Diagnostika aut je pomocník v servisu i při koupi ojetiny

Abychom byli přesní, tak diagnostikou se rozumí celkově jakékoli zjišťování skutečného stavu různými prostředky, ale v souvislosti s auty se tenhle pojem obecně používá pro ty servisní úkony, kde se vůz, lidově řečeno, napojuje na počítač. Přesněji je to spojení s řídicími jednotkami vozu, komunikace s nimi prostřednictvím speciálního diagnostického systému, zjištění, v jakém se nacházejí stavu, a vyčtení základních dat z nich. V takovém případě je řeč o sériové diagnostice.

Teď už určitě buší do stolu všichni, kteří se diagnostikou profesně zabývají. Ti totiž diagnostikují auta a hledají závady i jinak, nejen pomocí programu v počítači, který se napojuje do k tomu určené diagnostické zásuvky v autě, ale také „postaru“ pomocí klasického osciloskopu, který měří časový průběh napěťového signálu, multimetrů, stroboskopických lamp a dalších zařízení. Říká se tomu diagnostika paralelní a měří se jí třeba i složení výfukových plynů. My se ale dnes budeme věnovat především diagnostice sériové.

Elektronika vozů se vlastně musí diagnostikovat od doby, kdy se začala v autě používat. Rozmach řídicích jednotek nastal v 80. letech minulého století, kdy bylo nezbytné začít řešit první emisní normy. Bez sond a čidel se tedy už auta nemohla obejít. Tehdy jednotliví výrobci používali vlastní diagnostické standardy a protokoly. Brzy ale především ze strany servisů došlo k tlaku na unifikaci norem, protože servisy pracující s více značkami musely mít pro každou značku speciální diagnostiku.

Od konce 90. let tak začínají být výstupy z řídicích jednotek standardizované. Pod zkratkou OBD (což je zkratka anglického On Board Diagnostics) se tak skrývá soubor norem ISO 9142, ISO 14230, SAE J1979 a SAE J1850. I když se výstupy z řídicích jednotek standardizovaly, automobilky nadále zůstávají u vlastních konstrukcí diagnostických zásuvek, takže pro různé značky je obvykle potřeba vlastnit i speciální konektor a přechodku.

Ačkoli se lze setkat i s univerzálními diagnostickými přístroji, se kterými se naučí pracovat i amatér, tak velké servisy samozřejmě využívají tovární systémy. „Originální diagnostika má díky datům „z fabriky“ mnohem přesnější údaje a dokáže odhalit závady a odchylky, na které jsou i ty nejlepší multiznačkové přístroje krátké. Ovšem v nesprávných rukou své výhody ztrácejí,“ vysvětluje Karel Starý, vedoucí servisních služeb Škoda Auto Česká republika.

Tím jsme trochu zabrousili do historie, ale vás asi hlavně zajímá, k čemu je tahle diagnostika dobrá a proč ji vaše auto potřebuje. Ačkoli svým způsobem auto potřebuje hlavně palivo a olej, tak právě pomocí diagnostiky lze zjistit, jak fungují prakticky všechny systémy vozu řízené elektronicky. Tedy prakticky všechno.

Když přijedete s autem do servisu na pravidelnou prohlídku, bývá právě napojení diagnostiky jedním z prvních úkonů. Mechanik se tak spojí s autem a zjistí o něm hned všechno podstatné. Je to zhruba stejné, jako by mu auto ukázalo svojí „občanku“ a zdravotní kartu. A protože hlavní řídicí jednotka vozu komunikuje se všemi elektronickými celky auta, postupným propracováváním se do hloubky diagnostického menu lze vytáhnout jednotlivá data o naprostých detailech. „Mnoho servisních úkonů už není jen o mechanice, ale také o celkové diagnostice vozu a řídicích jednotek jednotlivých součástí, případně základního nastavení nebo přehrání softwaru na základě neustálého vývoje a zdokonalování komponentů. S celou řadou úkonů tak bude mít neautorizovaný servis problémy,“ varuje Starý.

Auto si totiž do paměti ukládá různé chyby, které během svého provozu zaznamená. Ať už je to třeba nízký stav akumulátoru nebo nezápal směsi v motoru, všechno lze hned vyčíst, a lze tak přistoupit k odstraňování závady. Zdánlivě dobře fungující auto si v sobě může vozit dost chyb, které nemusí být na první pohled patrné. Některé jsou triviální a neohrožují motor a bezpečnost, jiné už na funkci auta vliv mít mohou.

Nejčastěji se tyhle chyby hromadí v autech, která nejezdí do profesionálních servisů a běžnou údržbu si třeba majitelé dělají svépomocí, případně nechávají servis dělat v dílně, kde se s diagnostikou nepracuje. Když pak auto zavítá do servisu s diagnostikou, často tam vyskočí i několik let staré chyby. „Samotná diagnostika pomáhá servisnímu technikovi rozpoznat případnou závadu, ale nenahrazuje jeho zkušenosti a schopnosti. Originální diagnostika Škoda je proto doplněna Řízeným vyhledáváním závad, které pomáhá k přesnému určení závady a jejímu odstranění. Přímé propojení originální diagnostiky s dílenskou příručkou ELSA Pro znamená, že technik má okamžitě k dispozici veškeré potřebné informace a může tak ihned přejít k opravě,“ dodává Starý.

