Nebuďte nebezpeční sobě a ostatním a seřiďte si světla

Znáte to asi všichni. Proti vám jede ve tmě auto a vy nevíte, jestli svítí dálkovými nebo má jen tak strašně neseřízená světla. Obvykle na probliknutí dálkovými reaguje řidič takového vozu rovněž vyblikáváním, takže vy víte, že má jen opravdu neseřízená světla. Vy si tak uděláte do notýsku další čárku do kolonky „zas jeden blbec na silnici“ a jedete oslněni dál.

Takových aut potkáváme denně desítky a stovky. Spíše je vzácnost potkat někoho, komu světla svítí normálně a neoslňují vás. Teď úmyslně vynecháváme samostatnou kategorii „mlhovkářů“, což je zřejmě nějaký jiný živočišný druh s nedostatečně vyvinutým smyslovým centrem.

Řidiči s neseřízenými světly ale neškodí jen ostatním, škodí také sobě. Hůře vidí a oslňováním ostatních řidičů si zadělávají zejména na nějaké úzké silnici na vlastní problém, že protijedoucí řidič nezvládne řízení, případně bude na oplátku oslňovat je. Ale chtít po lidech trochu té vzájemné tolerance a spolupráce je asi už příliš…

U světel se potkávají dva protichůdné požadavky: osvětlit dostatečně co největší plochu vozovky a prostoru kolem ní co nejvyšším možným světelným výkonem, ale zároveň neoslnit ostatní účastníky provozu.

Zatímco u tzv. dálkových světel lze hlavně ten první požadavek splnit vcelku úspěšně bez problémů, u světel tzv. potkávacích je to už horší. Nesmíme oslňovat především protijedoucí řidiče (potkáváme je, proto se říká světlům potkávací), ale zároveň chceme vidět dostatečně daleko.

S tím, jak začala být auta rychlejší, se začal na výkon světlometů klást důraz. Zároveň bylo potřeba neoslňovat ostatní řidiče, takže už zhruba v 50. letech minulého století se začalo pracovat s tzv. asymetrickým rozdělením světelného paprsku a začaly se připravovat normy. Už od roku 1958 jsou v platnosti první jednotné normy a mezinárodní úmluvy, upravující použitá světla na vozidlech. Technologie automobilových světel se samozřejmě posunula kupředu, hlavně v poslední době s rozmachem LED světlometů, které znamenají v oblasti osvětlení opravdovou revoluci.

Dříve jsme se tak na autech setkali jen s asymetrickým rozdělením svítivosti předních světel, kdy v našich podmínkách jsou světla nastavena tak, aby pravé světlo svítilo dál a do strany, zatímco levé ke středu vozovky je více sklopené, právě aby nebyli oslňováni řidiči protijedoucích vozidel.

Postupně se začala objevovat adaptivní světla měnící světelný kužel v závislosti na rychlosti a podmínkách (pro jízdu na dálnici, v obci, za deště a podobně), natáčecí světlomety se svícením do zatáček jsou dnes už standardem i u některých vozů nižších tříd. Moderní LED světlomety dokonce pracují s přední kamerou, umí zastínit protijedoucí vozidla, a brání tak jejich oslnění.

U konvenčních světel se žárovkami a výbojkami, případně i „neadaptivních“ LED světel, která nepracují s kamerou a senzory protijedoucích aut, je ale potřeba myslet na pravidelné seřizování světel. Jednou věcí je servisní seřízení pro správný tvar světelného kužele, druhou pak možnost seřídit sklon světel přímo z vozidla.

„Technologie osvětlení vozu urazila pořádný kus cesty. Mnozí řidiči si možná ani neuvědomují, jak moc se výkon světlometů a jejich technické řešení za poslední dvě dekády změnilo. V posledních letech upouštíme od klasických halogenových žárovek a přednost dostávají výkonnější a trvanlivější LED světlomety. S tím jde ruku v ruce i změna v údržbě, zvláště u LED světlometů je zapotřebí pokročilejší vybavení na jejich seřizování. Proto doporučuji u vozů s LED světlomety navštěvovat autorizované servisy, které jsou na jejich údržbu plně vybaveny,“ říká Karel Starý vedoucí servisních služeb Škoda auto Česká republika.

Automatickou regulaci sklonu světel nemají všechna moderní auta a dokonce ani všechna ta, která mají xenonové výbojky nebo diody. To upravuje technický předpis a některé automobilky záměrně použijí sice modernější technologii světel místo žárovek, ale snížený světelný výkon, aby vůz nemusel mít povinně dražší a komplikovanější automatické nastavování sklonu. Sklon se tak nastavuje stále ručně od řidiče.

K čemu je to dobré? Když třeba naložíte zavazadlový prostor, připojíte vlek nebo si vám dozadu sednou dva urostlejší kamarádi, těžiště vozu se posune a auto si lidově řečeno „kecne na zadek“. Tím se změní geometrie sklonu světel a vy pak při jízdě se zadními tlumiči těsně nad dorazy oslňujete všechny ostatní, protože vaše světla svítí moc vysoko. Typickým hříšníkem v provozu jsou řidiči jedničkových Fabií Combi, což je auto s mimořádně výkonnými světly. Při zatížení vozidla je potřeba si tedy světla sklopit v dostatečném rozsahu.

