Nejlevnější cesta k moři: Na sever k Baltu, spát v autě a nakupovat v Žabce

Cesta k moři, značka levně. Skutečně to není oxymóron, ale realita polského Baltu, kam se vydávají všichni, kteří chtějí na místo dorazit relativně rychle a příliš neutratit. Ačkoli jsou baltské vody většinou studené, v období prázdnin a babího léta se teplota dostane do přijatelných hodnot, zejména během horkých dnů.

Jako parťáka jsme zvolili Ford Grand Tourneo Connect Active, jakožto zástupce v Česku oblíbených krabicových MPV, nicméně stejně dobře by posloužil i kdejaký kombík. Rozhodli jsme se totiž o co nejlevnější cestu se vším všudy, tedy i se spaním v autě.

A rozhodně nešlo o žádný luxus, naopak se bavíme o improvizaci, jakou můžete aplikovat i do svého plechové oře. V našem případě jsme vyndali zadní sedačky, dozadu dali dvě starší matrace, přibalili lehké deky, polštáře a nakonec i obyčejnou autolednici na 12V. Do toho pár osobních věcí, oblečení a hurá z Hradce Králové do Kolobřehu.

Námi zvolená trasa vedla skrze Choustníkovo Hradiště, kde však nyní probíhá oprava silnice, proto je lepší úsek raději objet. Každopádně další kilometry mířily skrze Trutnov, státní hranici a po okreskách a relativně horších cestách až do Kamenné Hory (Kamienna Góra).

Totožný povrch nás provázel až do Wierzchoslawic, kudy vedla cesta k obci Bolków, kde konečně začínala bezplatná rychlostní silnice S3, vedoucí takřka až do Štětína. Tuhle krásně průjezdnou cestu si fakt užijete, protože nabídne až na pár výjimek hladký povrch, dva pruhy v každém směru, benzinku každých 30 km a rychlostní limit 120 km/h.

U Štětína nás čekalo jen krátké napojení na dálnici A6 (bez poplatku) a poté pokračování po S3 až k městu Goleniów, kde jsme sjeli na rychlostku S6 a dojeli až do přímořského Kolobřehu (na S6 je benzinek naopak minimum). Sakum prásk, pokud se nebudete loudat, z Hradce jste u Baltského moře za šest hodin a urazíte necelých 600 km.

Na místo se dá jet i přes Německo, nicméně v Polsku značně ušetříte za pohonné hmoty. Ve městech totiž litr naturalu 95 stojí v přepočtu průměrně 36 Kč a litr nafty 37 Kč, zatímco na rychlostních silnicích i dálnicích zaplatíte o cirka 2 Kč na litru navíc.

Jelikož jsme startovali v pátek v podvečer, do cíle modré Grand Tourneo s dvoulitrovým turbodieselem a automatem DSG dorazilo pozdě v noci s průměrnou spotřebou 6,5 litru nafty na sto.

Díky aplikaci park4night se nám podařilo najít parkoviště, kde se dá od 18 hodin večer do 10 hodin dopoledne stát zdarma. Zázemí sice nula (toi toi a les), avšak pro první přenocování dostatečné. V záloze jsme měli ještě druhé stání, pro sichr bez jakéhokoli hrozícího poplatku.

Po ranním probuzení jsme se nestačili divit, kolik různých aut s nocležníky na místě parkovalo. Mimo obytných vozů Fiat Ducato či Mercedes-Benz zde byly hojně zastoupeny Transportery od Volkswagenu, MPV typu Touran a kombíky Volvo V70 či BMW 5er.

Prodloužené Tourneo se bez zadních sedadel ukázalo jako příjemně prostorné pro dva dospělé lidi. Zprvu jsme se trochu báli prosklené střechy bez možnosti překrytí, abychom uvnitř nebyli jako ve skleníku, nicméně noční teploty (18 stupňů) nic takového nedovolily.

Přihrádky jinak určené jako odkládací prostory pro věci zadních cestujících nám posloužily pro uložení klíčů, brýlí, nápojů a dalších věcí. Schod za předními sedadly zase fixoval lednici a fungoval také jako botník.

Naprosto geniální jsou pro spací účely boční výklopná okna, která zajišťovala ventilaci vzduchu, takže se nám nemlžila skla zevnitř.

Devátá hodina odbyla a parkoviště už začal obcházet výběrčí parkovného. Pokud bychom zůstali i po desáté dopolední, vyšel by nás celodenní parking kousek od moře na něco málo přes stovku. Jenže my chtěli zažít Kolobřeh, proto jsme zvedli kotvy a vyrazili směr centrum.

Za pár kilometrů nám však došlo, jak moc hloupý nápad to byl. Sobotní špička se nesla v duchu desítek aut, která okupovala i malé benzinové pumpy, díky čemuž se na silnicích tvořily dlouhé kolony. Urazit pět kilometrů nám trvalo přes dvacet minut – nový rychlostní rekord.

