Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Určitě to znáte. Jedete po přehledné silnici devadesátkou a dojedete někoho, kdo se táhne jako smrad pod rychlostním limitem. Tak se ho při první vhodné příležitosti rozhodnete předjet, a když dáte blinkr a vybočíte s plynem na podlaze do protisměru, dotyčný začne zrychlovat. Jeho ego neunese, že by ho někdo předjel.
Jenže ona to není žádná sranda, protože vám bere důležité metry a sekundy potřebné k provedení předjížděcího manévru a zbytečně tím akorát vyvolává nebezpečnou situaci, která může skončit opravdu velkým průšvihem. Nehledě na to, že si takový jedinec koleduje o ránu do nosu při první příležitosti, protože si ji za takové jednání zaslouží.
Bránit někomu v předjíždění najížděním na prostředek a náhlým zrychlováním je jedna z největších nezodpovědností, jakou může někdo v provozu udělat. Je to nebezpečné pro všechny kolem a ve finále tím můžete někoho zabít. Nehledě na to, že si koledujete o pořádný flastr při zásahu policie.
Zákon hovoří jasně
Nejprve se podíváme, co říká zákon 361/2000 Sb., tedy Zákon o provozu na pozemních komunikacích.
§ 11 odst. 1: Na pozemní komunikaci se jezdí vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky, pokud není stanoveno jinak.
§ 17 odst. 4: Řidič předjížděného vozidla nesmí zvyšovat rychlost jízdy ani jinak bránit předjíždění.
§ 31 odst. 1: Je-li to nutné k odvrácení hrozícího nebezpečí, dává řidič zvukové výstražné znamení. Mimo obec může řidič dávat zvukové výstražné znamení i tehdy, je-li to nutné k upozornění řidiče předjížděného vozidla.
(2) Místo zvukového výstražného znamení smí řidič dávat světelné výstražné znamení krátkým přerušovaným rozsvícením dálkového světla nebo přepínáním potkávacích a dálkových světel; k upozornění řidiče předjížděného vozidla je smí dávat i v obci.
Jsou situace, kdy někdo prostě musí jet pomalu a zabírat skoro celou silnici. Třeba zemědělská technika, nákladní auto převážející bagr a podobně. I ti se ale (většinou) snaží umožnit rychlejší dopravě bezpečné předjetí.
Ještě připomeňme vysvětlení základních pojmů, co znamená „nesmět ohrozit“ a „nesmět omezit“:
Nesmět ohrozit znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nevzniklo žádné nebezpečí.
Nesmět omezit znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nebylo nijak překáženo.
Z výše uvedeného je patrné, že musíte jezdit vpravo a pokud možno u kraje. Tím, že se nalepíte na středovou čáru, zatímco vpravo vedle vás je místo na druhé auto, se zaprvé dopouštíte přestupku a zadruhé naprosto zbytečně omezujete ostatní, kteří chtějí (a mohou) jet rychleji.
Zákon také přímo zakazuje zvyšovat rychlost nebo třeba najíždět ke středové čáře, jakmile vás někdo předjíždí. Typicky se tohle děje na konci obce. Když už vás někdo začal předjíždět, tak s tím zrychlováním z padesátky prostě počkejte. A nedivte se, když na vás v tomto případě někdo začne troubit. V takové situaci je totiž použití výstražného znamení druhým řidičem dovoleno.
To vám tak vadí, že vás někdo předjíždí?
Řidiči předjíždí jiná auta z několika důvodů. Tím hlavním bývá, že chtějí jet rychleji a nechtějí jet za někým, kdo není schopen (nebo nechce) udržovat vyšší tempo. Od toho je právě institut předjíždění zaveden, aby si každý mohl jet podle svých potřeb. Vůbec tak nechápeme uvažování některých jedinců, kterým vadí, že je někdo začne předjíždět, a začnou mu v předjíždění třeba právě náhlým zrychlením bránit.
Když jedete výrazně pomaleji než okolní provoz, tak se nedivte, že vás chtějí ostatní za každou cenu předjet. Bránit v předjíždění nesmíte ale ani těm, co jedou podstatně rychleji.
Zkuste se nejprve zamyslet nad tím, jestli byste třeba na té silnici nedokázali jet rychleji, když to dokáže první generace Fabie na čínské stlačené tmě. Většina lidí se do předjíždění nepouští, když kolem jedou ostatní zhruba normálně a nijak ostatní neomezují.
