Ani nájem, ani hypotéka. Mladí architekti si postavili mobilní bydlení snů z desetiletého Ducata

Jiří Choutka, 25letý architekt z Náměště nad Oslavou, se spolu s partnerkou Veronikou, rovněž architektkou, rozhodli na podzim 2020 přestavět dodávku na vysněný dům na kolech. Zatímco Veronika tzv. vanlife fandila už roky, Jirka tento styl života teprve objevoval.

A tak oba začali číst články, sledovat videa, vzdělávat se, což vyvrcholilo v odhodlání se do obytného projektu pustit. Představa placení nájmu za byt nebo hypotéky se nomádům nelíbila, takže po zavržení kvůli vysokým nákladům původního nápadu o vybudování malého domku (tiny house) se naplno rozjela idea mobilního obytňáku.

Tuto myšlenku podpořil rovněž fakt, že se mladý pár ještě nechtěl usadit, naopak oběma přišlo správné procestovat svět a zjistit, kde se jim bude žít nejlépe.

Výběr auta, velice podstatná část, zabral dobrodruhům přibližně šest měsíců. V rámci průzkumu na nejvhodnější model přišlo na přetřes nejprve Iveco Daily s 2,3 litrovým nebo třílitrovým motorem. To však kvůli vejcovitému tvaru nákladového prostoru a pohonu zadních kol, ubírajícímu užitečné zatížení, nakonec neprošlo.

Nakonec se dvojice rozhodovala mezi Ducatem 2,3 JTD o délce L3 nebo L4, přičemž finální volba padla na nejdelší provedení z roku 2012. Podle Jiřího je občas délka vozu při parkování na obtíž, na druhou stranu je rád za prostor navíc. Obě provedení však považuje za vhodná pro přestavbu.

Samotnou vestavbu si architekti navrhli podle sebe, aby ani jednomu z nich nic nechybělo. Do prostoru o velikosti 8 m² se jim podařilo dostat kuchyň, spíž, obývák, šatník, sprchu, kompostovací záchod, zádveří i garáž.

Za rozvinutí stojí kuchyň, jelikož ta nabídne krom bohatých úložných prostor lednici o objemu 119 l, pečící troubu, dvouplotýnkový plynový vařič, velký dřez, rychlovarnou konvici, topinkovač, mixér a kuchyňského robota.

V obytném prostoru mohou stolovat čtyři osoby, nicméně cestovně je automobil uzpůsoben pouze pro dva. Vzadu najdete postel o rozměrech 160×200 cm, pod níž má své místo velkorysý úložný prostor, nomády nazývaný garáž. A ne jen tak pro nic za nic. Dovnitř se totiž najednou vejdou například dvě horská kola, dvě dvoumetrová surfovací prkna, tři longboardy, kempovací nábytek, nářadí, zásoby jídla a další věci.

Z hlediska elektřiny se mladý pár nemusí děsit vysokých účtů, jelikož jim proud vyrábí solární panely o celkovém výkonu 680 Wp. Energie je poté ukládána do akumulátoru o kapacitě 3,35 kWh. V praxi tak oba světoběžníci mohou napájet spotřebiče s příkonem až 3 000 W ze zavedené 220 voltové palubní sítě, tedy elektrická pečící trouba nebo kuchyňský robot nejsou problémem.

Levé nadkolí je domovem nádrže na vodu o objemu 112 litrů, která posádce vystačí na pět dní včetně rychlého sprchování. Ohřev vody řeší šestilitrový bojler, zatímco o filtraci vody se stará reverzní osmóza s osmilitrovým zásobníkem, zajišťující její 100% pitelnost. To má velkou výhodu, neb cestovatelé nemusí řešit, jakou vodu tankují. Filtrace jim vyrobí zdravotně nezávadnou vodu prakticky z čehokoli.

Vestavbu, kterou vidíte, si až na rozvody plynu a mechanické opravy vozu dělali naši dobrodruzi sami. Stavba a ladění detailů sice zabraly více než rok, ovšem díky jejich architektonickým zkušenostem celý projekt vypadá, jako by jej zhotovili specialisté z renomované továrny.

Z 99 % se oba dva inspirovali na internetu, kde se snažili pochytit ono know-how zejména od profesionálních společností. Dvojice tvrdí, že se dnes na webové síti dá najít úplně všechno.

Z fotografií kdekoho zarazí, proč je sprcha řešena venkovně, když by mohla být uvnitř (a zabírat tam místo), nicméně opět jde o individualizaci na míru. Nomádi totiž už od začátku věděli, že se budou pohybovat spíše na jihu v teplejším podnebí a provozovat sporty typu surfování nebo jízda na horském kole.

Toto vybavení potřebuje pravidelnou očistu, k čemuž je externí vodní zdroj naprosto nezbytný. Sprcha je proto umístěna mezi zadními dveřmi, nicméně v přímořských oblastech bývají veřejné sprchy hojně dostupné, proto svou vlastní nevyužívají cestovatelé denně.

Od myšlenky stavby na podzim 2020 po finální dokončení přestavby v polovině srpna 2022 uběhly takřka dva roky. Následovalo zlegalizování obytňáku, vyřízení byrokracie, pojištění, nastěhování se a výjezd směr jih.

Za deset dnů se naše duo podívalo do Německa, Francie, Španělska a nyní setrvává v Portugalsku. Na průběh přestavby a prožitá dobrodružství se můžete podívat na jejich YouTube – kanál Vanmazing life. Obrazový materiál s každodenními příběhy pak hledejte na jejich Instagramu – vanmazing.life.

A proč to všechno? Hlavními důvody jsou pochopitelně svoboda, možnost objevovat nová místa a mít s sebou ono pohodlí domova. Dále hraje roli časová nezávislost. Život obou on-line pracujících architektů je nyní vlastně nekonečná dovolená.

Celý vanlife ovšem není růžový, občas je problém s parkováním, jindy zase s místem na nocování. Pokrytí signálem a internetem rovněž není samozřejmostí na každém místě na planetě. Do toho pár musí šetřit vodou, jelikož jejich 112litrová nádrž není bezedná.

Oba dva tvrdí, že k tomuto stylu života patří mnoho kompromisů, ale pozitiva prý rozhodně převažují nad negativy. Každých sto kilometrů sice mladé objevitele stojí devět litrů nafty a nějakou tu amortizaci, ovšem v duchu cestovně-lidské svobody. A to je, podle mnohých, na životě v obytné dodávce to nejlákavější.