Nová i ojetá auta prý nezdražují, naopak jsou levnější a dostupnější než před lety. Je to ale skutečně tak?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Poslední roky se stabilně mluví o tom, jak šlo všechno nahoru. Leccos skutečně podražilo, ovšem poslední analýza expertů ze skupinu Aures Holdings ukazuje, že to v rámci automobilů není zase tak divoké.

Je sice pravda, že taková Škoda Octavia byla před několika lety i o 200 tisíc levnější než teď, ovšem musíme vzít v potaz nárůst platů. Dnes podle Aures Holdings na pořízení auta dosáhne daleko více lidí než před několika lety, protože jim stačí méně průměrných platů. Do toho se cenovky na autech sice mění směrem vzhůru a roste také inflace, ovšem průměrná mzda prý roste rychleji.

Generální ředitel společnosti Petr Vaněček dává konkrétní příklad. „Základní Škoda Octavia 1.0 TSI 85 kW přišla v roce 2016 na 408 tisíc korun, což při průměrné mzdě 29 320 Kč znamenalo, že na ni padlo 14 platů.“

„Dnešní základ v podobě motoru 1.5 TSI 85 kW stojí 599 tisíc korun a stačí na něj o jeden průměrný plat méně.“

Druhým příkladem budiž rok 2007, kdy základní Škoda Fabia 1.2 HTP 44 kW stála 250 tisíc korun a stačilo na ni 11,5 průměrného platu. Dnešní základní čtvrtá generace s litrovým MPI o 59 kW stojí 399 900 Kč. Na ni postačí hrubých průměrných platů jen devět.

A pokračujeme zpátky do minulosti, konkrétně do raných devadesátek, kdy bylo nové auto jen pro majetné. V roce 1994 stála horká novinka Škoda Felicia 207 tisíc korun, ale průměrná hrubá mzda byla 7 tisíc korun.

Na „filetu“ jste tak potřebovali 30 platů, přičemž se zahrnutím inflace by takové auto dnes vyšlo na 638 tisíc.

Před listopadem 1989 byla situace vůbec divoká. Slušná Škoda Favorit vyšla na 84 600 Kčs, takže zájemce musel zaplatit 28 průměrných platů. Ze zohledněním inflace by cena dnes vyrostla na 1,2 milionu korun, za což v současnosti máte například řadu špičkových SUV.

Situace ohledně (ne)zdražování je stejná i u ojetých aut, kterých se v Česku ročně prodá více než trojnásobek ve srovnání s novými (220 tisíc nových vs. 750 tisíc ojetých). Důvody jsou podle Petra Vaněčka jednak cena a také okamžitá dostupnost ojetiny.

V roce 2019 stálo ojeté auto v průměru 227 tisíc, zatímco letos je tomu o 26 % více, tedy 287 tisíc korun. Dříve bychom potřebovali na průměrnou ojetinu 6,6 platu, zatímco teď 6,5 platu.

Pokud bychom započítali inflaci, tak by současná průměrná cena ojetiny měla být 310 tisíc korun. Průměrné stáří ojetin i jejich nájezd pak zůstal vesměs stejný – 10 let a 164 tisíc kilometrů.

Nakonec přidal Petr Vaněček příklad z vlastní branže. V roce 2015 stálo v AAA Auto pětileté Mondeo od Fordu s dvoulitrovým dieselem a 150 tisíci kilometry na tachometru rovných 200 tisíc korun.

„Dnes Mondeo z roku 2019, najetými 170 tisíci kilometry a stejným motorem – ale s modernější výbavou – nabízíme za zhruba 300 tisíc korun. Což téměř přesně pokrývá inflační nárůst, přepočítáno na průměrné platy je na tom letos prodávané Mondeo téměř stejně – sedm platů versus 6,8 platu,“ uzavírá Petr Vaněček.

Nakonec je třeba říct, že život se neskládá jen s koupě nového či ojetého auta a průměrného platu nedosáhne každý. Na druhou stranu se na příjemnou cenovou hladinu dostávají i ty ojetiny, které byly dříve pro mnoho lidí finančně nedosažitelné. A nemusí jít nutně o bazarové strašáky, dnes koupíte za čtyři platy slušný moderní povoz, co s pravidelnou péčí vydrží řadu dlouhých let.