Jak nabíjet elektromobily: I elektrická auta vyžadují lásku, za šetrné dobíjení se vám odvděčí

„S auty nemůžete zacházet jako s lidmi. Auta potřebují lásku,“ říkával Walter Röhrl – a platí to dokonce i v moderní elektrické éře. Elektrická auta jsou často považována za „bezúdržbová“, přesto když se k nim budete chovat s citem, vydrží vám sloužit déle. A to platí i pro nabíjení.

Ze svého spalovacího auta jste možná zvyklí nabrat plnou, pak jezdit a jezdit, dokud na vás nemrkne hladové oko, nabrat plnou a dál jezdit a jezdit. To ale u elektromobilu není ideální přístup, protože plné nabití ani úplné vybití bateriím nedělá úplně dobře (o tom si za chvíli povíme více), zároveň je to také časově neefektivní (celý proces nabití je delší záležitost).

Stejně neefektivní je ve strachu z omezeného dojezdu nabíjet neustále do plna, protože jak jsme si řekli minule, nad úrovní nabití 50 %, a hlavně pak nad 80 % se rychlost nabíjení snižuje. Na dlouhých cestách tak dává smysl přiblížit se „nule“ (reálně spíš 10 %, abyste měli jistotu, že nikde nezůstanete viset) a na DC/HPC rychlonabíječce dobít energii jen na posledních pár desítek/stovek kilometrů do cílového místa, což vám může zabrat 10-30 minut (tak akorát skočit si na záchod, koupit si kafe a mrknout na novinky na sociálních sítích), kde pak budete dobíjet pohodlně a lacino pomalejším proudem (AC).

Takže z praktického pohledu a také pro co nejlepší zdraví baterií je nejefektivnější pohybovat se v rozmezí 20-80 % úrovně nabití – což podle toho, jaký dojezd má váš elektromobil a kolik toho denně najezdíte, znamená nabíjet třeba jednou týdně v plném cyklu. Ale to neznamená, že budete muset hodinu sedět u nabíječky, nabíjet můžete přes noc doma nebo to třeba spojit s návštěvou obchodního centra nebo rychlého občerstvení.

S vyšší dostupností nabíjecí infrastruktury budete nejspíš v budoucnu nabíjet častěji a v menších „dávkách“ – třeba když se stavíte nakoupit anebo vyrazíte na večeři do restaurace nebo když budete v kině či třeba ve fitku, tedy na místech, kde by vaše auto stejně jen nečinně parkovalo. Prostě na pár (desítek) minut připojíte kabel a zatímco se budete věnovat něčemu jinému, auto se vám nabije třeba jen o pár desítek procent, což vám zajistí dalších pár dní bezstarostného provozu. Nebudete to muset plánovat, nebude vás to obtěžovat ani zdržovat. Jen je třeba trochu změnit uvažování, což však přijde samo s tím, jak budete elektromobil přirozeně používat, naučíte se s ním žít a přestanete se děsit, že vám zbývá už jen třetina baterie (což může být stále přes 150 kilometrů, které pokryjí tři dny vašeho popojíždění).

Předně si řekněme, že při nabíjení žádné zásadní nebezpečí nehrozí – pokud není technická závada v elektrických rozvodech nabíječky nebo v baterii elektromobilu. Baterie elektromobilu však podléhá chemickým a fyzikálním zákonům, které je při užívání třeba respektovat. U mobilu vám totiž tolik nevadí, že je za dva roky na vyhození, jenže u drahé baterie elektromobilu byste přece jen určitě chtěli co nejdelší životnost. Jak jí tedy dosáhnout?

