Článek
Kdo bydlí na horách ve vyšších polohách, ten to samozřejmě bude vidět jinak, ale pro většinu lidí z nižších poloh zima přichází později a přináší spíše běžné nepříjemnosti, jako je nutnost škrábat ráno namrzlá okna, sedět v promrzlé sedačce, svírat v rukou ledový volant, stát v koloně za mlhovkářem a čuchat jeho stařičký načipovaný diesel Euro 3.
Nebudeme se tak teď věnovat jízdě ve sněhu, která má svá specifika a posledních několik dekád se v nižších polohách týká jen několika dnů v roce. Jízdě na sněhu se navíc už věnoval kolega Jan Červenka, kdy popsal čtyři nejčastější chyby, které řidiči dělají. Tak si je můžete připomenout.
Přípravu auta nepodceňujte
Pro bezproblémový zimní provoz je potřeba věnovat trochu času přípravě auta. Není potřeba pod ním ležet v blátě. Zkontrolujte stěrače a v případě potřeby vyměňte stírací lišty, ať také z auta něco vidíte. Tenhle triviální úkon zvládnete sami. Zásobte se nemrznoucí směsí do ostřikovačů. Vypotřebujte starou letní a kupte si buď koncentrát, nebo už hotovou směs schopnou odolávat aspoň -20 °C. O tom, jak vybrat směs do ostřikovačů, jsme už také psali. Místo nákupu na benzinkách kupte směs buď online, nebo v běžném supermarketu. Bývá tam řádově levnější.
O přípravě auta jsme si už také několikrát psali, tak jen v kostce - dobré je zkontrolovat stav chladicí kapaliny a její schopnost odolávat mrazu. Chlazení motoru je pro spolehlivý (a pohodlný) zimní provoz v zimě důležité. Obvyklým zlobítkem bývá třeba termostat, kvůli němuž se pak auto nemusí ohřát na provozní teplotu a vůbec nebude topit.
V závislosti na podmínkách, kam se chystáte, také vozte v autě nezbytné pomůcky. Jedete na hory? Asi to bude chtít přibalit řetězy, lopatku, košťátko pro odmetání sněhu, kvalitní škrabku na okna a rovněž sprej pro rozmrzání zámků a těsnění dveří. Od věci nejsou ani startovací kabely či tažné lano…
Šetřete baterku
Nejčastěji nás v zimě trápí akumulátor. Paradoxně mu nevadí chlad, ale naopak letní vedro. Jenže až v zimě, kdy musí startér otočit promrzlým motorem a ztuhlým olejem, narazí slabá baterka na své limity. Stav baterie se dá samozřejmě změřit při zátěžovém testu v servisu, ale jakmile začnete mít se startováním problémy a nepomáhá ani pravidelné dobíjení doma pomocí nabíječky, bude potřeba baterku vyměnit. I na obyčejné auto stojí baterka dva až tři tisíce, vozy s variabilním dobíjením mívají baterky dražší, klidně i za pět tisíc nebo víc.
Užitečným pomocníkem se startováním auta se slabou baterií jsou tyto kompaktní „boostery“, ale berte je spíše jako nouzovku. Slabý akumulátor je potřeba vyměnit a také byste měli ověřit, že vám auto dobře dobíjí a nemáte někde nějaké parazitické proudy, které baterii vybíjí.
Zkuste také své autobaterii pomoci. Pokud používáte auto na velmi krátkých trasách a často ho startujete, omezte používání komfortních spotřebičů, jako je vyhřívání sedaček, volantu a také třeba mlhovek. Baterie nestačí na velmi krátkých trasách dobít spotřebovaný proud a obvykle platí, že potřebuje aspoň 30 až 50 km jízdy k plnému dobití. Pokud má auto systém stop/start, tak ho ručně vypněte. Každý vůz na to má tlačítko, případně je potřeba se proklikat v infotainmentu k příslušné položce. Ačkoli mají vozy naučené, že v případě slabé baterie stop/start odpojí, nelze na to moc spoléhat.