Světla je dobré sklápět například i při vyjíždění dlouhého stoupání někde v horách, kdy akcelerujete z utažených zatáček. Váha vozu se přesouvá při akceleraci dozadu, a světla tak svítí opět příliš vysoko. Když na vás ostatní řidiči blikají, tak je to poměrně jasný signál k tomu, že si máte světla sklopit o kus dolů.

Vozy se samočinnou regulací sklonu světel by tohle měly mít vyřešené, ale bohužel je samočinná regulace technická složitost a elektronika auta málokdy řekne, že něco není v pořádku. Kontrolka se většinou nerozsvítí, problém odhalí až diagnostika. Nejčastěji selžou senzory zatížení nápravy (jeden je vpředu a druhý vzadu). Výsledkem je pak u některých aut to, že xenony „spadnou“ do nejnižší bezpečnostní polohy a automatická regulace sklonu nefunguje. A vy se divíte, proč vám auto svítí jen asi metr před kapotu.

Průběžně je ale potřeba světla seřizovat i mechanicky. Během provozu jsou světla vystavena otřesům a světelný kužel ovlivňuje třeba i stav podvozku, tlumičů a pružin. Ovlivní ho i huštění pneumatik a samozřejmě zmíněné zatížení vozidla. Kontrola a případné seřízení by se mělo provádět buď při každé servisní prohlídce, nebo alespoň jednou za dva roky na STK. Používá se na to poměrně jednoduchý optický přístroj, tzv. regloskop (koupit si můžete i vlastní, nejjednodušší stojí asi 11 tisíc korun bez daně), který simuluje dříve běžně používanou metodu měření poklesu paprsku na desetimetrové vzdálenosti u kontrolní stěny.

Je na to technický předpis (podrobnostmi vás zatěžovat nebudeme) a tento přístroj vlastně jen zkresluje pomocí čoček paprsek tak, aby na menší ploše vykreslil požadovaný tvar. Technik pak pomocí vhodného nářadí na světlometech nastaví správný sklon a rovněž úhel vlevo nebo vpravo. Každé auto má předepsaný sklon v základním nastavení, uvedeno to bývá nejen v návodu k obsluze, ale i přímo na světlometu. Pokud je tam uvedena například hodnota 1 %, tak na deseti metrech má být světelný paprsek vychýlen o 10 cm. Tolerance je jen 3 cm.

Seřízení by se mělo provádět na vozidle se správným tlakem pneumatik a s řidičem za volantem, aby se simulovalo co možná nejvěrohodnější rozložení váhy vozidla. Slušně vybavený servis si se seřízením světel poradí hravě za pár minut a je dobrým zvykem, že vám na STK světla seřídí v rámci prohlídky. Jestli vás kvůli světlům vyhodí, tak spíše proto, že používáte neschválené doplňky a prvky, případně jsou světla poškozená mechanicky. Právě seřízení světel pomocí optického přístroje je jedním z nejjednodušších servisních úkonů.

Proto si na STK seřízení světel vyžádejte, když už se provádí kontrola. Chtějte to také po svém servisu, protože ten příplatek je opravdu malý, většinou je to dokonce zahrnuto i v ceně běžné prohlídky vozidla. U vozů s automatickou regulací sklonu pak nechte odstranit případné závady na mechanismu.

Obvykle přestanou fungovat snímače regulace sklonu světlometů na nápravách (kus v druhovýrobě stojí zhruba tisícovku, originál zpravidla vyjde tak na dva až dva a půl tisíce), samotný mechanismus naklápění světel bývá v autech obvykle docela spolehlivý. U některých aut se ještě musí v diagnostice zadat rekalibrace nastavení sklonu světel do základní polohy a pak se teprve provede servisní mechanické seřízení.

U moderních plně automatických světel s diodami se pak vedle měření světelného paprsku provádí ještě kalibrace čidel a kamery. To už je pracnější činnost a bez diagnostiky a specializovaného vybavení se obvykle neobejdete. Ale značkový servis by si s tím měl poradit hravě.

Na závěr uvedeme ještě pár doporučení, jak z auta dobře vidět. Především udržujte v čistotě okna a to nejen zvenčí, ale také uvnitř. Čisté sklo bez mastných fleků nehází odlesky a neláme světlo, takže výhled je pak mnohem jasnější a protijedoucí auta vás tolik neoslňují. Snažte se také nedívat přímo do světel protijedoucích aut a miřte pohledem spíše k pravému okraji vozovky. Pokud vás protijedoucí auto oslňuje, že nic nevidíte, nezbývá než brzdit a klidně i zcela zastavit, protože očím trvá několik sekund, než si po oslnění přivyknou na nižší intenzitu světla. A v rychlosti třeba 80 km/h za tři sekundy ujedete 66 metrů.