Po prokousání se k centru bylo nutné najít nějaké parkování. Řada stání je totiž v Kolobřehu zpoplatněná (necelé dvě stovky na den), nicméně v rámci ekonomického výletu náš vnitřní radar pátral po bezplatných zónách.

Ty se dají najít na sídlištích, před obchoďáky anebo na věčně plných městských parkovištích. My měli na místa bez poplatku štěstí, takže jsme město prozkoumali dále „pěškobusem“. Vjezd do přímého centra autem stejně nedoporučujeme, je to totiž malé dopravní peklo.

Už od roku 1970 se v Kolobřehu nachází muzeum věnované polské armádě, které ji mapuje včetně zbraní a výstroje v podstatě už od středověku. Svoji silnou tematiku zde má druhá světová válka včetně ukázek pověstné polské kavalérie 1939. Najdete tu též slušnou sbírku uniforem a vzpomínkový koutek na bitvu o Kolobřeh 1945.

Venkovní část je poté věnovaná technice, a to jak kolové, tak letecké. Namátkou zmíníme obávanou Katušu BM-13, samohybné dělo ISU-122 nebo bombardér IL-28. Vstupné pro dospělého činí v přepočtu 130 Kč, zatímco snížené je za 104 Kč.

Milovníkům podmořského světa by nemělo ujít Oceanarium, které hostí dva malé žraloky, želvy, sumečky, parmy, kraby, piraně, murénu, hrdiny filmu Hledá se Nemo a další vodní živočichy. Jde však o celkem malý prostor a pochopitelně natřískaný turisty. Co se týče plného a zvýhodněného vstupného, tak to je za 156 Kč a 130 Kč.

Skromné sklepní prostory vám dají nahlédnout do světa myší trochu jinak než ve formě domácích škůdců. Na místě žije v různě tematických teráriích více než 500 myší, převážně zachráněných od laboratorních pokusů. Vstup je za 90 Kč, zlevněný stojí 80 Kč.

Pokud by vás tyto atrakce neoslovily, můžete navštívit ještě placené molo, vystoupat na maják nebo obdivovat celebrity v muzeu voskových figurín. Další možností je pochopitelně koupání v moři, nikterak zpoplatněné.

Celodenní courání po turisty narvaném městě nás utvrdilo, že zkusíme projet pár kempů za městem, avšak lokalizovaných blízko moře. Vytipovali jsme dva – U Bílé pláže a U Giena. Ubytování slibující rozumné služby za rozumné peníze však byly zcela naplněny turisty s obytnými vozy, kteří měli své paláce rozdělané po celém pozemku. I kdybyste na místo přijeli s obytnou Californií, budete v očích sousedů za chudáky.

Snobství tedy nebylo nic pro nás, proto jsme na to šli jinak a vybrali kemp s co nejstupidnějším názvem. Po chvíli listování online mapou vyhrálo zařízení jménem Wodnik.

Zde jsme se dostali na velmi dobrou cenu za dvě osoby a osobní auto na noc, která činila 234 Kč. Kemp nabídl také slušné zázemí ve formě umýváren, toalet, stánku s občerstvením a otevřeného obchodu se základními potravinami.

Když jsme pak ubytovací náklady porovnávali s ostatními středisky okolo Kolobřehu, zjistili jsme, že jsou o dvacet a více procent dražší než náš Wodnik. Ale zcela upřímně, více se nám líbilo na obyčejném odlehlém parkovišti než v kempu.

V Polsku se dá dost ušetřit i na jídle a pití, pokud nakoupíte v diskontních řetězcích typu Žabka či Biedronka. Jestliže s sebou máte autolednici, tak se můžete levně zásobit klidně na několik dní.

Co se týče naší Caddy Maxi, teda vlastně našeho Grand Tournea, tak to zvládlo ujet na jednu nádrž do rozsvícení rezervy 750 km, přičemž následný zbylý dojezd hlásil palubní počítač číslem 110 km.

Díky zastavěným ergonomickým sedadlům a celkovému provedení palubní desky automobil platí za příjemného parťáka i na dlouhé trasy. Výhodou jsou také odnímatelná sedadla, díky čemuž můžete tuto rodinnou krabici proměnit v praktický stěhovák či improvizovaný obytňák. A to je variabilní kouzlo, které umí jen MPV a minivany.

Nejlevnější cesta ke slanému moři tedy vede po nezpoplatněných polských silnicích až k Baltu, kde najdete převážně písečné pláže. Jediným nutným nákladem je vlastně spotřebované palivo, které v našem případě stálo tam a zpět cirka 3 500 Kč. Do toho nějaké to jídlo i pití a tím to (teoreticky) hasne. Vše ostatní (koupání, parkování aj.) se dá pořešit bez finančních výdajů.