Neohřívejte moderní auto na volnoběh
Nekonečné jsou i diskuse o tom, zda má smysl auto nechávat stát na volnoběh a čekat, až se ohřeje, nebo jestli je nejlepší hned jet. Už jsme se tomu také věnovali v samostatném článku, který si můžete přečíst níže, tak si pojďme zopakovat to nejdůležitější, co se této problematiky týká.
Moderní vozy nemají stání na volnoběh a za studena moc rády a vlastně jim může škodit. Díky velmi dobré čerpatelnosti moderních olejů i v mrazech se motor s kvalitním olejem maže hned i za studena a nedělá mu problém fungovat (i když je dobré auto chvíli šetřit, než se ohřeje).
Motory s přímým vstřikováním benzinu pak trpí na fenomén ředění oleje benzinem, kdy se palivo vstřiknuté do válců nestačí odpařit a píst ho stírá do oleje. I proto je lepší motor ohřát co nejrychleji běžnou jízdou. Svody integrované v hlavě válců a mnohdy i elektrický příhřev chladicí kapaliny slouží k tomu, aby se auto začalo rychle ohřívat. A také začne rychle topit - mnohem dříve, než když ho necháte deset minut brblat na volnoběh, zatímco si doma dopíjíte kafe.
Umyjte si pořádně okna
A teď se dostáváme už k bodům, které jsou důležité hlavně pro bezpečný provoz. Jedním z nejčastějších neduhů českých řidičů je jízda s příšerně špinavými a zapatlanými okny. Vážně je takový problém si každý rok koupit nové stírací lišty za pár stovek? Vždyť půlka z vás z těch aut vůbec nemůže nic vidět, jak si po okně patláte šmouhy zpuchřelými a popraskanými gumičkami. Pravidelně také omývejte boční okénka a zrcátka, ať z auta vidíte do všech stran. Ty dvě tři minuty s hadříkem a čističem na okna vám snad jednou za čas neublíží.
Takhle to bohužel u většiny lidí vypadá - mají příšerně opatlané a ušmudlané čelní sklo zevnitř. Jízda proti nízkému sluníčku, což teď v zimě bývá přesně v ten čas, kdy všichni jezdíme do práce a z práce, je tak velmi nebezpečná.
Vedle čistoty okna zvenku ale myslete i na čistotu okna uvnitř. Na skle se usazuje prach a špína a za měsíc máte zevnitř na oknech nehezkou vrstvu mastnoty, která hází odlesky, a pak vás protijedoucí vozidla oslňují. Stačí dvě mikrovláknové utěrky a čistič na okna. Nastříkejte čistič oken na utěrku, pořádně umyjte okno a druhou utěrkou ho do sucha utřete. Čisté okno se vám také bude mnohem méně zamlžovat.
Se zamlžováním a výhledem souvisí také klimatizace. Její používání je proto dobré i v zimě. Nejenže je potřeba, aby se jednotlivé součásti systému klimatizace mazaly, ale klimatizace především pomáhá s odmlžováním zmíněných oken. Místo patlání oken papírovým kapesníkem nechte působit klimatizaci, ať vám okna odmlží.
Pozor na mostech a ve stínu
A nezapomínejme ani na pár užitečných rad pro samotné řízení auta. Nemusí nutně všude ležet sníh, aby to pekelně klouzalo. Nejrizikovější jsou hlavně mosty, které promrznou celé a může na nich být souvislá vrstva ledu, zatímco zbytek silnice je jen mokrý. Když pak na dálnici na takový mírně se stáčející most ve 130 km/h vjedete, auto vypochoduje do svodidel. Jedním typickým příkladem je například dálniční most na 10,5 km D6 nad železniční tratí 120 u Pavlova, kde je snad každé mrazivé ráno nějaká nehoda přesně z tohoto důvodu.
