Článek
Asistenční systémy v dnešních vozidlech mají podporovat bezpečnost provozu, což ve spoustě případů rozhodně platí. Pak tu máme pomocníky, bez nichž by byl náš motoristický život stejný, ale také soubor hlídačů, kteří jsou natolik otravní, že je raději vypínáme.
Výzkumníci z Nizozemska shromáždili data z celého světa o účinnosti 28 automatizovaných asistenčních systémů pro řidiče ve vztahu ke snižování počtu dopravních nehod.
Moderní auta obsahují mnoho asistentů. Za některé jsme vděční, jiné proklínáme.
A řešili jak jednoduché informátory typu tlak v pneu, tak kamerové systémy, navigace, systémy sledování slepého úhlu, adaptivní tempomaty nebo třeba technologie samočinného brzdění.
Systémy byly nakonec rozděleny do čtyřech kategorií, a to podle úrovně kontroly a naléhavosti.
- informační systémy – nízká úroveň kontroly a naléhavosti
- varovné systémy – nízká kontrola a vysoká naléhavost
- zasahující systémy – vysoká kontrola a vysoká naléhavost
- systémy zvyšující pohodlí – vysoká kontrola a nízká naléhavost
A jaké bylo překvapení, když výzkumníci zjistili, že systémy umístěné v prvních třech kategoriích nehodovost buď neovlivňují, nebo lehce snižují. Totiž informace o tlaku v pneumatikách vás při řízení možná lehce uklidní, ale to je tak vše.
Zato asistent pro udržení v jízdním pruhu ukázal 19,1% snížení počtu nehod a systém sledování řidiče (ten otravný, který vypínáme) 14% snížení. Tyto systémy se ve studii umístily nejvýše.
Tempomatem vstříc nehodám
Standardní a adaptivní tempomat se staly jedinými systémy studie, které zvýšily možnost nehody. Standardní tempomat o 12 %, zatímco adaptivní o 1,8 %.
Je to snad tím, že by systémy nefungovaly? Ne úplně. Hlavním problémem bylo rozptýlení řidiče, protože tempomat řidiče zbaví určitých povinností a potenciálně může snížit jeho povědomí o okolí.
Tempomaty vyšly v nizozemské studii jakožto systémy zvyšující riziko nehody.
Adaptivní tempomat sice rovněž může teoreticky vést dokonce k ještě většímu rozptýlení řidiče, ovšem na druhou stranu systém umí detekovat do určité rychlosti jedoucí objekty nebo stacionární překážky. A reagovat na ně.
Například nouzovým brzděním, nicméně to podle nizozemské studie nemají úplně všechna auta, popřípadě ne všechna auta mají tento systém stejně účinný (rozsah rychlosti, rychlost zásahu…). To může zase vyvolat falešné přesvědčení, že vozidlo v krizi zastaví samo.
Celá závěrečná zpráva je samozřejmě několikastránková, plná složitých výpočtů, ovšem jasně ukazuje dvě věci. Tempomaty zvyšují nehodovost a odpovědnost má v konečném důsledku prozatím řidič. Proč prozatím? Protože s nastupující autonomií třetí úrovně se lehce mění pravidla hry i odpovědnosti.