Pomocí diagnostiky se auta také tzv. aktualizují. Ovšem dnes, stejně jako u kancelářské a domácí elektroniky, se i v autech začínají tyto aktualizace řešit připojením přes internet a není nutné kvůli tomu jezdit do servisu. Nicméně u starších typů aut tyto funkce obvykle dostupné nejsou a například úpravy řídicího softwaru či aktualizace programových funkcí se provádí právě přes diagnostiku. Většinou jsou to úpravy v rámci servisu, ale některé úpravy jsou placené, třeba aktualizace mapových podkladů či rozšíření některých komfortních a bezpečnostních funkcí.

Diagnostika tak může velmi pomoci tehdy, když kupujete ojeté auto. Obcházením ojetého auta v bazaru s rukama v kapsách stejně o skutečném stavu vozu nic nezjistíte. Naleštěné auto s nízkým stavem tachometru může mít nějaký vážný problém na motoru (vstřikovače pracující mimo své tolerance, nedokončené regenerace částicového filtru, problémy s inteligentním dobíjením akumulátoru apod.), zatímco trochu oťukané auto s kosmetickými vadami, ohmataným volantem a vyšším nájezdem může být jinak v naprostém pořádku bez chyb.

Už právě paměť závad může být dobrým vodítkem, jestli bylo o auto postaráno. Roky staré chyby svědčí o tom, že značkovou dílnu auto nevidělo ani nepamatuje. Případně byla zobrazená závada drahá na opravu a majitel to nechtěl řešit. Nejčastěji jsou to chyby kolem různých komfortních spotřebičů a nepotřebných věcí, třeba měniče CD. Ale když pak auto vyhazuje chyby kolem motoru nebo bezpečnostních systémů, bývá to horší vizitka.

Zkušený mechanik, který s diagnostikou umí pracovat, zvládne vyhledat opravdu velice užitečné hodnoty, které vám o autě prozradí všechno. Zjistit tak lze třeba četnost regenerací částicového filtru, plnící tlak turba (to se měří za jízdy nebo na válcové zkušebně), funkci vstřikovačů paliva a jejich korekčního množství a také třeba funkci automatické převodovky a dalších systémů.

Pověstnou třešničkou na dortu jsou pak informace o servisních prohlídkách, resetech servisních intervalů a paměť motohodin jednotlivých systémů, ze kterých lze odvodit například to, jestli auto jezdilo na předepsané prohlídky a jestli náhodou není stočené. Zatímco údaj na tachometru lze poměrně snadno změnit, paměť doby chodu různých trvale aktivních systémů zcela pozměnit nelze. A pak je tedy možné třeba z paměti palivového čerpadla vyčíst, že vůz s necelými 100 000 km na tachometru by měl průměrnou rychlost třeba jen 12 km/h. To je samozřejmě nesmysl, běžná auta mají průměrnou rychlost okolo 50 km/h.

Bez odborné pomoci a diagnostiky dnes skutečně ojeté auto dobře koupit nejde. Jsou samozřejmě modely a motorizace, u kterých jsou rizika menší, ale moderní auta se složitými elektronicky řízenými emisními systémy, které jsou na sobě závislé, bez této hloubkové kontroly nekupujte. Přitom ani značkové servisy nemají cenu kompletní prohlídky vozidla nějak přemrštěnou a obvykle se vejdete do pár tisíc korun. Když tedy kupujete auto třeba za 300 tisíc korun nebo víc, má taková investice do prověření rozhodně smysl. Navíc pokud je konkrétní auto slušné a za koupi stojí, servis vám rovnou udělá poměrně přesnou kalkulaci nezbytných oprav a investic.

Bez značkové diagnostiky se dnes ale neobejdou servisy ani při některých zcela běžných servisních úkonech. Už jen třeba výměna akumulátoru některých aut vyžaduje práci s diagnostikou, kdy je potřeba novou baterii do auta zaregistrovat. Vozy s tzv. inteligentním dobíjením akumulátoru, což jsou dnes prakticky všechny, se pak chvíli učí s novou baterií pracovat a jsou na to poměrně striktní postupy, jak to udělat správně. U některých modelů pak trvá kompletní registrace nové baterie i několik hodin.

Pomocí diagnostiky se ale také třeba resetují adaptace automatických převodovek, dvouspojkové převodovky po výměnách náplní či sad spojek také potřebují „proběhnout“ diagnostickým programem pro nastavení tolerancí nových dílů, jinak se spojky zase brzy zničí. Registrovat se musí také třeba nové vstřikovače. Inu, i když byste si zmíněné díly nadšenecky zvládli vyměnit svépomocí, bez značkové diagnostiky se stejně neobejdete.

Těžko přemlouvat někoho, kdo má auto už jen na dojetí a běžný servis si dělá sám, aby jezdil každý rok na prohlídky a nechával si auto „zdiagnostikovat“. Jestli ale chcete, aby vaše auto fungovalo dlouho spolehlivě, nezbude než mu tuhle „zdravotní prohlídku“ každý rok v rámci běžného servisu dopřát.

Stejně tak využijte služeb odborného servisu nebo specialisty na konkrétní značku, pokud kupujete ojetinu a nechcete si rovnou koupit pověstného zajíce v pytli, který s sebou vozí nějaký vážný nebo třeba jen otravný a komplikovaně řešitelný problém.