Moderní Li-ion baterie jsou díky intenzivnímu technickému vývoji mnohem odolnější než baterie minulosti, přesto je lepší dodržovat jednoduché zásady. Nejrozšířenější baterie s chemií NMC (nikl-manganové-kobalt) nemají rády vybíjení do nuly ani nabíjení do plna – také proto jsou vybaveny ochranným bufferem (záložní kapacitou), takže vybití do nuly znamená pro baterii vybití (například) do 5 % a nabití do plna je vlastně jen do 95 %. Přesto byste se měli snažit pohybovat v již zmíněném rozmezí 20-80 %. Před delším odstavení auta je lepší nechat v baterii o trochu víc energie (Li-Ion baterie jsou samy o sobě stabilní, a nedochází tak k samovolnému vybíjení, ale svou energií mohou dobíjet 12V baterie, aby se nevybily), ale nenabíjet ji do 100 %. Plnou kapacitu má smysl využít jen tehdy, když právě vyrážíte na delší cestu a potřebujete maximální dojezd.

Baterie s chemií LFP (lithium-železo-fosfát), které se nyní postupně dostávají na trh, jsou pak ještě odolnější a méně trpí extrémními stavy nabití/vybití. Nemusíte se tedy bát dojíždět je k nule (pokud nemáte strach, že vám to nevyjde a zůstanete někde viset) nebo nabíjet do plna (to některé z nich dokonce čas od času vyžadují kvůli kalibraci). A protože mají nižší energetickou hustotu, používají se spíše pro bateriové balíky s menší kapacitou – k tomu se právě hodí, že můžete častěji využívat jejich plnou kapacitu (ale klidně se můžete držet zásady nabíjet častěji v menším rozsahu, to je pro zdraví baterie přeci jen příznivější).

Naopak nemusíte mít přílišné obavy z rychlonabíjení. Praxe ukazuje, že nabíjení vyšším výkonem má menší vliv na zdraví baterie než právě uvedené vybíjení a nabíjení do extrémů. Výhodou v tomto případě je 800V architektura (kterou aktuálně využívají elektromobily značek Hyundai a Kia, nebo dvojčata Porsche Taycan a Audi e-tron GT), která oproti běžně používané 400V architektuře využívá nižší dobíjecí proudy – navíc umožňuje vysoké nabíjecí výkony (místo 200 kW až 350 kW).

Trakční baterie je z pohledu pravidelného servisu prakticky bezúdržbovou záležitostí, jako každá součást auta se však i ona časem opotřebuje (degradace kapacity) nebo může dojít k poškození některého z článků. V takovém případě není celá baterie za několik set tisíc na vyhození, mění se pouze jeden z mnoha modulů (10-30 dle konstrukce baterie) – což není záležitost dražší než například výměna turbodmychadla, vstřikování nebo katalyzátoru u konvenčního auta.

Na rozdíl od auta se spalovacím motorem je však daleko jednodušší zjistit skutečný „zdravotní“ stav baterie u ojetého elektromobilu – základní informaci řekne diagnostika po připojení k počítači, další detaily pak prozradí zatěžkávací diagnostická zkouška. Zkrátka vždy přesně víte, v jakém stavu případnou ojetinu kupujete. Elektromobily tak může oproti obecným předsudkům čekat delší život než auta se spalovacím motorem, která po najetí nějakých 200 tisíc kilometrů už nikdo moc nechce kupovat, protože moc dobře ví, že pod kapotou tiká časovaná bomba, jež mu může velmi nečekaně – a draze – vybuchnout do obličeje.

Automobilky na baterie svých aut nabízejí 8letou záruku (nebo 160 000 km), po nichž garantují 70 % kapacitu, praxe však ukazuje, že některá vozidla mohou mít po najetí 200 tisíc klidně ještě 95 % původní kapacity. Skutečně velmi záleží na tom, jak se ke svému autu budete chovat. Stejně jako u spalovacího vozu stálo za to dopřávat mu aditivovaná paliva a jezdit na pravidelné výměny oleje, tak i elektrická auta se vám za vyšší úroveň péče (častější pomalé nabíjení a udržování stavu nabití v rozmezí 20-80 %) odmění dlouhým životem. Elektrických automobilů se tak vážně není důvod bát.