Článek
Mediálně jsou hořící auta vděčné téma. Ve zprávách je jim věnováno hodně prostoru, až má člověk pocit, že jsou požáry vozů na denním pořádku a každý den cestou do práce musí potkávat jedno hořící auto za druhým, jako by to bylo normální. Není, ale na druhou stranu také nejde o tak ojedinělé incidenty, jak jste si možná mysleli.
Víc, než byste čekali
V České republice podle statistik hasičských sborů ročně shoří kolem dvou tisíc vozidel – tedy zhruba pět denně. Na dopravní nehody přitom připadá zhruba osm procent všech požárů v dopravě, dalších více než deset procent připadá na úmyslné zapálení.
Nejčastější příčinou požárů jsou tak technické závady – buďto jde o netěsnosti palivového vedení, nebo vady elektroinstalace. Ty mohou být způsobené například opotřebováním či selháním některých součástek (na což může mít vliv i horko, resp. extrémní teploty obecně), případně zanedbáním údržby nebo jejím špatným provedením.
Sama od sebe nehoří
Automobilky auta testují v extrémních podmínkách v poušti a laboratořích, takže se nemusíte bát, že při skoro čtyřicetistupňovém vedru by vůz začal samovolně hořet. Značky dokonce testují automobily v komorách, kde je doslova pečou například při více než sedmdesáti stupních po dobu několika hodin. Samo od sebe auto tedy na sluníčku hořet nezačne (nicméně extrémní horka riziko pochopitelně zvyšují). Musí se vždycky něco stát, především musí dojít k technické závadě.
Nová auta se při vývoji vystavují extrémním podmínkám na mnoho hodin, aby se zajistila jejich odolnost za všech situací.
Jak může začít auto hořet?
Jak již bylo řečeno, nejčastějším důvodem bývá nějaká vážná závada na palivovém vedení k motoru, kdy se poruší přívod paliva a palivo začne unikat na motor a hlavně horký výfuk. Tady jsou nejohroženější naftové motory, kdy se nafta vznítí sama i při relativně nízké teplotě, zatímco benzin se nejspíše jen odpaří a potřeboval by k zapálení jiskru. Ale závodníci moc dobře znají, že i benzin může od horkého výfuku snadno chytnout.
Nejčastějším důvodem požáru auta je závada na palivovém systému. Vozy ale mohou hořet i při vážných nehodách. Riziková je také vadná elektroinstalace či jiná mechanická závada, kdy uniknou provozní kapaliny například na horký výfuk.
Záleží ale na množství. Pár kapek nemusí způsobit nic, ale litry benzinu vzplanou velmi ochotně. A nafta ještě ochotněji. Teplota vznícení (tedy nejnižší teplota, při které se optimální směs par nebo plynů dané látky se vzduchem za předepsaných podmínek vznítí) je u benzinu 280 °C, u motorové nafty je to ale jen asi 210 °C (někde se uvádí dokonce i 180 °C). Některé oleje a jiné kapaliny mají tuto teplotu ještě nižší, tak pozor i na úniky ostatních provozních kapalin kolem horkého výfuku či elektroinstalace.
Dalším častým důvodem samovolného vzniku požáru bývají závady elektroinstalace, kdy se například prodřou kabely, spálí nějaký elektromotor či prostě dojde ke zkratu na vedení, například u akumulátoru. Americký úřad NHTSA monitorující bezpečnost provozu uvádí, že za plnou pětinou požárů aut je vadná elektroinstalace. Jen asi pět procent požárů je důsledkem dopravní nehody, naprostá většina požárů aut (přes 60 %) vzniká kvůli závadě palivového systému.
Auto tak zpravidla chytne kvůli technické závadě, často plynoucí z nesprávné či zcela opomíjené údržby vozu. Ale důvodem může být i vadná konstrukce. Svého času se řešila kauza hořících citroënů (což zas byla voda na mlýn všem kritikům kvality francouzských aut), ale riziko vzniku požáru kvůli nějaké konstrukční vadě dopadá pravidelně na všechny automobilky (dokonce se to přihodilo i Porsche). Pokud se nějaký takový problém či jen možné riziko objeví, automobilky postižená auta raději svolávají do servisů. Z velké většiny případů je to jen přehnaná opatrnost, ale jistota je jistota.
Pozor na suchou trávu!
Na co si ale dejte velký pozor, je to, kde své auto parkujete. Když se tedy rozmyslíte, že pojedete někam k vodě a vjedete do vysoké suché trávy, to si opravdu koledujete. Od horkého výfuku (především katalyzátoru) může tráva začít hořet. Chytnout může i od rozpálených brzd, ale tak horké je snad mít nebudete.