Ale když někdo opravdu „jede jako s hnojem“ hluboko pod rychlostním limitem i na rovné přehledné silnici při dobrých povětrnostních podmínkách, ještě ideálně nalepený u středové dělicí čáry (nebo třeba i uprostřed užší silnice), nutí to opravdu člověka přemýšlet nad tím, jak se někdo takový může na provozu po veřejných komunikacích podílet. Kdo někdy jel třeba po obchvatu Kolína, určitě tam někoho takového potkal.
Když se někdo vleče nesmyslně pomalu, tak ho pak ostatní předjíždí často i v místech, kde je to zakázáno (i když je tam z daného směru dobře vidět). A bohužel i v místech, kde moc vidět není.
Jenže tenhle fenomén náhlého zrychlování při předjíždění se netýká jen běžných silnic, kde je opravdu velmi nebezpečný, ale i dálnic. Dnes a denně potkáváme jedince, kteří jedou sto až sto deset… Ale jakmile je začnete vy s tempomatem nastaveným na 130 km/h předjíždět, náhle zrychlí, že se před ně ani nedokážete zařadit.
To jim to najednou jede až teď? A proč zrychlují, když můžou dál jet svojí stovkou na spotřebu? Většinou tím nikomu nevadí, když jedou aspoň rychleji než kamiony. Ano, jsou i tací, kteří jedou sotva osmdesát, že je musí předjíždět i nákladní auta. Jelikož ta ale nemohou nad dovolených 80 km/h zrychlit, musí se pak zase zpátky zařadit, když dotyčný najednou zrychlil. Úplně se dokážeme vžít do situace řidiče kamionu, ve kterém se musí z takového silničního nemehla vařit krev.
Sledujte zrcátka! Pokud se vy sami chystáte pomalejší auto vpředu předjíždět, tak pozor, jestli už náhodou zezadu někdo nezahájil předjíždění a nejede rychleji. To samé platí i na dálnici o autech v levém pruhu.
Ačkoli to může vypadat, že se vždy jedná o úmysl, nemusí to být úplně pravda. Po silnicích se bohužel pohybují „řidiči“, kteří nějakým záhadným způsobem nabyli oprávnění řídit motorové vozidlo, aniž by k tomu měli patřičné předpoklady a schopnosti. Většinou vůbec netuší, co se kolem nich děje.
Nesledují provoz, zrcátka, značky, profil silnice a pak jsou překvapeni, když je někdo počastuje klaksonem, protože začnou zničehonic dělat nějakou nelogickou neuváženost. Například že najednou začnou zrychlovat, protože právě dokončili hlubokou filozofickou debatu se spolujezdcem, podívali se na tachometr a zjistili, že jedou na dálnici v prostředním pruhu osmdesát pět.
Hodnocení nechte na policii. Vy se starejte o sebe
Jsou i tací, kteří zrychlují úmyslně a ostatním v předjíždění brání proto, že si myslí, že se v daném místě předjíždět nemá nebo se nesmí jezdit rychleji. To sice může být pravda, ale tím, že schválně budete někoho vybržďovat a tzv. si ho „vychutnávat“ tím, že pojedete ještě pomaleji (třeba 40 km/h na padesátce mimo obytnou zástavbu daleko za skutečnou hranicí obce), situaci na silnici nezlepšíte. Jestli chce někdo jet rychleji, tak to přece není váš problém, ne? On ať si jede, vy si dál jeďte svým tempem, které považujete za komfortní.
Bacha na motorkáře! Mají výhodu v tom, že jim motorka akceleruje výrazně rychleji než auto, takže to stihnou. Motorkář také často lépe vidí, co se vpředu děje, protože sedí výš než vy v osobáku. Proto se nedivte, když motorkáři předjíždí v místech, kde vy nevidíte. Oni tam zpravidla vidí lépe a vědí, že to stihnou. I když někteří odvážlivci se snaží vmáčknout i do velmi těsných mezer. Chcete pomoci jim a hlavně sobě? Uhněte jim a nechte je jet.
Vám hlavně vůbec nenáleží nějaký právní status hodnotit, jak kdo rychle na silnici jede. K tomu má zákonné prostředky jen Policie České republiky, která se případně bude zabývat tím, jestli ten, kdo vás předjíždí, tak činí v souladu se zákonem. Na vás je, abyste nikoho neomezili ani neohrozili (a to včetně sebe) a to platí i v případě, kdy si myslíte, že vás předjíždí někdo tam, kde se to nesmí.
Naopak je v takové situaci lepší dotyčnému udělat místo. On jet chce, tak ať si jede. Může mít třeba nějaké vážné důvody spěchat, do kterých vám nic není. A asi je zbytečné vyvolávat další vypjatou situaci, když už tak je na silnicích stresu a tlaku nad míru. Nejdůležitější je vždy dojet bezpečně domů, nikoli dojet tam první.