Auto a mrazy: Jak spolehlivě nastartovat i v teplotách hluboko pod nulou, co natankovat, jak na námrazu na oknech. A ještě pár lidových rad

Tak už i k nám má dorazit tuhá zima a mrazivý arktický vzduch. Během několika dní mají teploty klesnout hluboko pod nulu. Pro provoz auta a motoristy to samozřejmě znamená menší (někdy i větší) komplikace. Ale pokud jste připravení, nic hrozného by vás nemělo potkat. Moderní auta jsou stavěná na to, že s přehledem fungují i v třicetistupňových mrazech.

Ale to platí jen tehdy, pokud jsou v dobrém stavu. Jelikož ale mnoho z nás na své auto zcela kašle, běžnou údržbu moc neřeší a maximálně jen jednou za čas vymění olej, nelze se pak divit, že vůz ráno nestartuje nebo zradí během cesty. Mrazy totiž ohrožují několik důležitých součástí. Takže co s tím?

Proč i zdravý motor v udržovaném autě hůře startuje? Problém je hlavně v oleji, který při velmi nízkých teplotách tuhne a zjednodušeně řečeno má větší odpor. Podrobně jsme si vlastnosti olejů popsali v našem několikadílném speciálu o olejích, takže vás odkážeme na něj.

V tomto speciálu jsme zmínili analogii se sklenicí medu. Při pokojové teplotě nejde med skoro vůbec zamíchat (má vysokou viskozitu), ale když ho ohřejete, začne být to míchání mnohem snazší. S olejem v motoru se to má podobně. I proto se značí různé zimní třídy olejů podle viskozity, tedy tekutosti, například 0W-20, 5W-30 či třeba 10W-40 a podobně.

Zjednodušeně platí, že zimní třída 0W má lepší čerpatelnost v nižších teplotách než třeba 10W. Jsou na to tabulky a uvádíme je i v našem „olejovém“ seriálu. Jen připomeneme, že i olej 10W dle normy SAE má maximální viskozitu 7000 mPa.s v -25 °C a čerpatelnost při viskozitě 60 000 mPa.s až v -30 °C. Pro běžné české zimy by tak měl bohatě stačit. S kvalitním olejem zimní třídy SAE 0W nebo 5W byste tak ani v teplotách pod -20 °C vůbec neměli mít problém. Tekutý bude dost.

Bateriím nízké teploty zas tak nevadí, nejvíce trpí v letních vedrech. To se z nich náplň odpařuje a klesá jejich kapacita. Nestačí se pak plně dobíjet a až přijde v zimě čas žhavení před startem a hlavně potřeba otočit motorem se ztuhlým olejem, už to baterie nedá.

Stav baterie lze spolehlivě ověřit jen zátěžovým testem v servisu, univerzální diagnostiky maximálně zjistí stejné hodnoty jako běžný multimetr, který jako kutil určitě doma máte. Není od věci používat pravidelně nabíječku, pokud nejezdíte často, případně naopak jezdíte jen krátké trasy a třeba pětkrát denně auto startujete a popojedete jen pár kilometrů. Baterie se totiž nestačí dobíjet a praxe říká, že musíte ujet zhruba 50 km, aby se baterka dostatečně dobila.

Při krátkých trasách omezte používání komfortních spotřebičů s vysokým odběrem elektřiny (vyhřívání sedadel, skel, mlhovky) a vypínejte systém stop/start. Pokud se o spolehlivost bojíte, vozte s sebou startovací kabely (a pak doufejte, že vám někdo pomůže) nebo si kupte záložní akumulátorový „booster“, kterým baterce pomůžete. Ale pozor, běžně dostupné boostery zcela mrtvou baterii často vůbec neoživí.

U benzinu se problému zamrzání bát nemusíte, aspoň tedy v našich klimatických podmínkách. U nafty je to horší. Ovšem od 16. 11. do 28. 2. se na našich pumpách prodává motorová nafta třídy F vyznačující se filtrovatelností do -20 °C. Některé pumpy nabízejí ale též tzv. arktickou naftu, která má filtrovatelnost až -44 °C.

U nafty je problém, že se v ní v silných mrazech tvoří krystalky parafínu a ty pak ucpou palivový systém, nejčastěji okruh palivového filtru (působí jako hráz, na které se velké krystaly zarazí). Auto pak prostě nestartuje, protože ke vstřikovačům nejde palivo. Výhodou je vyhřívaný palivový systém, ale ten nemají všechna auta.

Nejlepší je prevence. Palivový filtr asi narychlo měnit nebudete (i když u některých aut je velmi dobře přístupný, je to práce na pět minut), takže si aspoň dotankujte včas kvalitní naftu, případně rovnou zmíněnou arktickou. Lze zakoupit i speciální zimní aditiva, která filtrovatelnost nafty zlepšují a posouvají bod, kdy tuhne, do ještě nižších teplot. V redakci máme dobré zkušenosti se zimním VIFem, ale třeba máte i vy vyzkoušené nějaké jiné aditivum. Jelikož jsou ale předpovídané teploty do -20 °C, měla by snad běžná nafta stačit. Praxi, kdy se do nafty lilo pár litrů benzinu jako ochrana proti zamrzání, bychom u moderních dieselů s částicovými filtry a složitými systémy vstřikování rozhodně nedoporučovali.

