Česko vyšlo z porovnání cen rychlonabíjení jako jedno z nejlevnějších v Evropě. Nejdráž je naopak v zemi elektromobilům zaslíbené

Jednou z nejlevnějších forem domácího nabíjení elektromobilu je pořídit si (lze i dotovanou) fotovoltaiku a živit akumulátor sluneční energií. Jenže když doma nabíjet nemůžete nebo třeba jen frčíte na nějakou delší cestu elektromobilem, nabízí se nabíjet na nějaké veřejné rychlostanici.

Tam jsou ceny pochopitelně rozdílné, ovšem Evropská observatoř pro alternativní paliva se rozhodla ceny v evropských zemích prozkoumat a zprůměrovat na 100 km. Výsledkem je levné Česko.

Pracovníci observatoře počítali náklady za nabíjení po dobu 25 minut každých 100 km na některé z dostupných veřejných stanic v zemi. A to stejnosměrným proudem (DC), tedy na rychlonabíječkách.

Referenčním elektromobilem pro výsledný graf byla zvolena Tesla Model 3, takže výsledky (ceny za 100 km dojezdu) jsou nejrelevantnější právě pro tento vůz.

Rovněž každý provozovatel stanice může mít i v různé denní doby různé ceny nabíjení. Tesla na svých Superchargerech například automaticky zvýhodňuje své vozy, ale spolu s dalšími operátory nabíječek láká na tarify s měsíčními platbami.

Nesmíme totiž zapomenout, že veřejné nabíječky jsou služba podobná jako třeba prodej benzinu. Byznys jako každý jiný.

V průměru jako úplně nejlevnější vyšel Island, kde 100 km nájezdu s Teslou 3 stojí v přepočtu 73 Kč. Jenže na Islandu platí elektromobily daně za ujetý kilometr, protože chybí peníze z daní za fosilní paliva.

Island je nicméně trochu z ruky, stejně jako druhé Portugalsko s průměrem 81 Kč a Finsko s průměrnou cenou 116 Kč. Čtvrté je právě Česko (139 Kč), následované Maďarskem (146 Kč), Slovenskem (161 Kč) a Polskem (169 Kč).

Zhruba uprostřed žebříčku jsou země jako Dánsko (222 Kč), Chorvatsko (224 Kč), Německo (224 Kč), Itálie (230 Kč) a Nizozemsko (232 Kč). Zejména v Dánsku, Nizozemsku a Německu je však spíše vyšší životní úroveň než třeba u nás.

Na spodu žebříčku, tedy průměrně nejdražší nabíjení na 100 km nájezdu s Modelem 3, pak najdete Kypr (247 Kč), Estonsko (252 Kč), Slovinsko (430 Kč) a vítězem je Norsko s průměrnou cenou 477 Kč za 100 km dojezdu nabitého na rychlonabíječkách. Na druhou stranu v Norsku (mekka elektromobility) jsou nabíječky na každém rohu a životní úroveň velmi vysoká.

Evropská observatoř pro alternativní paliva nabízí i detailní pohled na jednotlivé země, proto jsme podrobněji prozkoumali, jak je na tom Česko. Vybrali jsme z dat i vícero referenčních elektromobilů, takže porovnáme rozdíly mezi Teslou, Hyundaiem, Volkswagenem a Nissanem, vždy při nabíjení z 10 do 80 %.

Z z 10 na 80 % se Leaf nabil za 43 minut a přijal 27,3 kWh energie, která mu vystačí na 164 km. Nejlevněji šel u nás tento dojezd nabít za 165 Kč a nejdráž za 455 Kč. Průměrná cena za 164 km je pak 249 Kč, na 100 km poté 152 Kč.

Nabíjení z 10 na 80 % zabralo 50 minut a dodalo 27,44 kWh, které vystačí na 175 km. Nejlevněji tento nájezd šel nabít za 166 Kč, nejdráž za 460 Kč. Průměrná cena za 175 km vyšla na 250 Kč, na 100 km pak na 143 Kč.

Z 10 na 80 % za 25 minut. Za tu dobu nabito 40,25 kWh na dojezd 266 km. Nejlevněji šel tento dojezd nabít za 244 Kč, nejdráž za 671 Kč. Průměr za 266 km byl 367 Kč, za 100 km 139 Kč.

Nabíjení z 10 na 80 % trvalo 33 minut a dodalo 53,9 kWh energie na dojezd 315 km. Nejlevněji se tento dojezd nabil za 327 Kč, nejdráž za 899 Kč. Průměrná cena za dojezd 315 km byla 492 Kč, na 100 km pak 156 Kč.

Takže Česko není na veřejné nabíjení elektromobilů tak drahé, jak by se zdálo. Po skončení dotačního programu na naše silnice přibyde dalších šest tisíc elektrovozů, což jistě zvedne i vytíženost nabíjecích stanic. Otázkou zůstává, jestli to nějak zahýbe s cenami za nabíjení. Co myslíte?