Článek
Když se řekne nejlepší evropská silnice, někteří vzpomenou italský průsmyk Stelvio, jiní rakouský Grossglockner, zatímco další skupina jednoznačně vyřkne název rumunského Transfagaraše.
Jenže zhruba 200 kilometrů od něj leží ne tak profláknutá, zato daleko atraktivnější Transalpina. Ta slibuje tříhodinovou motoristickou nirvánu realizovanou 146 kilometry klikatých zatáček a řadou impozantních míst vybízejících ke zhlédnutí.
Vzali jsme proto osmiválcový Ford Mustang s desetirychlostním automatem a vyrazili všechna ta slibovaná lákadla prověřit osobně.
Ručičky, nebojte, vy makat budete
Tato silnice vedoucí skrze čtyři rumunské kraje má kódové označení DN67C a její kořeny sahají až do druhého století našeho letopočtu. Severní část má počátek (či konec, chcete-li) ve městě Sebes, zatímco jižní start/cíl najdete na křižovatce vedle benzinové stanice ve městě Bengesti.
Jak se na Transalpinu dostat?
Nejoptimálnější trasa z Prahy, Českých Budějovic, Hradce Králové či třeba z Olomouce vede po dálnici D1 okolo Brna, dále na Bratislavu, Budapešť, kolem Segedínu až do Aradu. Následně se musíte prokousat až k Temešváru a napojit na dálnici A1. Odtamtud je to stále rovně až ke sjezdu do obce Sebes, v jejímž centru Transalpina vlastně začíná.
Nutné je však počítat s nájezdem cirka 1 000 km, než se na místo z Česka dostanete, a také s omezenou dobou průjezdnosti této ikonické silnice – sníh zde (v horách) roztaje přibližně v červnu, nový napadne zase koncem října.
My začínali v obci Sebes, kde jsme Mustang dotankovali do plna, abychom měli dost sil na několikahodinovou poznávačku. Oranžový Američan zde působil dost okázale, skoro jako supersport za miliony, takže si jej místní pravidelně fotili.
Úvodní kilometry Transalpiny tvoří malé obce, ukazující život místních i jejich celkem zastaralý vozový park. Přestože zde platí povinné celoroční svícení na dálnicích a hlavních silnicích, ne každý toto pravidlo dodržuje. Pokud však máte denní svícení, tak jste v klidu a legislativu plníte.
Prvních zajímavých zatáček se dočkáte před obcí Capalna, kde si příjemně zamakáte na volantu. Stále však mějte na paměti, že jde o veřejnou komunikaci, kde jezdí nejen auta, ale i dodávky, motorky či náklaďáky.
Další klikaté kroky vedou okolo jezera Tau Bistra s přehradou, následuje další série serpentin s nezničeným povrchem vedoucích až k jezeru Oasa.
S přibývající nadmořskou výškou mizí listnaté stromy a převládají jehličnany. Na exponovaných místech pak narazíte na stánky se suvenýry, ovšem ne v nějak přehnaně míře.
Za jezerem Oasa zbystřete, neb vás uvítá informační cedule, že vždy od 21:00 do 7:00 hodin se z cesty DN67C stává jednosměrka (z obou směrů uzavřená), tak si hlídejte hodiny. Rovněž dejte pozor na rychlostní omezení, oficiálně od tohoto úseku platí 30 km/h a zákaz vjezdu vozidel s celkovou hmotností nad 3,5 tuny (mimo výjimek).
Na křižovatce u obce Obarsia Lotrului zbystřete podruhé a nezapomeňte zabočit dle ukazatele, neb tam se bílé čáry mění na žluté a začíná hladký asfalt lemovaný lesy. Tehdy začnete stoupat až k vrcholu, ovšem stále svázaní legislativní třicítkou za hodinu.
Ono stejně nemá smysl spěchat, ale spíše se kochat. Na žluté trase je spousta míst, kde dá zastavit a rozjímat nad nádhernou krajinou. Krátkou zastávku ještě doporučujeme kousek před nejvyšším vrcholem Transalpiny (Pasul Urdele, 2 145 m). Nabídne totiž skutečně úchvatné výhledy, v sezoně i občerstvení. Jen musíte myslet na to, že jste v horách, takže se připravte na chladno a větrno.
Anebo se taky na výhledy můžete vybodnout, naplno si užívat vraceček, klikatic, serpentin a dalších motoristických slastí.
Vhodné pro sportovce i rodiny
Po stoupání následuje logicky klesání, které si lze rovněž báječně užít, pokud se tedy před vámi nebude někdo vysloveně courat. Budete-li chtít konzumně pauzírovat, pak přibrzděte v obci Ranca. Jde o místo, kde turismus a hotely postupně nabírají na síle.
Klesání už však není taková řidičská legrace, navíc se postupně vracíte zpátky do civilizace, byť skrze zamotané silničky. Ty vás zavedou až do městečka Novaci, od nějž je to pár kilometrů na benzinku v Bengesti, tedy do cíle.
Kolik to bude stát?
Všechny státní silnice (nejen dálnice) jsou v Rumunsku zpoplatněné, nicméně sedmidenní viněta pro osobní auto do 3,5 tuny stojí na on-line prodejním portálu roviniete.ro necelých 80 Kč. Pokud jde o paliva, tak litr benzinu (pozor, mají tu vesměs jen E10!) vyjde v přepočtu na cirka 44 Kč, litr nafty na 46 Kč a dm3 LPG na 21 Kč.
Ford Mustang, přestože jde spíše o cestovní sporťák, se v zatáčkách cítil náramně dobře. Vzhledem k nastavitelným jízdním režimům potěšil celkově jistým řízením a dostatečnou zásobou výkonu činící až 449 koní.
Líbezný zvuk pětilitrového osmiválcového motoru a výfuku se navíc poměrně široce rozléhal, takže kolikrát oznamoval příjezd oranžového svalovce dostatečně dopředu. Je to muzika, co se dá poslouchat klidně celý den.
Mohli jsme sice vyrazit do Rumunska nějakým jiným vozem, třeba úsporným turbodieselem, jenže byla by potom na inkriminované horské silnici taková zábava? Patrně ne… Mustang už zkrátka není autem, co by umělo jezdit jen rovně.
Na druhou stranu chápeme, že vozy typu Ford Fiesta ST, Hyundai i20 N, Toyota GR86 či Mazda MX-5 by svému řidiči poskytly ještě intenzivnější vyžití, jenže co ta tisícikilometrová cesta na místo určení? V tomto směru mají GT vždy poměrně výrazně navrch.
Výlet na Transalpinu každoročně láká dobrodruhy ze všech koutů Evropy včetně Česka. Silnice je vhodná zejména pro motorku, sportovní vůz anebo kabriolet, nicméně neztratíte se tam ani v rodinném kombíku či SUV.
Pokud se vám ovšem dělá špatně i na řetězovém kolotoči, pak výlet důkladně zvažte, protože tahle dost možná nejkrásnější cesta v Evropě je zejména o ostrém zatáčení, rychlých manévrech a o nejméně třech hodinách motoristické nirvány spojené s dechberoucími výhledy do širých panenských krajin.