevo z japonského cedru a jeho firma prodává tyto šikovné malé obytňáky po celém Japonsku.

Zajímavá je také variabilita celé stavby. Součástí interiéru jsou například čtyři vyjímatelné boxy, které lze využít k posezení venku v přírodě. K sedacím boxům potom padne jako ulitý stolek, který se dá během přepravy bez problému ukotvit uvnitř vozu, když zrovna není potřeba.

Foto: MishimaDaihatsu.com

Při naložení a ukotvení piknikového vybavení vznikne buď rovná plocha, nebo minimalistické posezení, které umožní si vychutnat ranní kávu nebo čaj v úkrytu před nepřízní počasí

Když se celý tento venkovní set naloží do vozu, vytvoří jednu rovinu, která nabízí prostor pro přespání o délce 183 centimetrů a šířce 129 centimetrů – pro většinu obyvatel Japonska jde tedy o zcela dostačující prostor.

Součástí vybavení obytného vozu Quokka je mimo jiné baterie, která poskytuje energii celé zadní části. Ta po složení může nabízet posezení v úkrytu před deštěm, mimo jiné si lze skrz USB konektory nebo klasické elektrické zásuvky dobíjet třeba mobilní telefon. O pocit útulnosti se vzadu stará střešní lampička a přídavné topení.

Foto: MishimaDaihatsu.com

Quokka je huňatý druh klokana s velkou hlavou – jeho plyšovou napodobeninu tvůrce využil jako rekvizitu při focení

Je zajímavé, jaké Daihatsu a jeho firma nabízejí prvky individualizace – za příplatek si lze jako součást vybavení interiéru dokoupit třeba mikrovlnnou troubu nebo kompaktní ledničku, oba elektrické spotřebiče se v takovém případě ukotvují do podlahy vozu.

Fantazii se však meze nekladou, a tak Quokka i další nabízí široké možnosti individualizace – vyberou si tedy i ti nejnáročnější. Za příplatek je k dispozici například výkonnější lithium-iontová baterie pro napájení interiéru (v přepočtu 31 tisíc korun), 175W solární panely (27 tisíc korun) nebo přídavná izolace za 8 tisíc korun.

Obytné vozítko Quokka se dodává jak s pohonem předních kol, tak i všech čtyř, stejně tak lze volit mezi pětistupňovou manuální převodovkou a bezestupňovým CVT, tedy takzvaným variátorem.

Ceny u předokolkové verze s manuálním pětikvaltem začínají na částce lehce přes 2,3 milionu yenů (circa 445 tisíc Kč) bez daně, s daní to pak dělá 2,6 milionu yenů, tedy 490 tisíc našich peněz. Nejdražší je pak logicky čtyřkolka v automatu, která začíná na částce 2,6 milionu yenů (zhruba půl milionu korun), s daní to pak dělá necelých 2,9 milionu yenů, tedy nějakých 550 tisíc korun.

Načítám