Stejně jako je nafta zimní a letní, tak i LPG má v zimě odlišné složení. Zimní LPG má 60 % propanu a 40 % butanu, tedy obrácený poměr proti letní směsi. Propan se totiž lépe odpařuje (přesněji řečeno má pak výsledná směs nižší teplotu varu). Vozidlo, které je v dobrém technickém stavu, nebude mít s jízdou na LPG problém. Jen bude déle trvat, než se ohřeje systém, ve kterém se plyn odpařuje. Vůz tak bude mít vyšší spotřebu benzinu a také o trochu vyšší spotřebu plynu.

Myslete v mrazech na to, že tuhne olej také v převodovce a diferenciálech. Proto půjde řazení těžko, automatu se nebude chtít a diferenciálu také bude chvíli trvat, než se trochu ohřeje. Ale mnohem rizikovější jsou další kapaliny, především pak kapalina chladicí a rovněž náplň v ostřikovačích.

U ostřikovačů připomeneme, že velmi záleží na kvalitě kapaliny, ale také na okolních podmínkách. I když je uváděno, že je použitelná třeba do -20 °C, často stejně na oknech za jízdy namrzá, případně už nejsou ostřikovače vůbec schopné ji spolehlivě „poslat“ tam, kde je jí nejvíc zapotřebí. Zásobit se kvalitní nemrznoucí kapalinou do ostřikovačů je před zimní sezonou nezbytnost, můžeme to neustále opakovat, ale stejně to nikdo nedělá. Takže si pak kupujete předražené litrovky kapaliny do -40 °C na dálničních benzinkách.

Zatímco bez ostřikovačů se teoreticky nějak obejdete (maximálně budete muset čas od času zastavit a otírat okno ručně), tak bez chladicí kapaliny vůbec. Majitelé vzduchem chlazených aut mají o starost méně, ale běžná auta s chlazením vodou musejí samozřejmě mít tu vodu v kapalném skupenství. A to bývá někdy u nedostatečně udržovaných vozů problém.

Stav a schopnost kapaliny odolávat mrazu zjistíte hustoměrem, pomůže s tím každý servis. I dobře udržovaná auta mívají kapalinu odolávající sotva -30 °C, spousta z nás má kapalinu nekvalitní a naředěnou od neustálého dolévání vody z léta, takže jsme rádi, že netuhne pod -20 °C. Takže si na to dejte pozor. I když jsou proti tomu některá auta chráněná, tak zamrzlá kapalina může zničit motor (voda se totiž v mrazu roztahuje).

Ředění nafty benzinem: Jak už bylo řečeno výše, i když tato metoda mohla u některých aut fungovat jako ochrana proti zamrzání nafty, nelze ji u moderních vozů doporučit. Hrozí především poškození citlivých vstřikovačů, které se musí naftou mazat.

Zakrývání chladiče: U starších aut se to dělá běžně, ale u moderních s tím buďte opatrní. Pokud se auto neohřívá na provozní teplotu, problém bude jinde, nejčastěji v termostatu. Pozor také v městském provozu a kolonách. Motor, k jehož chladiči nejde vzduch, se snadno přehřeje.

Startování „se spojkou“: Tohle je trochu kontroverzní problematika. Navíc spousta moderních aut startování bez vyšlápnutí spojky ani neumožní. Ovšem axiální ložiska klikové hřídele by na to snad už měla být u těchto vozů připravená. Starším autům to ale může vadit. Platí obecně poučka, že pokud můžete startovat bez spojky, tak to dělejte. Zvyk, kdy se v mrazech vymačkávala spojka, vznikl hlavně v době, kdy byly velmi viskózní oleje a slabá baterie prostě motorem i převodovkou neotočila.

Ohřívání motoru na volnoběh: Dnešním autům tohle spíše škodí (ředění oleje benzinem u motorů s přímým vstřikováním) a rychleji se ohřejí při běžné jízdě. Metoda postupného zahřívání na volnoběh se týká spíše starých motorů s litinovými bloky a hlavami, které byly na prudké změny teplot velmi citlivé. A i tak se motor lépe prohřál při jízdě. Jen se prostě muselo jezdit velmi citlivě a opatrně. Ale zdrženliví s přidáváním plynu a otáčkami byste měli být i u moderních motorů, než se ohřejí.

Polévání oken horkou vodou: Na tohle pozor! Chápeme, že si chcete urychlit ranní přípravu auta, ale opatrně s tím. Stejně je nejprve nutné okna očistit od sněhu a větších kusů ledu škrabkou. Na námrazu, když už, tak raději použijte vodu velmi vlažnou. S tím by problém být neměl. A pak je nutné ji hned setřít, aby hned zase na okně nezmrzla.

Rozdělávání ohně pod převodovkou: Tohle je taková kuriozita, kterou se „baví“ především v Rusku a jiných zemích, kde bývají dlouhodobě extrémně nízké teploty. Zaprvé moderní auta mají na podvozku plastové zakrytování, zadruhé použitím kvalitních olejů lze tuhnutí kapalin předcházet. Takže ano, pokud máte starého UAZe někde v mongolské stepi, kde může být v zimě klidně -45 °C, ohýnkem pod diferenciálem a převodovkou si můžete pomoci. Ale u nás a moderního auta už to opravdu dělat nemusíte.