Od koncovky výfuku tráva jen tak nechytne, ale pokud má vaše auto katalyzátor umístěný dole, daleko za motorem, je to docela rizikové místo. Pozor tak na parkování v suché trávě.
Své parkovací místo tak vybírejte trochu pečlivěji. Zastavit ve vysoké trávě tedy opravdu není dobrý nápad. I když mají moderní auta kvůli emisním normám katalyzátory vysoko blízko motoru (aby se rychle ohřály), tak některé starší vozy je mají dál, nízko nad zemí. Katalyzátor může mít teplotu i přes 400 °C (kolem této teploty pracuje s nejvyšší účinností). Suchá tráva nebo sláma ale hoří i při teplotách hodně pod 300 °C.
Zapálit ho můžete i vy
Kuřáci si často neuvědomují, jakému riziku se za volantem vystavují. Stačí trocha horkého popela spadlého na látkovou (plastovou) sedačku a mohou zažít pěkně horké chvilky. Doslova. Také nechávat zapalovač za oknem v rozpáleném autě není kdovíjak chytrý nápad.
Další „šanci“ zapálit si auto svépomocí můžete mít i při domácích opravách, když vezmete do ruky svářečku nebo rozbrusku. Sice v dobré víře autu pomoci, jenže bez dokonalé znalosti problematiky nebo dostatku opatrnosti mu spíš ublížíte.
Co dělat a jak auto uhasit?
Když zjistíte, že vaše auto začalo hořet, tak je už většinou pozdě. Samozřejmě záleží, co hoří a jak.
Pokud zpozorujete, že se vám kouří zpod kapoty, tak zastavte na bezpečném místě u krajnice a urychleně opusťte vozidlo.
Okamžitě také volejte hasiče (150, případně univerzální 112). Ti sice přijedou až za několik (spíše desítek) minut a primárně proto, aby dostali požár pod kontrolu, než aby vám stihli zachránit auto, ale bez jejich pomoci se to určitě neobejde (také kvůli řízení dopravy a odklízení vraku).
Malý hasičák, který někteří v autě vozíme, obvykle nestačí na rozsáhlejší požáry. Když začne něco v autě hořet, musíte ho použít správně a včas. Než ale zjistíte, že vaše auto hoří, než zastavíte, než se dostanete k hasičáku… drahocenné sekundy ubíhají.
Rozhodně neotevírejte kapotu, abyste se podívali, co vám kde začalo hořet - jen k požáru pustíte víc vzduchu (a tím ho rozdmýcháte) a ještě se u toho spálíte.
Hledat ohnisko požáru má smysl, jen pokud máte při ruce hasicí přístroj. Ten ostatně doporučujeme vozit všude s sebou – když nepomůže přímo vám, můžete s ním někdy pomoci vy někomu jinému.
Velký hasicí přístroj s sebou často vozí řidiči autobusů, kamionů a dodávek. A v krizových chvílích s ním také často a velmi ochotně přispěchají na pomoc (díky vám za to!).
Hoří elektromobily častěji?
Stručně: Ne. Jejich požáry jsou však oblíbeným tématem všech odpůrců elektromobility, a proto jsou často a intenzivně medializované, ale fakticky k nim dochází jen zcela výjimečně. Svou roli v této statistice však hraje i fakt, že jich po silnicích nejezdí ještě tolik a jde o velmi nová, nepříliš opotřebovaná auta, na která většinou nesáhli nekvalifikovaní samozvaní opraváři.
Elektromobily nehoří častěji. Ale protože jsou jejich požáry široce medializované, vyvolává to pocit, že přinášejí mnohem větší riziko. Spíše se požár jejich baterie velmi obtížně hasí.
Spíš než při jízdě může elektrifikované auto (EV nebo PHEV) začít hořet při nabíjení. Vysoký proud tekoucí do auta několik hodin zatíží elektroinstalaci, některé komponenty se tak mohou přehřát a vznítit se. Pokud si tedy doma chcete zařídit nabíjecí konektor, nechte wallbox nainstalovat profíky, kteří vám rovnou zkontrolují všechny rozvodné komponenty.
Pokud už elektromobil začne hořet, je to vážný problém kvůli intenzitě požáru a (ne)schopnosti ho uhasit. Baterie totiž hoří i bez přístupu kyslíku a zatímco benzinové nebo naftové auto hoří „chvíli“ a podaří se ho běžnými metodami uhasit, u elektromobilu je to obtížnější a bez potřebné techniky se jen požár kontroluje a čeká se, až vůz dohoří. A to může trvat i celý den, nebo i déle. Hasiči však spolu s automobilkami hledají cesty, jak toto riziko minimalizovat.