Podobně riziková jsou i místa ve stínu, kam se slabé sluneční paprsky nedostanou. Stačí jet v zimě třeba nějakou alejí a pod každým stromem bude vozovka namrzlá. Právě tyto skokové rozdíly přilnavosti jsou nebezpečné, neboť se na ně špatně adaptuje. Když to klouže všude, řidič se přizpůsobí. Ale když vyjedete a vozovka je jinak celou cestu bez problémů sjízdná, snadno se i zkušený řidič na takové namrzlé plotně dostane do problémů.
Klouže to i na zimákách
Bohužel se ve všudypřítomné mediální, policejní a politické masáži „dopravních expertů“ o nutnosti a povinnosti zimních pneumatik ztrácí informace, že na namrzlé silnici to prostě bude klouzat vždycky a že zimáky nezaručují, že i na náledí či jinak velmi kluzké vozovce můžete letět, „jako by se nechumelilo“.
Zimní pneumatiky sice lépe fungují na ledu, ale nemůžete čekat, že auto zastaví na metru, jako by bylo sucho. To, že máte na voze kvalitní zimáky, ještě neznamená, že vám to nikde neuklouzne.
Vždycky je potřeba kluzké vozovce přizpůsobit rychlost a styl jízdy. Sice je pravda, že zrovna na náledí budou kvalitní zimní pneumatiky fungovat lépe než letňáky, ale auto nezastaví na metru, jako by bylo sucho. Ideální je si někde v klidu na volné ploše vyzkoušet, jak se vozidlo chová a co dělá, když to hodně klouže. Jako řidiči byste měli znát hranice schopností svého vozu. Naučení se správných reakcí ale vyžaduje pravidelný trénink, takže kdo bere řízení auta vážně, určitě mu doporučíme profesionální školu smyku. Pro začátek stačí si ale najít nějaké prázdné parkoviště a zkusit na ledu či sněhu prudce brzdit nebo škubnout volantem. Uvidíte, co to s autem (ne)udělá.
Čtyřkolka vás před průšvihem nezachrání
I permanentní pohon všech kol se hodí především k tomu, abyste se vyhrabali ze sněhu nebo bláta někde v kopci. Potenciál čtyřkolky pak využije jen velmi zkušený řidič. A i proto většina moderních čtyřkolek po rozjezdu z místa stejně pohon obou náprav rozpojí. Rychlejší v zatáčkách se čtyřkolkou nebudete. A rozhodně auto s pohonem 4 × 4 nezpomalí před zatáčkou lépe.
Také se proberte ze své iluze, že pohon všech kol na vašem autě je bezpečnější, že vás zachrání před smykem a podobně. Jediná zásadní výhoda čtyřkolky je v tom, že má lepší počáteční trakci, takže se na kluzké silnici lépe rozjedete. Auto tak lépe nabere rychlost, ale nebude lépe brzdit a lépe zatáčet. Naopak - srovnatelný vůz s pohonem jen jedné nápravy je lehčí a zatáčku projede díky menší setrvačné hmotě vyšší rychlostí (byť nepatrně).
Většina moderních čtyřkolek navíc funguje jen při rozjezdu a při překročení určité rychlosti se pohon druhé nápravy odpojí (šetří to namáhání systému a emise). Stejně tak se pohon kol rozpojí, jakmile se aktivuje ABS nebo ESP. Samozřejmě existují vozy s permanentním spojením kol, například některá audi nebo subaru. Ale jejich potenciál využije jen velmi zkušený řidič a způsobem, který bychom v běžném provozu označili za poněkud agresivní a nezodpovědný.
Takže si to shrňme - ano, čtyřkolka vám pomůže, abyste vyjeli do zmrzlého kopce. Ale rozhodně vám nepomůže, když jako „hovado“ přiletíte do zatáčky pokryté ledem.